Attractive Idiot // larry

Chapter sixteen

enjoy lol
all the love, h.

(jo a děkuju strašně velmi nehorázně moc za vaše komentáře. nedokážu popsat jak moc si jich vážím a těší mě/hřejou u srdíčka. ❤️ love ya)

O několik minut později už vstupovali do domu plného lidí, hlasité hudby a alkoholu. Vzduch byl uvnitř budovy teplý, nepříjemný a vydýchaný, Louisovi se tam už teď nelíbilo. Se skrčeným obočím se probíral v davu lidí, držíc se teplé dlaně Harryho, který ho vedl kdovíkam. Louis byl nervózní a uvnitř žaludku cítil nepříjemný pocit a jeho tělo polévalo horko. Když se na něho Harry však otočil a věnoval mu jeden ze svých úsměvů, cítil se hned o cosi lépe.
Po chvíli se oba naskytli v prostorné, moderně a draze zařízené kuchyni. Harry se s úsměvem na rtech otočil na Louise a zeptal se, co by mu měl nalít.
  "Dám si jen pivo, díky," odpověděl mu s nejistým úsměvem Louis. Harry kývl a z lednice vytáhl chlazenou plechovku, kterou následně podal Louisovi, který mu poděkoval.
  "Sám Harry Styles dorazil, PÁRTY MŮŽE ZAČÍT DĚVKYYY!" Ozvalo se hlasitě zpoza jejich zad, i přes hlasitou hudbu. Oba se otočili za, pro oba známým, poměrně opilým, hlasem, Harry s úsměvem na rtech a Louis s vylekaným výrazem.
  "Horane," oslovil Harry nižšího, modrookého kamaráda a poplácal ho po zádech.
  "To jsem já," pokrčil pyšně rameny Niall a svůj pohled přesunul na nižšího bruneta vedle Harryho. 
  "Ahoj, Lou," usmál se na něj a udělal k němu krok, bohužel ho jeho rovnováha selhala a on celým tělem spadl na menšího bruneta, který stačil zareagovat dřív, než by oba spadli.
  "Ups," oddechl si Niall a obtížně postavil se na své nohy. Harry vedle obou můžu stál a krčil znepokojením své obočí.
  "Horane, sotva příjdu a ty mi už přebíráš kluka," chytl ho za ramena a posunul směrem dozadu. Louisova tvář zčervenela a on nedokázal zakrýt malý úsměv, když Harry zmínil slovo kluk.
  "To bych nikdy neudělal. Nikdy. Jste mí kamarádi. Mám vás rád. O můj bože, já vás miluju. Pojďte ke mně," mluvil blaženě blonďáček a roztáhl své paže, aby mohl vzít oba kamarády před ním do objetí. Najednou ale ucítil nepříjemný pocit v břiše a vytřeštil své oči. Zničehonic cítil, jak se mu obsah žaludku velice, velice rychle vrací, cestou, kterou i přišel. Vystrašený výraz obou mužů před ním rychle vyměnilo znechucení.
  "Mám na sobě... To jsou... Ó, kurva." Dostával ze sebe Louis a ze všech sil se snažil nezkonat to stejné, co jeho blonďátý, před ním zvracející, kamarád.
  Harry i Louis se shodli, že je na čase uložit jejich kamaráda do postele.
  "Já to uklidím tady a ty s ním jdi do pokoje. Těším se, až ho ráno uvidím s kocovinou," řekl Louis a zamyslel se. "Že bych si tady zítra oprášil své staré dovednosti na jeho kytaře?" Svraštil obočí a Harry zakroutil hlavou. Louis chytl Nialla okolo ramen a společně se vydali okolo znechucených tváří směrem ke schodům. Harry od té dvojice odtrhl pohled a pustil se do úklidu.
  "Nialle, sedni si a seď," snažil se Louis přinutit Nialla, aby zůstal sedět na posteli, ale Niall měl jiné plány.
  "Ještě je brzooo, Lou. Jdeme pařit!" Mumlal Niall a snažil se asi po desáté vyskočit na nohy, ale Louis mu v tom opět zabránil.
  "Nikam nejdeš. Už sis označkoval dostatečně dost lidí," zamračil se Louis a ukázal na jeho zašpiněné oblečení.
  "Ups," usmál se Niall a opět se posunul na kraj postele za účelem útěku z Louisova sevření.
  "Ty jeden irský parchante, zůstaň sedět na místě nebo přísáhám bohu, že ti tu tvou opilou prdel přilepím sekundovým lepidlem k posteli." Niall zpozorněl a zastavil se v pohybu. Koukal zezdola na Louise s vystrašeným výrazem. "A to se ti opravdu líbit nebude."
  Stačilo to k tomu, aby Niall konečně začal poslouchat Louise, který ho vysvlékl ze špinavého oblečení a uložil do postele, přičemž vedle něho položil prázdný kýbl, pro případ, že by Niall měl ještě další přídavek. Poté se sám vysvlékl a obrátil se směrem do koupelny, aby ze sebe mohl smít všechnu špínu. Tedy Nialla a jeho překvapení. Stál pod horkou vodou a po několika minutách už byl spokojený a zabalený v ručníku a mířil do pokoje, aby se mohl převlećt do čistého oblečení. Půjčování oblečení nebylo mezi Niallem a Louisem neobvyklé, ačkoli to Louis nedělal tak často, Niall pokaždé z jeho bytu odešel aspoň s Louisovýma ponožkama (protože se mu líbily, ale on si takové kupovat nechtěl).
  Vešel do tmavého pokoje, v němž jediným zdrojem světla byl pouze svit pouliční lampy za oknem. Rozešel se k nočními stolku, aby mohl rozsvítit aspoň malou lampičku, když v tom slyšel mužský hlas vyslovit jeho jméno zpoza jeho zad. Ten hlas znal. A nebyl mu vůbec příjemný. Když se otočil, naskytl se mu pohled na mužskou tvář pokrytou slabým světlem.
  "Thomasi?"
  "Příště bys měl za sebou zamknout."