Po prázdných dnech, strávených jen myšlenkami na tebe, jsem přišel na to, kdo jsi.
Jsi drásající smutek v mých nočních můrách. Jsi stín, doprovázející mě v nekonečné temnotě.
Vzpomínáš si na tu noc, kdy jsme leželi pod hvězdnou oblohou na staré, chl...
"Nemyslíš, že na tom bude Sehun úplně stejně, až nebude moct být s Baekem?" Lu zakroutil hlavou se stále sklopeným pohledem. "Sehun tu už zůstane. Byl vybrán na konkurzu, bude trénovat pod společností, aby se mohl stát členem budoucí skupiny." mrštně jsem sebou švihl do opěradla gauče. Může tohle být ještě víc složitější? "Když jsi to věděl, proč jsi to ukončil? " zeptal jsem se nechápavě. "Dozvěděl jsem se to teprve před pár dny." Lu se zvedl a podal mi dopis. Byl od nějaké hudební nahrávací společnosti, otevřel jsem ho a přečetl si jeho obsah. "Ví to jeho rodiče?" Lu kývnul na souhlas "Jeho máma by měla zítra navečer dorazit do Korey. Jsou domluveni s mými rodiči, že tu zůstane déle, jelikož naši se vrátí až za tři dny," vysvětloval podrobně "Nejhorší je, že ani moje ani Sehunova máma neví o tom, že jsme se rozešli. Nevím, jak tohle dopadne." Lu si začal otráveně třít spánky, vypadalo to, že nejsem jediný, kdo už se v tom začíná motat. "Proč jste jim to neřekli?" Budilo to ve mě pocit, že ti dva jsou na sobě opravdu závislý, jako by k sobě patřili. "Když jsem se to snažil říct svojí mámě, přemlouvala mě, ať tomu dám ještě šanci. Nechápu, proč mají všichni takovou potřebu dávat nás neustále dohromady." vzdychl zasmušile.
Začal jsem přemýšlet nad Luhanovými slovy. Proč mají všichni takovou potřebu dávat je dohromady? Od doby, kdy jsem Sehuna viděl poprvé v Luhanově blízkosti, měl jsem pocit, jako by byli nerozluční. Pokaždé, když jsem je viděl se spolu smát, bavit se nebo jen jednoduše být vedle sebe, připadalo mi to tak přirozené. Připadali mi spíš jako bratři. Je tohle důvod, proč bez sebe nemůžou být? Jejich vztah musí být skutečně nekonečně hluboký. Je možné, že by byl hluboký až tak, že jim přestalo stačit pouhé přátelství? Podíval jsem se zpátky na Luhana, stále měl sklopenou hlavu, aby zakryl ztrápený výraz. Najednou se přes celý barák ozvala hudba, kterou doprovázel Sehunův zpěv a taneční kreace. Lu zvedl hlavu, na jeho tváři se znovu objevil ten upřímný úsměv, hned jak uslyšel jeho hlas.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sehun se pochybně dostavil až k nám. "Nemohl by sis dát aspoň tričko?" popíchl jsem ho, na protest začal zpívat ještě hlasitěji a ignoroval mě. Luhan odešel do koupelny a za moment se vrátil s tričkem, které hodil po Sehunovi, ten si ho oblékl a pokračoval svým tanečním krokem do kuchyně. Lu se ke mě naklonil "Byl bych rád, kdyby se Sehun nikdy nedozvěděl o tom, že to víš." zašeptal mi do ucha, pokýval jsem s vážným výrazem. "Ale jak tohle všechno vysvětlíme Baekovi? Pochybuju, že ho na celou dobu, co tady budou Sehunovi rodiče od něj odtrhneš." Luhan se zamyslel.
