Attractive Idiot // larry

Chapter ten

Cítil jsem tlukot Harry srdce na své pokožce. Nějakým způsobem mě to uklidňovalo a pomáhalo nesoustředit se na ten hnus, který byl přede mnou na velkém plátně.
„Tak co, potřebuješ ty plenky?" ušklíbl se Harry a pohlédl na mě. Opíral jsem se o jeho rameno a hlavu jsem si položil na jeho rameno. Když byla ve filmu nějaká ultra hnusná scéna, jednoduše jsem obličej zabořil do jeho ramene a on mě rukou hladil po zádech.
Nevím, jak se to stalo, ale vypadali jsme jako pár. Nevadilo mi to. Dokud se nechoval jako pitomec, tak jsem neprotestoval.
„Vlastně ti ani nevím..." Špitnul jsem a on se potichu zasmál. Všiml jsem si Thomase, jak se na nás díval, ale hned, co si všiml mého pohledu, se opřel zpátky do sedadla a koukal na film.
Harryho ruka pomalu jezdila nahoru a dolů po mých zádech a já se snad nikdy necítil více uvolněně.
„Podívej se vedle sebe. Vidíš tu ženskou s tím chlapem, jak na nás koukali a něco si špitají?" zašeptal mi do ucha. Otočil jsem se na svou pravou stranu a opravdu. Starší pár seděl kousek od nás a házel na nás znechucené pohledy.
„Vadilo by ti jim předvést menší divadlo?" Natočil si mou hlavu k sobě a já zvedl obočí.
„Co tím-"
Byl jsem umlčený jeho rty, které přitiskl na mé. Chutnal po Coca-Cole a mentolu, a bylo to úžasné. Polibek jsem mu oplácel a volnou rukou, kterou jsem neměl namáčknutou k jeho tělu, jsem si ho za hlavu přitiskl blíže. Co to děláš, Tomlinsone? Není to správné. Je to pitomec. Nesnášíš ho. Nech toho. Říkal mi vnitřní hlas, ale já byl natolik omámený jeho rty, teplou pokožkou a hebkými vlasy, kterými moje ruka proklouzávala, že jsem se nezmohl na to, odpojit se od jeho tváře.
Po chvíli se kinem rozezněl křik z filmu, a to byla chvíle, kdy jsme se oddělili. Cítil jsem se jako ta paní ve filmu - chtěl jsem křičet. Ale ne kvůli černému monstru, které by se mě snažilo zabít, ale proto, že jsem se potom, co jsem se nadechl trochu vzduchu, chtěl rychle vrátit k jeho rtům, které se teď na mě usmívaly a jeho oči se prosakovaly do mých. I v tomhle slabém světle vypadal nádherně, a čím déle jsem ho pozoroval, tím více jsem se cítil omámený, opilý jeho krásou.
„Koukají se na nás," ušklíbl se a poté se ke mně znova přiblížil, aby mi dal polibek na čelo. Tváře mi hořely, stejně jako celé moje tělo.
Film zmizel z mých myšlenek tu-tam a jediné, co jsem myslel, byl Harry, jeho krása a jeho rty. On ale evidentně myslel jen na to, aby naštval pár sedící vedle nás. Při pomyšlení na to se něco ve mně něco zlomilo a utopilo se. Jako já v jeho očích.

(Harry's POV)

I přesto, že jsem doufal, že řekne, že půjde se mnou a Thomasem do kina, jsem si nemohl odpustit pár poznámek. To bych prostě nebyl já.
Když jsem cestou zahlédl Louise v té velké bundě, vypadal tak male a nevinně. Neměl jsem nic, co bych mu řekl k jeho svetru. Já bych v něm vypadal jako sedmdesátiletý děda, ale na něm vypadal úžasně. Byl mu trochu volný, ale to vůbec nevadilo.
Když jsem ale uviděl Thomase, jak se k němu má, hned mě přešla nálada. Kousal jsem se do vnitřní strany líce po celý zbytek cesty, ale když jsme konečně došli ke kinu, Louis mu bundu vrátil s poděkováním a úsměvem a mě se trochu ulevilo. Ani nevím proč.
Co s Louim vlastně jsme? Spolubydlící s výhodami? Někdy se zdá, jako by byl ten nejotravnější člověk na Zemi, ale někdy se s ním cítím jako bych ho nikdy nechtěl opustit a jen držet a opatrovat ho, aby se mu nic nestalo.
„Jdu pro popcorn," oznámil Louis a my přikývli. Zařadili jsme se s Thomasem do řady na lístky a v tichosti čekali. Thomas ho však přerušil.
„Harry, půjdeš na tu Aidenovu párty?" Přikývl jsem. Thomas zabloudil pohledem na Louise a navlhčil si rty. „Vem ho s sebou."
„Nejsem si úplně jistý, jestli se mu bude chtít."
„Tak ho přemluv."
„Pokusím se. Proč o to tak stojíš?" zkřivil jsem obočí a on se ušklíbnul.
„Líbí se mi," řekl.
Něco ve mně se pohlo. Nevím co, ale v tu chvíli jsem znervózněl.
„Líbí se ti tak, že bys s ním chodil a miloval ho nebo tak, že by ses s ním jen vyspal?"
Zamyslel se. Najednou jsem měl strašnou chuť mu jednu vrazit. Ano, jsem to já, Harry Styles, co spí s každým druhým a pak se na ně ani nepodívá, ale Louimu bych to neudělal. Neublížil bych mu tak. Nikdy bych mu neublížil.
„To ještě nevím," usmál se a já se kousl do vnitřní strany líce.
„Nedělej to." Řekl jsem tiše a otočil se na přicházejícího Louise, který měl úsměv na tváři. Nadzvedl jsem obočí a vzal si trochu popcornu.
„Prodavač mi dal namísto středního popcornu velký. A za cenu středního! A k tomu se na mě hezky usmíval. Lidi jsou někdy úžasný." Podzvedl jsem koutky, Louis vypadal, že ho to opravdu potěšilo. Za to Thomas nadšeně opravdu nevypadal. Ani zdaleka.
Byl to jeden z důvodů, proč jsem nechtěl, aby skončil Louis s ním. Thomas pro něj není moc dobrý. Nikdo pro něj není dost dobrý. Ani já ne, ale v hloubi duše jsem si neskutečně přál, abych byl.

nevěříte tomu, že je další díl? já taky ne. za týden dva díly, whoa. užívejte si to, ono to nebude rtvat dlouho c: chtěla jsem vydat už včera, aleeeee... však mě znáte:D doufám, že se vám díl líbil, komentáře mě velice potěší a popoženou k psaní dalšího dílu a votes taky tak <3 děkuju za ohlasy na předešlém dílu, ilysm.

all the love, h.