Attractive Idiot // larry

Chapter six

(Louis' POV)

Zbytek mého nezajímavého dne jsem strávil sledováním mého oblíbeného seriálu a pitím čaje. Vše jsem praktikoval na sedačce v obýváku, což se nestávalo často, protože jsem seriály sledoval nejčastěji ve svém pokoji, protože mi Harryho přítomnost prostě vadila.
Dnes to ale bylo jinak. Harry byl, po tom, co se vrátil o dvě hodiny zpátky do bytu, zavřený ve svém pokoji. Pořádně jsme ani nepromluvili - vlastně vůbec.
Snažil jsem se vnímat seriál v televizi, ale nešlo to. Musel jsem stále myslet na Harryho rty, které se ještě před pár hodinami dotýkaly těch mých. Rozhodl jsem se nebrat to nijak vážně, přece jenom, on tohle dělá furt. To jen já z toho dělám drama. Měl bych si někoho najít. A to co nejdříve.
Z mého přemýšlení mě vytrhly otvírající se dveře Harryho pokoje.
"Furt tady oxiduješ vzduch?" řekl. Přišel do kuchyně a něco hledal v lednici.
Ignoroval jsem ho a pokračoval ve sledování. Pak jsem za sebou slyšel kroky, přibližující se ke mně. Sklonil se a opřel se lokty a gauč, na kterém jsem ležel. Nahlédl na obrazovku mého počítače a lehce se zasmál.
"Harvey umře a Lucy se odstěhuje do Norska. Najde si tam mladého kluka Alexe, kterého si vezme, ale ten ji nakonec podvede a ona se odstěhuje zpátky do Londýna ke svému bratrovi, kde zemře. Nic zajímavého," pokrčil rameny Harry a odešel do svého pokoje. Opravdu mi právě řekl celý příběh?!
"HAROLDE!" křikl jsem přes celý byt a zvedl se ze sedačky. Notebook jsem shodil vedle sebe.
Naštvaně jsem přicházel k jeho pokoji a přitom dupal, jak nejvíc jsem se snažil. Kdybychom byli v animovaném filmu, zřejmě by mi z uší sršela pára a můj obličej by měl barvu rudého rajčete.
Vtrhl jsem dovnitř a silou rozrazil dveře. Rozhlédl jsem se kolem sebe a málem jsem si připadal, že jsem se teleportoval někam, úplně jinam.
Oblečení, knihy (bylo to překvapivé, ale i tenhle netvor četl knihy. Nebo je používal jako podložku, to je pravděpodobnější), které se předtím válely na podlaze, byly uklízené.
"Co si myslíš, že tady děláš?" vztekle se postavil Harry z postele a zaklapl obrazovku notebooku. Nevím, co tam bylo, ale jeho reakce mě překvapila, protože poté, co ho zaklapl, ho zahrabal pod peřinu.
"Vyzradil jsi mi to všechno!" Sehnul jsem se k posteli a vzal malý, naducaný polštářek, který jsem po něm silou hodil. Zarazil jsem se, když ho i tak chytil, jako by to bylo lehké peříčko.
"Zas tak moc se toho nestalo. Bylo to pak o ničem." Pokrčil rameny a polštářek hodil na postel. Zamračeně jsem pohlédl na kousek notebooku, který vyčuhoval ze spodu peřiny. Pak jsem se podíval zpátky na Harryho, který s rukami založenýma na hrudi stál přede mnou a kousal si ret. Vypadal vykolejeně a nervózně.
"Co tam máš?" zeptal jsem se a ukázal na notebook.
"Nic." Řekl jednoduše.
"Lhát se nemá," řekl jsem a udělal krok k posteli. On se mi však postavil do cesty a já málem naboural do jeho hrudě.
"Vypadni," zasyčel a koukal na mě. Vypadal jako obr, musel jsem zaklonit hlavu, abych mu viděl do tváře.
"Co tam máš?"
"Říkám ti vypadni, Tomlinsone."
"Nebo?" ušklíbl jsem se a ruce si založil na hrudi. Vypadal naštvaně a zároveň vtipně.
