I Just Hate You (SeBaek)

3. I can't stop think about you

Přišel jsem blíž k oknu a podíval se ven na kluky. Spatřil jsem Chanyho smutný výraz. Přejel mi mráz po zádech. Jak jsem mohl být tak neohleduplný. Čumím po nějakém klukovi, zatím co jsem tu se svým přítelem. Je mi ze mě špatně. Silný pocit viny začal probodávat můj hrudník. "Chany..." zašeptal jsem tiše s rukou položenou na okně. Zamířil jsem k Chanymu, posadil se na jeho klín a objal ho kolem krku. "Můžeme jít domů, lásko?" Když jsem viděl, jak se mu rozzářily oči, donutilo mě to k úsměvu. Políbil jsem ho na čelo, zvedl se a vzal ho za ruku. "Půjdeme domů, tak si to tady užijte." oznámil jsem a nenápadně hodil pohledem po Suhovi. Kývl a usmál se. I když jsem cítil Sehunův pohled, ignoroval jsem ho. Nechtěl jsem Chanymu způsobit ještě víc bolesti.

***

Když jsme došli k Chanymu, zamířil jsem rovnou do kuchyně a udělal nám oběma čaj, zatím co Chany byl ve sprše. Přišel jsem do pokoje, položil hrnky na stůl a zabořil se do Chanyho postele. Když přišel do pokoje, chodil kolem mě prakticky bez povšimnutí. Oblékl se a sedl si ke stolu. "Chanyeole?" odpovědí mi bylo pouze mlčení. Vstal jsem z postele a objal ho zezadu kolem ramen. "Co se děje?" dotázal jsem se opatrně. "Líbí se ti, že jo?" vydal ze sebe naštvaně Chany. Rozbušilo se mi srdce, ale nemohl jsem na sobě dát nic znát. "Kdo jako?" zeptal jsem se, i když jsem předem věděl odpověď. "Nedělej ze mě debila, Baekhyune!" zakřičel Chany a postavil se "Viděl jsem to moc dobře, jak jste se na sebe furt dívali, jak jste se na sebe usmívali." zvýšil hlas a uhodil rukou do zdi. "Mohl by ses uklidnit?!" zaječel jsem podrážděně. "Tak líbí se ti?!" Ironicky jsem se pousmál. "Nebudu poslouchat tyhle kecy!" sbalil jsem se a práskl dveřmi.

Cestou domů myšlenky v mojí hlavě přímo řvaly. Neodešel jsem od Chanyho proto, že bych byl naštvaný, ale proto, že všechno co řekl byla pravda. Líbí se mi Sehun. Jeho oči, jeho rty, jeho pohled. Ale především... jeho úsměv.

Jeho úsměv, který neustále vidím před očima.

Když jsem dorazil domů, hned jsem si napustil vanu. Shodil jsem ze sebe oblečení a vlezl si do horké vody. Zavřel jsem oči, aspoň na pár minut byly všechny myšlenky pryč. Najedou mě vyrušil zvonící mobil. V žádném případě jsem neplánoval jít pro něj, ignoroval jsem ho. Když se během 10 minut rozezvonil už po čtvrté, naštval jsem se, vylezl z vany a podíval se kdo volá. Bylo mi to jasné, Chany. Vypnul jsem mobil, hodil kolem sebe ručník a zamířil do svého pokoje. Dal jsem si na sebe oblečení na spaní, vzal si notebook a zapnul si nějaký film, u kterého jsem usnul.

Probral jsem se asi v 5 ráno, od té doby jsem nemohl spát. Zapnul jsem mobil, vyletělo na mě 5 zmeškaných hovorů a 7 zpráv. Vzdychl jsem a promnul si obličej. Tři hovory byly od Chanyeola, dva od Suha. Otevřel jsem smsky.

*18:57 Suho: Baekie? Děje se něco?

19:06 Suho: Volal mi Chany, že neví, co se s tebou děje.

19:28 Suho: Baekhyune, mohl bys mi prosím tě odepsat?!

19:45 Suho: BAEKHYUNE, ZAVOLÁM TVOJÍ MÁMĚ!

22:08 Suho: Fajn, tvoje máma mi řekla, že spíš, ale nemysli si, že se tomu vyhneš, Baekhyune. NEVYHNEŠ A ZAPLATÍŠ MI KREDIT!!!

* 18:36 Luhan: Baekieee, copak se děje? Mám o tebe strach. Prosím, ozvi se.

22:02 Luhan: Baeku, notak. Co se sakra děje? Proč se nikomu neozýváš? Suho vyšiluje a chce volat policajty. :(

Začal jsem se smát. Suho byl vždycky jako moje máma, musel mít  o mě přehled. Možná to je ten hlavní důvod, proč se dokáže přes hodinu vykecávat s mýma rodičema. Oběma jsem odepsal a pokusil se znovu usnout. Nedařilo se. Znovu jsem myslel na Sehuna, nechtěl jsem si to přiznat, ale pochopil jsem, že to asi jen tak nepřejde. Není možné, abych se mu vyhýbal. Popravdě jsem ani nechtěl, chtěl jsem ho vídat, chtěl jsem být v jeho blízkosti co nejvíc to půjde. Usmál jsem se, s touto myšlenkou jsem klidně usnul.

Znovu jsem se probral kolem desáté ráno. Podíval jsem se na mobil, kde byla zpráva od Suha.

* 9:34 Suho: Doufám, že už je ti líp. Až se probereš, dojdi k Luhanovi, Chany tu není.

Dal jsem si rychlou sprchu, nasnídal se a vyrazil k Luhanovi. Slyšel jsem hlasy ze zahrady, tak jsem se vydal rovnou tam. "Baekie!" zakřičel Suho a vrhl se mi do náruče. Luhan ho následoval. Když jsem se podíval ke stolu, kde seděli kluci, zatajil se mi dech. "Co je, Baekie? Suho ti neřekl, že Sehun bude bydlet u nás?"