Všichni tři jsme seděli u stolu, vypadalo to, že jsem byl ale jediný, kdo byl extrémně nervózní. Sehunova máma stála u kuchyňské linky a připravovala jídlo, zatím co on sám stále vyhlížel Luhana v obýváku. Hádám, že je zaskočený z toho, že jeho máma brečela v Luhanově objetí, upřímně, sám jsem byl dost překvapený z toho, jak jsou si blízcí. Sehun a Luhan museli být opravdu dobří přátelé. Položil jsem ruku na jeho stehno, vylekal se a cukl sebou. Pousmál jsem se nad tím, Sehun však jen sklopil pohled, což prohlubovalo skleslost v jeho tváři. Absolutně jsem nechápal, o co tu jde, ale věděl jsem, že něco není v pořádku. "Tak Baeku, kolik ti vůbec je?" zeptala se Nari. Sehun zvedl zaujatě hlavu, protože to za tu dobu taky nestihl zjistit. "Bude mi dvacet." odpověděl jsem a Sehun se začal dusit pitím "Cože?!" vyhrkl překvapeně."Neříkej, že jsi to nevěděl." zareagovala s údivem Nari. "Myslel jsem, že je mladší než já!" zamračil jsem se a dal jsem mu pěstí do ramene "Několikrát jsem ti říkal, že jsem starší!" zaútočil jsem na něj dotčeným tónem. "Kdo ti to má věřit, vypadáš na 14."
Opravdu jsem se držel, abych mu neřekl, že je dost divné, že mu to nezabránilo se se mnou vyspat. "Jak dlouho jste vy dva vůbec spolu?" zeptala se znovu Nari. Zmateně jsme se na sebe podívali, snažíc se vzájemně vyčíst odpověď v našich očích. Nari poraženě vzdychla "Jste si jistí, že jste vůbec spolu?" prohlédla si nás dost pochybně. "Je to složité." odpověděl jsem a vzal Sehuna za ruku, oplatil mi stisk a sladce se na mě usmál. Nari zakroutila hlavou a usmála se. Chystal jsem se Sehuna políbit, když se ozval vyzváněcí tón mého mobilu. Otráveně jsem vyhledal mobil v kapse a podíval se na displej.
Kurva, Chanyeol.
Vytřeštil jsem oči a přemýšlel, co dělat. "Eee, omluvte mě." řekl jsem a vyběhl na chodbu.
Sehun:
Po několika minutách se Baek znovu objevil mezi dveřmi. "Mrzí mě to, budu muset jít, rád jsem vás poznal, paní Oh." řekl a mírně se poklonil. "Měj se pěkně, Baeku, doufám, že se znovu brzy uvidíme." Zamračil jsem se a zamířil za ním, který znovu odešel na chodbu. Zrovna si obouval boty, opřel jsem se o zeď a zkřížil ruce na hrudi. "Lásko.." přišel ke mě a chytil mě kolem pasu, naštvaně jsem uhnul hlavou, když se mě chystal políbit. "Musím.." nenechal jsem ho doříct větu "Nemusíš, Baekhyune, nikdo tě nenutí, prostě chceš!" zvýšil jsem hlas bez ohledu na to, že by mě někdo mohl slyšet. Snažil se mě obejmout, ale já ho odstrčil "Nech mě být, běž za ním." otočil jsem se a práskl za sebou dveřmi.
"Nemyslím si, že máš právo mu tohle vyčítat, Sehune." trhl jsem sebou. "Dej mi pokoj." odpověděl jsem podrážděně. "Jsem tvoje matka, Sehune, laskavě si uvědom, jak se mnou mluvíš." prohrábl jsem si vlasy a znovu se posadil k jídelnímu stolu. "Není správné mu vyčítat něco, s čím bojuješ sám." zamračil jsem se "Co tím myslíš?" otočila se čelem ke mě a podívala se směrem k Luhanově pokoji. "Děláš to jen proto, abys ublížil Luhanovi?" zamrazilo mě v zádech, nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšel. "Cože?" opravdu jsem přemýšlel, jestli to myslí vážně. "Uvědom si, že tímhle ničíš i jiný vztah." začal jsem se třepat a v očích cítil slzy. "Já ničím vztah? On mě opustil! Bez toho, aby mi to vysvětlil, rozhodl to i za mě, ale byli jsme v tom dva, vždycky jsme byli dva!" slzy mi stékaly po tvářích, slzy, kterým jsem nikdy nedal volný průchod.
"Potřebuju Baekhyuna, abych mohl zapomenout, abych nezešílel z toho, že vidím Luhana každý den, ale nemůžu se ho dotknout, nemůžu mu říct to, co cítím." cítil jsem bezpečné objetí kolem ramen "Omlouvám se, zlatíčko, tohle jsem opravdu netušila." řekla máma zlomeným hlasem, zatím co mě hladila po zádech. "Je to důvod, proč jsi tolik spěchal na ten byt poblíž studia?" pokýval jsem na souhlas. "Co nejdřív to půjde, vypadnu odsud a nechám všechno za sebou, chci se soustředit jen na sebe a Baekhyuna."
ČTEŠ
I Just Hate You (SeBaek)
FanfictionPo prázdných dnech, strávených jen myšlenkami na tebe, jsem přišel na to, kdo jsi. Jsi drásající smutek v mých nočních můrách. Jsi stín, doprovázející mě v nekonečné temnotě. Vzpomínáš si na tu noc, kdy jsme leželi pod hvězdnou oblohou na staré, chl...