"Dávám ti pět sekund na to, abys odešel."
Nadzvedl jsem obočí a zůstal stát.
"Raz," začal a já ho chtěl obejít a rychle vzít počítač.
"Dva," udělal jsem sotva krok, a on se posunul a chytl mě za paži.
"Nešahej na mě," setřásl jsem jeho ruku a dal ruce v bok. Opravdu jsem se cítil jak trpaslík. Bezhybně jsem stál a koukal na něho.
"Tři. Čtyři..."
Rychle jsem sebou trhl, jako bych měl zvláštní schopnosti a vší silou ho žduchl na postel, ovšem vedle počítače. Jako blesk jsem se kolem něj protáhl pro notebook, už jsem ho držel a zvedal se pryč z postele, když v tom jsem ucítil dvě silné paže okolo mých boků, jak mě stáhly do bílých peřin.
"HAROLDE!" vykřikl jsem a držel si notebook silně při hrudi. Ležel jsem na zádech, uvězněný Harrym na mě sedícím a snažícím se mi vytáhnout notebook. Já ale neměl v plánu mu ho vrátit, a byl jsem pyšný, že jsem ho stále držel.
"Řekni mi, co tam máš, a vrátím ti ho!"
"Není to žádná z tvých věcí!"
"Zjistím to tak, či tak," řekl jsem a dal mu ho. "A slez ze mě, prosím. To, že vím, že se ti líbí bimbásci, neznamená, že mě můžeš znásilňovat kdykoli se ti zachce."
"Kreténe," řekl potichu a notebook odložil na stůl, o který se opřel. Vypadal naštvaně.
"Nápodobně."
~~~
Venku se setmělo, ležel jsem ve své posteli, poslouchal písničky a přitom se učil. Pršelo a kapky deště dopadaly na okno.
"I was scared of the dentist and the dark," začal jsem si zpívat písničku a při tom se zvednul z postele. Hýbal jsem boky, zadkem, hlavou, a 'tančil'. Kdyby mě takto někdo viděl, zřejmě bych se musel odstěhovat na druhou stranu Země a pocit trapnosti by mě nikdy neopustil.
V uších jsem měl sluchátka, takže jsem neslyšel nic okolo sebe. Harry zřejmě byl stále doma, protože se spod mezírky pod jeho dveřmi svítilo.
Zpíval jsem si a lil do skleničky kaktusový džus, který jsem miloval.
Prudce jsem se otočil a kabel od sluchátek se mi zahákl za kraj linky a sluchátka se mi vytrhla z uší.
"Oops," natáhl jsem pro ně ruku, když v tom jsem něco uslyšel.
Byly to vzlyky a křížící se hlasy.
"Co to...," zašeptal jsem a odložil skleničku s džusem na linku společně s mobilem a sluchátky.
Přiblížil jsem se k jeho dveřím, a přitiskl k nim ucho, Harry se koukal na nějaký film, vím, že mi byl povědomý, když v tom mě něco napadlo. Ďábelsky jsem se usmál a šel vzít mobil zpátky. Najel jsem na kameru a začal nahrávat.
Co nejtišeji jsem otevíral jeho dveře a přitom měl nastavenou kameru.
Zahlédl jsem ho, jak seděl na posteli, s notebookem naproti sobě.
Chvíli jsem ho točil, dokud jsem neotevřel dveře dokořán a napochodoval dovnitř, mobil stále namířený na něm.
"Překvapení!" křikl jsem radostně a on zpanikařil.
Jen abychom si to ujasnili - kdybych věděl, že pláče kvůli něčemu důležitému, tohle bych rozhodně neudělal, ale snažil se mu pomoci.
"TY ZASRANEJ IDIOTE!" začal křičet a prudce se zvedl z postele, utírajíc si slzy. Šel ke mně a já začal utíkat do svého pokoje.
"Plačící Harry Styles, světě to jsi ještě neviděl," řekl jsem (při sprintování, téměř ve tmě, se mluví opravdu špatně, věřte mi) do mobilu, namířeného na mě.
