I Just Hate You (SeBaek)

7. Do you think about me?

"Poprvé, když jsme tě viděl, usmíval ses, Baekie. Tvůj úsměv... je tak úžasný." Odmlčel se, vzal mě za ruku, pomohl mi vstát a jemně položil ruce na můj pas. "Ten den, kdy jsem za tebou přišel dolů k řece, nesnesl jsem vidět tě smutného, chtěl jsem znovu vidět ten úsměv, který se mi zaryl do paměti." zpevnil svoje sevření. "Ale když jsme byli spolu, najednou jsem nevnímal čas, jen jsem chtěl být s tebou co nejdéle." Do mých očí se začaly drát slzy. Uchopil jsem ho kolem trupu a pevně ho natiskl k sobě. "Sehunnie..." zašeptal jsem, podíval se mu do očí a jednou rukou uchopil jeho tvář. "Pořád na tebe myslím, chybíš mi..." teď už jsem svým slzám dal volný průchod. Sehun mě lehce políbil na čelo a znovu mě stiskl v pevném objetí.

"Jsme zp-..." vykřikl Suho s náhlou odmlkou. Oba dva se zastavili a sledovali nás, okamžitě jsem se odtrhnul od Sehuna a sledoval sledujícího Suha a Luhana. "Ahh, věděl jsem to!" sepnul si ruce u hrudi a rozplýval se. Začal jsem se červenat a znovu se schoval do Sehunovi náruče, usmál se a políbil mě do vlasů. "Tak pojďte, vy hrdličky." řekl šťastně Suho a oba nás objal kolem ramen.

***
Nevěděl jsem, co si myslet, když jsem viděl Baeka odcházet v přítomnosti toho blbečka. Najednou mi zavibroval mobil, bylo to zpráva od něj.

*"Promiň, ale dnes nemůžu přijít, hned po škole jdu domů, musím se učit." *

Nevěděl jsem, jestli mě bolí víc ta skutečnost, že mi lže nebo že je s ním. Přišel jsem domů a práskl dveřmi od svého pokoje. Opřel jsem se o zeď a sjel dolů, hlavu jsem položil do kolen a ruce jsem držel křečovitě sevřené v pěst. Snažil jsem se udržet slzy, snažil jsem se namluvit si, že to nic neznamená, ale dechberoucí bolest omámila celé moje tělo. Myslel jsem jen na to, že je právě teď, v tuhle chvíli se Sehunem.

Můj dech se chvěl, srdce vynechávalo údery, ruce se třásly, hrudník byl zavalen těžkými kameny. Dusil jsem se. S prudkým návalem úzkosti mi po tvářích začaly téct slzy. Lehnul jsem si na zem, pěstmi horlivě mlátil do země, abych přebil bolest drásající můj hrudník. Nemohl jsem dýchat. Je to mnou? Co dělám špatně? Vím, že spolu nejsme dlouho, ale i tak bez něj nemůžu být. Mám strach, co když mě opustí? Nepřežiju to. Byl bych totální troska. To, co dělá moje dny tak šťastnými je Baekhyun. Jeho úsměv, oči, hlas, doteky, polibky... Jeho srdce.

Zvedl jsem se a klopýtavě se dostal do postele, kde ležela Baekova mikina. Voněla jako on, vzal jsem ji a přitiskl k sobě, díky čemuž jsem se moje bolest ještě víc prohloubila. Vzpomínal jsem na všechno, co se mezi námi stalo. Všechny hádky, urážky, špatné období jsme překonali bok po boku. Proč se teď děje tohle? Rozhodl jsem se, že se ho zeptám na rovinu.

***

*"Až skončíš s učením, mohl by ses zamnou zastavit? Musíme si promluvit."*

Znervózněl jsem, když jsem si přečetl zprávu od Chanyho, zároveň mě přepadly výčitky svědomí. Ukázal jsem zprávu Suhovi, oba jsme se na sebe tázavě podívali a Suho pokrčil zmateně rameny. Vraceli jsme se po stejné polní cestě a já byl znovu vedle Sehuna, ale tentokrát zabraný do něčeho jiného. Sehun mě chytil za ruku, naše prsty se propletly, ale já stále nepřítomně zíral před sebe.

Došli jsme k domu Luhana. "Jde se pít!" oznámil rozhodně Lu. Suho s jásotem utíkal na zahradu. Protočil jsem oči. "Já si musím ještě něco vyřídit, uvidíme se zítra, Lu." kývnul hlavou, zamával mi a zamířil za Suhem. Podíval jsem na Sehuna, který stále svíral moji ruku, uhnul mi pohledem. Stiskl jsem jeho dlaň pevněji a volnou ruku položil na jeho pas. "Sehunnie..." podle jeho naštvaného výrazu mi bylo jasné že ví, za kým mám namířeno. "Já musím, je to můj přítel." Pustil moji ruku a chystal se odejít, chytl jsem ho za paži, kterou jsem křečovitě objal. "Uvidíme se zítra?" zeptal jsem se nervózně. Neodpověděl, pohladil mě po tváři a díval se mi do očí. Nemohl jsem už dál vydržet, přitáhl jsem si ho k sobě za zátylek a krátce ho políbil. Čekal jsem na jeho reakci. Oběma rukama sevřel můj pas a naše rty se znovu spojily v dlouhém polibku.