Holka od koní

První kapitola

Vstala jsem s prvními ranními paprsky. Vždycky jsem byla ranní člověk. Rychle jsem se oblékla do kalhot a hnědé volné košile a vydala se do zámecké kuchyně pro snídani. Zámek byl na úplně opačném konci zahrady, ale mě to nevadilo. Ráda jsem tudy chodívala a pozorovala probouzející se přírodu. Rychle jsem proběhla nádvořím a zamířila přímo ke vchodu do kuchyně. "Dobré ráno." s úsměvem jsem pozdravila kuchařky a služebné a šla rovnou ke svému proutěnému koši. "Dobré ráno, Kate. Máš to připravené. Všechno pro tebe a tvého otce. Koš..."
"... za chvilku vrátit. Já vím. Děkuji vám." popadla jsem ho a zase se rozeběhla ven. Jen se mému zbrklému chování zasmály a pokračovaly opět ve své práci. 

*******

"Tak už vstávej, tati! Přinesla jsem snídani!" zavolala jsem zezdola. "Kolik je hodin?"
"Tak akorát. Vylez už!"
"No jo!" zabručel tak, abych ho slyšela a ukončil tak náš každodenní ranní rozhovor. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a prošla do prostorné kuchyně. Bydleli jsme v domě spolu se zahradníky, učiteli a podobnými poddanými, u kterých nebylo potřeba, aby se vyskytovali přímo v zámku. Já spolu s otcem a dalšími pár lidmi pracujeme ve stájích. Miluju to tam! Pracuji každý den skoro stejně a i přes to, mě to neomrzí. Co dodat? Jsem k lásce k těmto zvířatům vedena už od mala. 

Sedla jsem si a pustila jsem se do své snídaně. Táta po chvíli přišel také a na přivítanou mě políbil na čelo. Dělá to už od dob co si pamatuju. Mám to ráda. Přisedl si ke mě a pustil se do své poloviny. "Co máš dnes v plánu?" zeptám se zvědavě, protože už se nemůžu dočkat, až odsud vystřelím směr stáje. "Teď tu byl sluha, že za hodinu mají být připravené koně krále a prince, protože si spolu vyjedou. Potom by to chtělo potrénovat tu novou klisnu a samozřejmě všechny vyhnat do ohrady. Pak bys měla vyčistit to malé hříbě a až to budeš mít hotové, tak si užívej sluníčka a krásného dne. Já se budu motat kolem koní pro vojáky. Postupně je s Bryanem všechny trochu provětráme. Vlastně až budeš mít hotovo, tak můžeš přijít za námi a také se projet."
"Dobře. Uvidím, za jak dlouho to budu mít hotové, ale určitě přijdu." mrkla jsem na něj. Dožvýkala jsem poslední sousto, vzala teď už prázdný košík a šla ho vrátit do kuchyně. Tam jsem ještě jednou poděkovala za snídani a už mi nic nebránilo rozeběhnout se do stájí. Pár lidí už tam bylo, tak jsme nejprve společně vyhnali koně ven. Je to vždy taková ranní rozcvička, protože ne každému koni se chce. 

Z výběhu jsem se vrátila ke dvěma nejdůležitějším koním ze stáje. Bylo přísně zakázané, aby na na nich jezdil kdokoliv kromě krále nebo prince. Nikdy jsem nechápala proč, ale jelikož jezdili na vyjížďky často, tak jsem proti tomu nikdy nic neměla. Připravila jsem nejdřív toho královo, protože byl poslušnější a šlo to s ním rychleji. Princův byl ještě dost mladý, takže trochu zbrklý a hravý. Když si na to zvyknete a ukážete mu, kdo je pán, tak je to v pohodě. Svižně jsem ho vyhřebelcovala a přinesla si sedlo. Musím říct, že jsem měla na nošení nejraději sedla vojáků, protože byly nejlehčí. Tyhle pro královskou rodinu byly až přehnaně zdobené a litovala jsem koně, který ho musel mít na zádech bez člověka, natož s ním. "Chceš s tím pomoc, Kate?" slyšela jsem tátu ode dveří do stáje, kde se opíral a smál se mému vztekání. Douglas dnes vůbec nespolupracoval a mě se nedařilo mu sedlo normálně dát. Nakonec jsem si o pomoc řekla a otec to za mě dodělal. Ze všech koní tady mi Douglas dělal největší problémy. Byl stejně nesympatický a věčně nespokojený jako jeho pán. Samozřejmě bych to o princi nahlas nikdy neřekla, ale v duchu si to myslet můžu. Akorát včas byli koně připravené a princ s králem si pro mě přišli. Jako obvykle jsem si poděkovala sama a pustila se do další práce. Šla jsem vyčistit to malé hříbě a vytáhla jednu z novějších klisen na jízdárnu. Dnes byl asi pro všechny vyhlášen líný den, takže jsem toho nakonec nechala a šla za tátou. V okolí se pohybovalo spoustu vojáků. Všechno teď bylo docela hektické, protože byl zabit generál a vystřídal ho jeden z vojáků, takže si všichni museli zvykat na nový režim. Sem tam někdo pískal, když jsem procházela, ale ignorovala jsem to. "Ahoj. Můžu vám tedy pomoct? Ráda bych se pořádně projela."
"Tam je připravená Mia. Tak ji trochu provětrej. My si osedláme někoho jiného."
"Čí ta kráska je?"
"Teď nového generála. Už ji má nějaký ten rok a je zajímavé, že když sem přišla,tak poslouchala jen jeho. Teď je to andílek, takže to máš jen na uklidnění."
"Takže láska na první pohled?"
"Něco takového." rozesmál se a opět zašel do jednoho boxu. Odvázala jsem ji a opatrně nasedla. Pár vojáků, co mělo zrovna pauzu se na mě se zájmem dívali a bylo mi to celkem nepříjemné, protože si u toho něco šuškali. Jen jsem se dala do kroku, abych vyzkoušela, jak na mě reaguje. Opravdu byla hodná. Padli jsme si do oka. V davu jsem zahlédla generála, jak sleduje každý můj pohyb, jako kdyby čekal, co udělám špatně. Měla jsem chuť slézt a utéct, ale radši jsem ji popohnala a zmizela za stromy. Oddychla jsem si a už se věnovala jen jí. Naposledy jsem jezdila včera dopoledne, takže jsem si to plánovala pěkně užít. Vyjela jsem vstříc okolním lesům a neohlížela jsem se zpět.

Takže je tu první kapitolka mého nového příběhu. Doufám, že se vám to bude líbit. Mě to napadlo dnes při občance a nemohla jsem se dočkat, až začnu. No tak uvidíme, co se z toho vyvine.