Po prázdných dnech, strávených jen myšlenkami na tebe, jsem přišel na to, kdo jsi.
Jsi drásající smutek v mých nočních můrách. Jsi stín, doprovázející mě v nekonečné temnotě.
Vzpomínáš si na tu noc, kdy jsme leželi pod hvězdnou oblohou na staré, chl...
Ráno mě vzbudil člověk,který zběsile zvonil na zvonek, podrážděně jsem shodil polštář na zem a velice opatrně se posadil. "UŽ JDU JEŽIŠ!!" zařval jsem vytočeně, oblékl jsem se a snažil se bezbolestně postavit, což po včerejší noci moc nešlo. Vlastně jsem si až teď uvědomil, že už tu není Sehun. TO SI JEN TAK ODEJDE?! Naštval jsem se ještě víc a opatrným krokem se vydal ke dveřím. "Dělej Baekhyune!" podle hlasu jsem poznal Suha. "Snažím se ty idiote!" odpověděl jsem znovu s křikem, i když už jsem byl u dveří. Otevřel jsem a podrážděně si ho prohlédl. "Co ti je? Vypadáš jak kdybys tejden nespal." zasmál se a bouchl mě do ramene. Protočil jsem oči a následoval ho do obýváku. "Proč chodíš jak postiženej?" popíchl mě a začal se smát, po pár vteřinách mu zkameněla tvář a vážně se na mě podíval. "Baekhyune? Má to něco společnýho s tím, že tu spal Sehun?!" důrazně zvýšil hlas. Prohrábl jsem si vlasy a poškrábal se na zátylku, radši jsem zvrátil oči do strany, abych neviděl jeho vyčítavý výraz.
"BAEKHYUNE?!" zvýšil hlas ještě víc a zvednul se z gauče. Nevinně jsem se na něj podíval "Eeee, půjdu udělat něco k jídlu." chystal jsem se odejít, ale Suho mě drsně chytil za rameno. Obezřetně jsem se otočil a přátelsky se na něj usmál. Protočil oči a plácnul se do čela.
Sehun:
Probral jsem se asi kolem desáté, podíval jsem se na Baeka, pořád klidně spal. Snažil jsem se opatrně zvednout, abych ho nevzbudil. Oblékl jsem se, vzal si věci a zamířil domů, kde mě čekal Luhan. Před tím, než jsem večer odešel mě důrazně upozornil, že mám hned ráno přijít domů, protože budeme uklízet, jelikož dojede moje máma. Ani jsem nestihl pořádně otevřít dveře a už se na mě vrhl s vysavačem. "Dělej Sehune, nemáme čas! Říkal jsem ti, že máš dojít brzo! Kde seš?!" chrlil na mě milion věcí naráz, dokud si nevšiml mého zmateného výrazu. Zarazil se, usmál se a bouchl mě pěstí do břicha. "Pohni!" rozkázal a odebral se zpět ke své práci. Udělal jsem na něj znechucený obličej, vzal jsem vysavač a připojil se k němu.
Po pěti minutách mě to přestalo bavit, vypnul jsem vysavač a rozhodl se dopřát si konečně sprchu, po které jsem tolik toužil. Vešel jsem do koupelny, stihl jsem si sundat jen tričko, než jsem uslyšel extrémně hysterického Luhana. "SEHUNE! OKAMŽITĚ ZAPNI TEN VYSAVAČ A DĚLEJ NĚCO!!!" začal jsem se smát, málokdy jsem ho viděl takhle šílet, rozhodl jsem se ho provokovat. "Donuť mě!" odpověděl jsem mu s arogantním podtónem, což jsem neměl dělat, protože během minuty rozrazil dveře do koupelny s vražedným výrazem. Začal mi nahánět strach, nikdy jsem ho neviděl takhle naštvaného, vždycky vypadal jako roztomilé štěně, a teď? "Co si myslíš, že děláš?" zasupěl. Divil jsem se, že mu z pusy neteče pěna. "... Jdu si dát sprchu." odpověděl jsem potichu, jako by mi to mělo nějak pomoct. "Na to zapomeň!" přišel ke mě, položil si ruku na moje záda a začal mě tlačit dopředu, zasyčel jsem bolestí a vyškubl se mu.
Cítil jsem jeho pohled na svých zádech, kde se vyjímaly čerstvé šrámy, rychle jsem se otočil a dost naivně doufal, že si toho nevšiml. Podle jeho překvapeného výrazu, ve kterém se zároveň značila bolest mi bylo jasné, že ano. A že mu to není jedno. "Lu.." vzal jsem jeho ruku do své dlaně, ale on se mi okamžitě vytrhl a rozběhl se do svého pokoje. Posadil jsem se na okraj vany a složil hlavu do dlaní. Byl jsem naštvaný, proč takhle reaguje, když on byl ten, kdo to ukončil? Celou dobu mě od sebe odstrkává a namlouvá mi, že je to pro mě nejlepší, i když moc dobře ví, jak mě to ničí. Zvednul jsem se, šel rovnou k Luhanovi do pokoje a bez zaklepání vstoupil dovnitř.
Seděl na posteli s rukama v klíně a zíral do země. "Sehunnie.. Já.. Promiň, jsem jen vynervovaný.." řekl a sladce se usmál. "Proč tohle děláš, Luhane? Bolí to i tebe, proč to kurva děláš?!" začal jsem na něj vytočeně křičet. "Tak to není, můžeš se uklidnit? Jsem jen nervózní!" odpověděl podrážděně. "Myslíš, že na tobě nepoznám, když lžeš?" jeho mírumilovné oči zalil vztek "Mě je do prdele úplně jedno, s kým spíš, chápeš to? Nemiluju tě, Sehune, můžeš se s tím konečně smířit a přestat mě otravovat?!"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
