Attractive Idiot // larry

Chapter thirteen

na začátek ~ a/n; zlatíčka strašně moc vám děkuju za vaše komentáře! dělají mi NESKUTEČNOU radost, nikdy jsem si nemyslela, že bych mé psaní dotáhla až sem<3 iflysm.😇💓💓💓💓

Sněžilo. Stále, ještě hustěji než předtím. Bytem se linula vůně jídla, konkrétně smažící se číny, na kterou jsem se těšil jako malé dítě. Jídlo připravoval opět Harry, já jsem ležel na pohovce s horkou čokoládou v ruce a koukal jsem se na vánoční filmy. Harrymu jsem taky udělal čokoládu, se šlehačkou na povrchu, posypanou skořicí a kakaem. Když ji ochutnal, tvářil se spokojeně a mě to potěšilo. Jako jeden z detailů, které jsem na něm měl rád, se mu udělal šlehačkový knírek a já se musel usmát nad tím, jak vypadal rozkošně a spokojeně. Měl jsem chuť mu tu pěnu ze rtů smýt. Vlastními rty.
„Lou, za chvilku to bude." Promluvil na mě Harry. „Chceš to jíst u stolu nebo na pohovce, lenivče?"
Otočil jsem se a zamračil se na něho. Jenom se usmál.
„Chci to jíst tady."
„Říkám to, jsi lenivec."
Hodil jsem po něm s úšklebkem malý polštářek, on jej samozřejmě chytnul a rozešel se ke mně. Schoval jsem se pod deku, kterou mi Harry ale vzal, hodil na opěradlo pohovky a své ruce položil na mé boky. Začal mě lechtat a já se svíjel.
„Harry! Nech toho," smál jsem se, ale on nepřestával.
„Harolde!"
„Ano, Tomlinsone?"
Chytl jsem ho za zápěstí a držel ho. Ale jen proto, že mě přestal lechtat, jinak by mi to bylo k ničemu, protože je několikrát silnější než já.
„Děkuji."
Skláněl se nade mnou, jednu nohu měl pokrčenou vedle mého boku a druhou stál na zemi. Koukali jsme na sebe a mlčeli.
„Dej mi pusu." Promluvil a já na něj chvíli koukal a mlčel, než jsem zatřásl hlavou.
„Nebudu riskovat, že tím zase zkazíš jídlo. Máš smůlu." Provokativně jsem se na něho usmál.
Nadzvedl obočí a mlčel. Poté mi prudce položil ruce za hlavu a držel je tam, zatímco já jsem se na něho vykuleně koukal.
„Fajn. Budu si ji muset vzít sám."
Naklonil se, přiblížil se k mé tváři a políbil mě. Spokojeně jsem se usmál a spolupracoval, ale po chvíli jsem ho od sebe opatrně odstrčil.
„Jídlo," usmál jsem se.
„Nemysli si, že mi to stačilo, já si dojdu i pro ten zbytek," řekl a zvedl se. Rozešel se ke kuchyni, a za sebou nechal mě s chvěním v břiše, divícího se, co se mnou on dělá.
Po chvíli přišel zpátky a v rukách držel dvě mísy s jídlem, z kterého se ještě kouřilo. Olízl jsem si rty, čehož si Harry všiml.
„Nedělej to. Nutí mě to zapomenout na jídlo a pustit se do něčeho jiného."
Podal mi mísu a já se s radostí do jídla pustil. Společně jsme se koukali na Sám doma, a když jsme oba dojedli, nějakým způsobem jsem se objevil v jeho objetí. Leželi jsme na pohovce a jeho ruka objímala mé (spokojené) tělo. Začal mě hladit po zádech, já se jen spokojeně uvelebil a užíval si této chvíle. Poté si mě otočil k sobě.
Nejdříve si prohlížel mou tvář. Prstem neskutečně jemně obtahoval kontury mého obličeje a poté se mi zadíval do očí. Skláněl se, aby mě políbil, ale já mu v tom zabránil.