Běhali jsme po bytě, Harry za mým zadkem, já sotva popadajíc dech (měl bych zlepšit svou kondici, umíral jsem). Dostal jsem se ke svému pokoji, Harry byl kousek za mnou, protože se zdržel nadáváním, když zakopl.
"Ty. Malej. Hajzle!" skuhral, při každém kulhavém kroku.
Dveře mého pokoje byly otevřené, takže jsem tam jednoduše vklouzl a zamkl za sebou.
Spadl mi kámen ze srdce. Opřel jsem se o dveře, na které bušil Harry a zády po nich sjel na zem. Sedl jsem si do tureckého sedu a Harryho notebook (který jsem při tom našem sprintování stihl vzít) si položil na klín. Byl jsem velice zvědavý, v hlavě se mi honilo hodně nápadu, co by tam mohlo být.
Otevřel jsem displej a notebook odemknul, díky bože, neměl heslo, jinak bych byl pěkně v pytli.
Všiml jsem si několika otevřených stránek: Facebook, Instagram, (nepřekvapivě) PornHub, a pak Hledá se Nemo.
Oči mi málem vypadly z důlku a bytem se rozezněl můj smích. Harry začal bouchat na dveře ještě více, pak se ale zastavil a já se začal bát. Má v plánu vykopnout dveře? Honilo se mi hlavou.
Pak jsem ale začal panikařit ještě více. Klíč, který byl v mém zámku původně, spadl na zem a nahradil ho zřejmě jiný (KDE HO DO HÁJE VZAL?!). Rychle jsem se postavil a odlepil od dveří, notebook jsem schoval pod mou peřinu a stál ve středu místnosti, s rukama za zády a nevinným výrazem na rtech. Klika se začala hýbat, poté se dveře nebezpečně pomalu otevíraly, v nich strašidelně klidně stál Harry, na rtech jemný, ďábelský úsměv. Když byly dveře dokořán, pomalu přicházel ke mně.

Správná chvíle utéct, Tomlinsone, běž!
Něco mě ale donutilo stát na místě. Ať už to byl strach, vzrušení, zvědavost či adrenalin, stál jsem jako přikovaný, pozorujíc Harryho. Jeho oči byly temné, dýchal pomalu a klidně. A moc klidně.
Byl metr ode mě, do nosu mi vbila jeho vůně, nepřetržitě mi koukal do očí a já se cítil jako zhypnotizovaný.
"Tomlinsone, to jsi neměl dělat," zašeptal potichu a vtrhl se na mě. Postavil se přede mě, téměř své tělo nalepil na to mé. Mou tvář uchytil dlaněmi, které byly neuvěřitelně horké. Mé srdce bilo jako nikdy a dech se mi zrychlil. Polilo mě teplo a já se třásl.
Přitiskl své horké rty na mé, nebylo to nic jemného, své tělo přiblížil a donutil mě couvat dozadu, dokud jsem nenarazil na stůl. Sám sebe jsem překvapoval, ale spolupracoval jsem. Vše, na co jsem myslel, byly naše rty a následně jazyk, který si našel cestu do mých úst.
Po chvíli jsem přesunul své ruce okolo jeho krku, ale on je chytl do svých ruk a odtrhl své rty od mých. Držel mé ruce kousek od jeho hlavy a koukal mi do očí.
"Dobrou noc," usmál se a pustil mě. S úsměvem na rtech se otočil a poodešel k posteli, z které vytáhl notebook a odešel z místnosti, hvízdajíc si.
Nechal tam mě, mé kalhoty, které se staly neuvěřitelně úzké a miliony otázek, které jsem se snažil uspořádat, a pocit zklamání, že odešel.

hello guys idk what has just happened but who cares!? nah, hey everybody:D po 100 letech další díl, snad se líbil:--) VOTES&KOMENTS POTĚŠÍ I LUV YA'LL!❤️ doufám, že se máte pěkně a užíváte sluníčka (i když ve stínu je lépe ofc.)
i luv ya ~ a nezapomeňte na jablka❤️
all the love, h.