Attractive Idiot // larry

Chapter eight

a/n: hi my beautiful loves
tenhle díl je asi jeden z mých fav a strašně dobře se mi psal (měla jsem napsaných asi 700 slov a pak jsem to vymazala a úplně změnila příběh lol)

votujte, pokud se vám kapitolka bude líbit, do komentářů mi hoďte váš názor, milý komentář vždy dokáže potěšit.

Užívejte prázdniny❤ All the love, H

~~~

„Co ten tvůj spolubydlící? Harry?" položila má máma otázku, které jsem se bál asi ze všech nejvíc. Co mám asi tak odpovědět? Oh, Harry? Ovšem, několikrát jsme se spolu líbali, a kdybys nepřišla, asi bychom skončili v posteli, ale i tak je to idiot - nic neobvyklého.

„Harry?" vyslovil jsem jeho jméno s nadzvednutým obočím, ale znělo to spíše jako otázka. „No... Harry..."

„Je o mně řeč?" ozvalo se za mnou a já věděl, že tohle. Je. V pytli.

Za krátko se objevil vedle sedačky a už si podával ruku s mou mámou. Mile se na sebe usmívali a jsem si jist, že se mé matce líbil, protože na něj koukala pohledem, který nepoužívá moc často (anebo taky vůbec).

„Tak..." položil jsem spojené dlaně mezi stehna a nervózně začal.

„Jste si opravdu podobní," řekl Harry se střídavým pohledem na mě a mámě, která s úsměvem nadzvedla obočí.

„Opravdu? Moc lidí nám to teda zrovna neříká, že Lou?" Podívala se na mě a já mlčenlivě přikývl se rty semknutými do úzké linie. Probůh, tohle je ta nejtrapnější a nejnepříjemnější chvíle v mém životě. A opravdu. Bylo to trapnější, než když jsem kdysi, na začátku semestru, šel do špatné učebny. Celou hodinu jsem se snažil pochopit co má rakovina prostaty společná s divadlem.

„Hm, to teda ne..."

Křečovitě jsem seděl vedle mámy a Harryho naproti nás. Pro mě to byla opravdu nepříjemná chvilka, ale máma si to zřejmě užívala, protože na něj celou dobu koukala, a když Harry promluvil, začala se usmívat.
Hlavně se do něj nezamiluj, říkal jsem ji v duchu.
„Harry," promluvila, jak jinak s úsměvem, „co vlastně studuješ?"
„Architekturu."
A teď to přijde, pomyslel jsem si, otráveně se zasouvajíc do pohovky.
Máma zvedla obočí a otevřená pusa se jí pomalu začala rýsovat do úsměvu.
„Architekturu?" zopakovala jeho odpověď nadšeně a Harry s úsměvem přikývl. „Miluji architekturu! Vždy jsem si chtěla studovat, jenže tady kvůli Louise se mi to nepovedlo. Teda ne, že by za to nějak mohl, jenže jsem otěhotněla. Takže místo architekturu tady je tenhle úžasný človíček, kterého moc miluji a jsem na něj pyšná," podívala se na mě máma s úsměvem. Zvedl jsem koutky rtů a na sobě cítil Harryho pohled.
Poté, co máma po několikách hodinách odešla, a já s Harrym jsme se s ní rozloučili, jsem si šel lehnout, protože jsem to ráno vstával brzo. Harry odešel pryč, neřekl mi kam. A ani trochu mi to nevadí. Ani zdaleka.

~~~

Vzbudil jsem se na hluk, vycházející mimo můj pokoj a vůní, která se sem dostávala. Venku už byla tma a všiml jsem si i kapek, bouchajících na okna. Zvedl jsem se z postele, raději jsem nechtěl ani vidět, jak vypadám. Jsem si jistý, že tváře musím mít červené a určitě na nich jsou i obtisky z polštáře. Vlasy mám určitě na všechny světové strany, ta hrůza by se ani nedala popsat.
Deka, která na mě doteď ležela, ze mě spadla na zem, ale nechal jsem to být. Byl jsem moc unavený (a líný), na to, abych ji zvedl. Místo toho jsem se natáhl k židli, na které visel můj šedý svetr, který mi byl větší (nevím jak to je možné, vždy mi byl dobrý, ale od toho, co jsem ho naposledy vytáhl z pračky, je mi velký až do půlky stehen a o rukávech ani nemluvím) a oblékl si ho. Vyšel jsem z místnosti, pouze ve svetru a boxerkách, za zvuku zakřupání kosti při protahování ztuhlého těla a mého zívnutí.
Když jsem vyšel, všiml jsem si, že v celém bytě je tma, až na kuchyň, z které vycházela lahodná vůně jídla.