„Louisi, teď se na žádné jídlo vymlouvat nemůžeš. Stačí mi říct na rovinu, že mi nechceš dát pusu, přežiju to."
„Tak to není, teda - jo, z části jo - jde jen o to, že v tom jídle byla i cibule, a víš, tvůj dech teď nevoní zrovna nejpřitažlivěji." Odmlčel jsem se a Harry na mě koukal. Jen jsem se nevinně usmál.

~~~

Kavárny bývají o Vánocích plné zákazníků, vánočního cukroví, koled a dobré atmosféry. Vyjímkou nebyla ani ta, ve které jsem pracoval. Volná místa k sezení, kde byste si mohli odpočinout od vánočního stresu, ať už z nakupování dárků nebo strachu z blízké návštěvy vaší tchýně, byste tady hledali těžko. Což je smutné; náš vánoční punč a skořicovo-jablkový koláč stojí opravdu zato, a troufám si říct, že se vyplatí si počkat na volná místa.
Zvuk zvonečku u dveří se opět rozezněl kavárnou a já se podíval směrem, odkud daný zvuk vycházel a poznal jsem mně velice známou tvář.
„Nialle!" usmál jsem se na přicházejícího blonďáčka a všiml si jeho vystrašeného výrazu, když se rozhlížel kolem sebe.
„Prosím," začal a jeho vystrašený výraz se začal pomalu proměňovat v naštvaný, „PROSÍM, řekni mi, že tady je nějaké volné místo."
Semknul jsem rty a pokrčil rameny.
„Je mi líto. Ale že jsi to ty, můžeš si to sníst tady u pultu," usmál jsem se a on nechápavě zatřásl hlavou.
„Přesně takové situace ve mě vyvolávají nesnášenlivost ke svátkům. Všichni se někam nahrnou a Horan pak nemá kde jíst." Zasmál jsem se a vzal si do ruky bloček a tužku, on, aniž bych se ho musel na něco ptát, mi začal automaticky jeho objednávku diktovat.
„Vezmu si horkou čokoládu s extra porcí šlehačky, to celé posypané čokoládou a skořicí, k tomu čtyři perníčky, skořicovo-jablkový koláč - dvakrát, čokoládový dort a borůvkový muffin. Jo a ještě karamelovo-čokoládový muffin, prosím."
Nadiktoval mi svou „krátkou" objednávku a dále se rozhlížel po nabídce dezertů.
„Ten vanilkový dort vypadá taky dobře."
Přikývl jsem, nechápajíc, jak může tohle všechno sníst jeden člověk. A jak ho znám; za pár minut.

Vůbec jsem se nemýlil. Všechno to spořádal v řádu několika minut a poté si objednal ještě čokoládovou sušenku.
„Kam to sakra všechno dáváš?" zeptal jsem se a on pokrčil rameny a spokojeně se do ní zakousl.
„Jo, abych nezapomněl," řekl s kouskem čokolády v koutku úst a zbytkem sušenky na jazyku, „příjdeš na můj vánoční večírek? Koná se pozítří. Můžeš klidně vzít další lidi, podmínkou ale je, ať donesou pití."
„Nevím. Pouvažuju nad tím a napíšu ti," pokrčil jsem rameny. Přikývl a poté jsme se rozloučili a on odešel.
„Oh, promiň kámo." Zaslechl jsem, když vycházel ze dveří. Nejspíše do někoho narazil, nevěnoval jsem tomu moc pozornosti - dokud jsem neuslyšel ten velice známý chraplavý a dokonalý hlas.
„Ahoj, Tomlinsone." Usmíval se na mě vysoký muž s čokoládovými kudrlinkami spadajicími okolo jeho okouzlující tváře a jehož oči měly tu nejkrásnější barvu a spolu s ďolíčky mě dokázaly dostat do kolen. Doslova.

a/n ; yep, chyby nejsou zkontrolovány. pardon(: i tak budu ráda za každý koment, vote a taaak<3