Attractive Idiot // larry

Chapter fifteen

BOOM! MYSLELI JSTE SI, ŽE JSTE SE MĚ TAK LEHCE ZBAVILI? SMŮLKA. PROTOŽE!

Vám slavnostně představuji nový díl!😃 Už jsem to nevydržela a ... Nikdy bych nevěřila, že se někdo o mé šupácké dílo opravdu bude zajímat a aaaah, miluju ty vaše komentáře a zprávy a cokoli! Nebýt jich, tak tato povídka pravděpodobně končí v koši, hehe.

A VÍTE CO? TATO POVÍDKA, původem z horké sprchy a přílišného přemýšlení, SLAVÍ PŘESNĚ ROK A TŘIČVRTĚ. A stále pokračuje. Je to pro mě neskutečný úspěch, protože jakákoli jiná skončila tak po... třech dílech? :) Takže, i přes mé šupácké přidávání po sto letech, potlesk prosím.

Ještě jednou vám moc děkuju za všechny ohlasy, každičký komentář mi vždycky zlepší den, a proto vám tento díl chci věnovat všem, ale především trominax , které doufám, že tímto dílem udělám radost, a která mi připomněla, že bych asi fakt už měla něco přidat hihi <33

Mějte se krásně, užijte si díl a nezapomeňte hodit komentář, kdybyste si mysleli, že díl za něco stojí, bcs that just brightens up my day asf. ! All the love, H. c:

*

Nevěřím tomu, že mě Harold na ten večírek ukecal. Vůbec by mi nedělalo starost strávit den mého nudného života v teple domova, s hrnkem teplého nápoje, pod dekou a mým tělem přitisknutým k Harryho. Nebo mnou pod jeho tělem.

Počkat co

Kdo to řekl

Vytřeštil jsem své oči, když jsem si uvědomil, jaké myšlenky se mi honí hlavou a raději se natáhnul do skříně pro béžový kabát, když v tom jsem okolo mého pasu ucítil dvě teplé, silné paže. Trochu jsem se lekl a škubnul sebou, když jsem si však uvědomil, komu daný dotek patří, usmál jsem a vydal ze sebe lehký smích. O tělo, nalepené na mých zádech, jsem se opřel a nechal Harryho dát si hlavu na místo mezi mým krkem a ramenem, kam mi věnoval několik jemných polibků. Jeho pokožka byla teplá a příjemná, a jeho vůně, linoucí se mi do nosu, byla kolena podlomující.

„Jsi připravený, princezno?" zeptal se a dal mi pusu na jedno z líček, které musely díky jeho přezdívce být v tu chvíli červené jako ten svetr v mé skříni přede mnou. Přikývl jsem a otočil se k němu čelem. Chtěl jsem vidět, jak vypadá, ačkoli jsem věděl, že kdyby měl na sobě i sáček na odpadky, stále by vypadal jako bůh. Nevím, co to je za magii, ale nestěžoval jsem si. Vlasy měl, jak jinak, sčesané nahoru, pod džínovou bundou se skrývala červená košile a černé triko a k tomu všemu si oblékl černé skinny jeans, které zvýrazňovaly jeho modelkovské nohy. Vypadal jako vystřihnutý z módního časopisu a já na něm mohl oči nechat, čehož si samozřejmě všimnul a nezapomněl k tomu zanechat i poznámku. To by nebyl jinak on.

„Fotka ti vydrží déle." Řekl s úsměvem na rtech a lehce mi políbil čelo. Mé tělo polil pocit tepla a neskutečné spokojenosti.

O několik minut později jsme už ruku v ruce mířili k domu Nialla. Harry chtěl zavolat taxíka, ale já mu řekl, že je to zbytečné, protože Niall bydlí pár ulic od nás, a navíc jsem chtěl vidět noční Londýn pokrytý sněhem a vánočními ozdobami. A tak jsme šli. V domech na ulicích byla okna ozdobena různými světélky, střechy domů i stromky na zahradách byly posety světelnými řetězy a nebýt Harryho, nedokázal bych od nich odtrhnout zrak. Ačkoli byly ulice neskutečně pěkné, ani zdaleka se to nepřibližovalo k množství krásy Harryho. Sněhové vločky mu padaly do vlasů a zůstávaly tam, dokud se neproměnily na malinkaté kapičky vody, jeho tváře i nos postupně dostávaly růžovou barvu a pokaždé, když se usmál, jeho úsměv prozářil ulice více než jakékoli světélka. Nedokázal jsem z něho spustit oči.