Attractive Idiot // larry

Chapter nineteen (final)

24. prosince

„Měj se, mami. Pozdrav ode mě holky a Dana. Mám tě rád."

„Já tebe víc. Pozdrav Harryho, těším se na vás příští týden."

S úsměvem na obličeji jsem odtáhl mobil od ucha a položil ho na stůl, na kterém se promítaly stíny padajících vloček pod světlem pouliční lampy. Otočil jsem se a rozešel se ke dveřím, ve směru lákavé vůně upečeného krocana, která se vlekla celým bytem spolu s tóny vánočních písní. Ačkoli o nich Harry vždy říká, že je to nejkýčovitější věc, která se (ne)dá poslouchat, často ho nacházím, jak si nějakou takovou písničku brouká nebo zpívá. Přesně tak jak jsem ho našel ve chvíli, kdy jsem nepozorovaně vstoupil do obýváku. Opřel jsem se zády o rám dveří a pozoroval ho, jak dokončoval přípravy stolu k večeři. Jeho klidný hlas tiše doplňoval slova Mariah Carrey. Vypadal tak nerušeně a spokojeně, jako by ho nedokázalo rozčílit nic na světě. A tak jsem se k němu rozešel.

Udělal jsem pár kroků blíže k němu a obejmul ho zezadu. Musel jsem se postavit na špičky, abych si dokázal opřít svou hlavu o jeho rameno. Natočil svou tvář ke mně, až mě jeho horký dech lechtal na obličeji a donutil mé tělo se zachvět. Pomalu se otočil celým tělem ke mně a položil své teplé ruce na mé boky, za které si mě k sobě přitáhl.

„All I want for Christmas is you, baby," téměř zašeptal, jako by to bylo tajemství, které jsem mohl znát jen já. Mé rty se automaticky proměnily v úsměv a má líčka hned nad nimi se rozpily v moře červené barvy.

„Opravdu chceš?" Zašeptal jsem a dlaněmi sklouznul z jeho hrudě pod tenkou látku košile na jeho bocích. Lehce hladíc dolní část mých zad, se mi podíval do očí.

„Ne, vtipkuju. Chci ten kabát, který jsme viděli minulý týden v Gucci. Snad jsi si nemyslel, že to myslím vážně, že ne?" Řekl s křiveným obočím a úsměškem. Zamračil jsem se a přimhouřil oči. Ani jeden z nás jsme neprolomili oční kontakt ani oblak ticha mezi námi, dokud po nějaké době Harry znovu nepromluvil. „Nedělám si srandu – vypadal tak, TAK dobře. Dokážeš si mě v něm představit? Jenom ta představa mě vzr-"

„Jsi idiot," přeruším ho nonšalantně a protočím očima. Neodpoví, jen přesune svou horkou dlaň na mou tvář a jemně ji hladí, nepřerušujíc oční kontakt. Poté se pomalu naklání ke mně, dokud necítím jeho tvář na mém líci a jeho horký dech na svém krku.

„Proto mě miluješ." Zašeptal a lehce přitiskl své rty na můj krk, kterému věnoval několik polibků, dokud se nepřesunul na mé rty. Než se jich stačil dotknout, odtáhl jsem se.

Zamračeně se podíval do mých očí. Pozvednul jsem obočí a našpulil pusu, „opravdu? Nějak o tom nevím."

Jako odpověď se mi dostal jeho překvapený výraz s otevřenou pusou a jeho tělo, vzdalujíc se krok dozadu.

„To mě velice zabolelo u srdce. Taky mám city, ty surovče!"

„Ty? I moje matrace má více citů než ty."

Nic neříkal, dokud jeho ublížený výraz vystřídal výraz ďábla. Věděl jsem, do čeho jsem se to dostal.

„Víš, co mám já a tvoje matrace společného?" Zeptal se s nadzvednutým obočím a uličnickým úsměvem na rtech.

"Harry, opovaž se-"

„Nic – oba tě máme rádi na sobě a milujeme s tebou spát," mrkl a políbil mě, načež se otočil a odešel do kuchyně. Plácnul jsem se po čele a následoval jeho kroky do kuchyně, kde v rukavicích vytahoval pekáč s masem z trouby. Celá kuchyň voněla přenádherně.