I Just Hate You (SeBaek)

17. It hurts

"Počkej, takže ty myslíš, že Kai ví, kde je Sehun?"

"No, ne jenom to, myslím, že na tom má svůj podíl."

"Jak jako svůj podíl?"

"Kai jel po Sehunovi už na základce.."

"Ty vole.. to znamená, že by Sehun mohl být u Kaie."

Luhan pokývl na souhlas. "Hlavně ať se to nedozví Baekie, mám strach, že by to nedopadlo dobře."

Tohle mi naprosto stačilo, potichu jsem přivřel dveře na zahradu, aby si mě ti dva nevšimli a vyplížil se z domu. Rozběhl jsem se směrem k zastávce a podíval se na hodinky, autobus jel až za 15 minut. Posadil jsem se na lavičku a nervózně poklepával nohou. Čas ubíhal rychle a zároveň pomalu. Byl jsem tak nervózní, že mi z toho bylo špatně. Snažil jsem se zhluboka dýchat a myslet jen na to, že znovu uvidím Sehuna a všechno bude zase v pořádku. Když přijel autobus, nervozita se zhoršila, jako by mě na konci cesty čekalo něco strašného. Zakroutil jsem nad tou myšlenkou hlavou a nastoupil.

Přemýšlel jsem, co mu řeknu, až se znovu uvidíme. Není to sice nějak dlouho, co jsme se viděli naposled, ale mě to připadalo jako věčnost. Nemoct být s ním, mluvit s ním, dotýkat se ho, každý den byl tak černobílý. Stále se mi honilo hlavou, jestli mu dát předem vědět, že ho plánuju přepadnout, ale to jsem okamžitě zavrhl, jelikož jsem nevěděl, jestli je opravdu u Kaie a pokud ano, tak by se mohl přemístit a já bych byl zase tam, kde jsem byl předtím. Budu jen doufat, že mi nezavře dveře před nosem. Taky jsem vážně přemýšlel o tom, co se pokusím diplomaticky říct Kaoivi, až vyjde najevo, že ze mě dělal celou dobu debila.

Vystoupil jsem z autobusu a rozběhl se směrem ke Kaiově bytu. Doběhl jsem ke dveřím a snažil se popadnout dech, zatím co jsem zběsile bouchal na dveře a zvonil. Uslyšel jsem naštvané mumlání za dveřmi, Kai otevřel dveře a vytřeštil oči. "Co tady děláš?" zeptal se překvapeně. "Kde je Sehun?!" zakřičel jsem na něj vytočeně. Kai ztuhl a snažil se co nejrychleji najít slova. "Jak to mám asi vědět?" odpověděl ne moc přesvědčivě. Žduchnul jsem do něj a rozběhl se do obýváku, kde hrála televize. Zaplavilo mě neskutečné štěstí, když jsem na sedačce uviděl spícího Sehuna, přišel jsem k němu blíž, chystal jsem se ho pohladit po vlasech, ale zasekl jsem se. Celý jeho krk pokrývaly dost výrazné cucáky, přesně takové, kterých jsem si všiml u Kaie.

"Už ti to došlo?" zeptal se ironicky Kai a usmál se. Začal jsem se třepat, cítil jsem bolest i vztek trhající moji mysl. Vstal jsem a se sklopeným pohledem se usmál. "Jsi teď šťastný, Kai?" zeptal jsem se roztřeseným hlasem a bez váhání zamířil ke dveřím. Nechtěl jsem, aby viděl moje slzy, aby mě viděl tak zlomeného a naivního. V tu chvíli jsem cítil jen prázdno.

Sehun:

"Nenechám tě se trápit kvůli někomu, kdo ti takhle ublížil." řekl Kai a pohladil mě po tváři. Vzal jsem jeho ruce do mých dlaní a položil hlavu na jeho rameno. V tu chvíli jsem ho potřeboval víc, než kohokoliv jiného. Kai pustil moje ruce, přitáhl si mě do objetí a políbil mě na čelo. "Nech mě tě udělat šťastným, Sehunnie." Zvednul jsem hlavu, podíval se mu do očí a věnoval mu úsměv, který se během chvíle znovu změnil ve zklamaný výraz. "Bolí to." zašeptal jsem a posadil se na gauč. Kai mě následoval "Časem zapomeneš a já ti s tím pomůžu." pohladil mě konejšivě po zádech. Nijak jsem na to nereagoval, pustil jsem televizi a lehnul si. "Půjdu udělat něco k jídlu," oznámil Kai "máš chuť na něco konkrétního?" zavrtěl jsem hlavou a dál sledoval televizi, po chvíli jsem zavřel oči a snažil se na nic nemyslet.

Probudilo mě až silné prásknutí vchodových dveří. Vstal jsem a šel se podívat, co se děje. Uviděl jsem Kaie, stojícího na chodbě. "Kurva!" zařval a uhodil pěstí do zdi. Když mě zaregistroval, znervózněl a snažil se schovat krvácející ruku. "Co se stalo?" zeptal jsem se starostlivě. "... N-nic." odpověděl tiše, věděl jsem, že je něco špatně. Hodně špatně. Všimnul jsem si, že Kai zaměřil svůj pohled na moje kalhoty. Podíval jsem se, co ho tak zaujalo, v mé kapse byl nějaký papír. Vyndal jsem ho a podíval se, co to je.

"Byl tu Baekhyun?!"