Po prázdných dnech, strávených jen myšlenkami na tebe, jsem přišel na to, kdo jsi.
Jsi drásající smutek v mých nočních můrách. Jsi stín, doprovázející mě v nekonečné temnotě.
Vzpomínáš si na tu noc, kdy jsme leželi pod hvězdnou oblohou na staré, chl...
"Baekie!" ozval se radostně Suho a s objetím se na mě vrhnul. "Suhoooo!" zakřičel jsem a pevně ho stiskl. Byl jsem rád, že ho vidím, jelikož celé jarní prázdniny strávil na horách. "Tak jak bylo?" zeptal jsem se zvědavě, přitom jsem stále objímal jeho paži. "Paráda! Příště jedeš se mnou!" Oznámil mi rozhodně. "Jasně! Nemůžu se dočkat!" zasmál jsem se.
Suho vyndal z kapsy mobil a odemkl ho. "Je 7:40, měli bysme jít, ať nepříjdem pozdě do hodiny." Kývnul jsem a společně jsme se vydali do školy. Těsně před tím, než dorazila učitelka jsem se stihl nacpat do lavice. Bylo mi jasné, že o přestávce dojde Chanyeol. Za dva dny to budou tři měsíce, co jsme spolu. Věděl jsem, že Chany něco chystá, ale nemůžu říct, že by se mi to chtělo slavit.
Z přemýšlení mě vytrhl až zvýšený hlas učitelky. "Takže v rámci týdne jazyků vám do třídy přibude na 4 měsíce nový žák." Cože? Nový žák? Podíval jsem se tázavě na Suha, který byl zabrán mobilu. Protočil jsem oči. "Jmenuje se Oh SeHun a je mu 17 let. Narodil se V Korey, ale žije v Číně. Doufám, že ho příští týden všichni vřele přivítáte."
Prvních pět hodin se neskutečně vleklo. Konečně oběd! Vyletěl jsem ze třídy a skočil na Suha. "Jídlo, jídlooo!" zakřičel jsem a tahal ho za rukáv. Začal se smát, chytl mě kolem ramen a vedl směrem do jídelny. Posadili jsme se ke stolu a já začal horlivě jíst. "Hele, Baekhyune, nechceš mi náhodou něco říct?" Popíchl mě Suho, určitě narážel na absenci Chanyeola. Vzdychl jsem a odložil příbor. "Nevím, co chceš slyšet. Je to pořád stejné... snad ještě horší." řekl jsem naštvaně. "Celé jarní prázdniny jsme byli jen spolu, byl šťastný..." Na Suhově tváři se značil vyčítavý výraz. "A co ty?" zeptal se, i když odpověď znal. "Mám ho rád...je mi s ním fajn." odvětil jsem nejistě. "Baekhyune, takhle to dál nejde, nedovolím ti být s někým, koho nemiluješ! Ten vztah ti nepřináší vůbec žádnou radost!" Spustil na mě Suho naštvaným tónem. "Nemyslíš, že tím nejvíc ubližuješ hlavně Chanymu?"
Díky Suho, rovnou jsi mi mohl třeba vrazit pěstí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Celý zbytek vyučování jsem přemýšlel jen nad naším vztahem s Chanym. Je horší se s ním rozejít a zlomit mu srdce nebo dál předstírat lásku? Pořád dokola mi v hlavě zněla Suhova slova. Chany by si zasloužil přítele, který by ho miloval, chtěl s ním trávit čas a byl s ním šťastný... nemůžu říct, že já nejsem, ale mám ho rád spíš jako kamaráda. Dá se říct, že jsme spolu vlastně omylem. Ten den, kdy mi Chany řekl, že mě miluje... prostě jsem mu nedokázal ublížit.
Když zazvonilo na konec poslední hodiny, rychle jsem se sbalil a vypadl ze třídy. Neměl jsem na nikoho náladu. "Baeku?" ozval se Chanyeol. Ignoroval jsem ho, šel jsem dál. Dohnal mě a chytl za ruku. "Potřebuješ něco?" zeptal jsem se podrážděně a vysmekl jsem se mu. Jeho zklamaný výraz byl pro mě jako studená sprcha. Objal jsem ho kolem pasu a zabořil hlavu do jeho hrudi. "Promiň, Chany." řekl jsem tiše a políbil ho. "Děje se něco, Baekie?" Chanyho tvář stále zdobil smutek. "Ne, v pohodě. Půjdeme?" Usmál jsem se a pevně stiskl jeho ruku.
***
Když jsem dorazil domů, hned jsem se svalil na postel. Zavřel jsem oči a snažil se usměrnit svoje myšlenky. Mám přece přítele, který mě miluje, udělal by pro mě všechno, tak na co si stěžuju?! Usmál jsem se, zalil mě pocit štěstí. Najednou mi zavibroval mobil.
15:24 Luhan: Baekuuu?
15:25 Baekhyun: Noooooo?
15:27 Luhan: Můžu se stavit?
15:28 Baekhyun: Jasně, čekám tě.
Zvedl jsem se z postele a snažil se rychle uklidit rozházené věci. Zapnul jsem televizi a čekal na Luhana. Když se ozval zvonek, rychle jsem seběhl dolů, otevřel dveře a vrhl se na něj. "Luluuuu!" ozval jsem se šťastně. "Ahoj Baekie." odpověděl a pohladil mě po zádech. "Pojď dál." řekl jsem, a táhl ho za ruku k sobě do pokoje.
"Baeku? Víš jak dnes učitelka mluvila o tom klukovi, co k nám přijde?"
"Ano?"
"No, chodil jsem s ním na základku, byl to jeden z mých hodně dobrých přátel." Na Luhanově tváři se rýsoval roztomilý úsměv. "Fakt? A jaký je?" vychrlil jsem zvědavě. "Nooo...je to trošku narcis." zasmál se "Ale je to vážně skvělej kluk, těším se, až ho zase uvidím."
