Zatemněná Mysl |YAOI|

Kapitola 3.

Jsem takový stupidní hovado! Bůh ví, jak dlouho bych s ním byl, než by mě zabil. Elf jako každej jinej. Teď budu mít co dělat, aby mě zase nenašel. Měl bych si někde něco najít, protože sám moc dlouho nevydžím. Sednul jsem si pod mohutný dub a pomalu usínal. Celou noc jsem nespal a pěkně se to na mě podepsalo.

Otočil jsem se na svého pronásledovatele. Byla to holka...stála nade mnou a držela v ruce klacek. Pardon... hůlku, či jak tomu říkaj. Zvedl jsem se a sundal kapuci.

,,Ani se nehni potvoro!" okřikla mě a namířila na mě...Pardon, ale ono to opravdu vypadá jako větev.

,,Já ti neublížím. Ty vole, to mi neříkej, že kdyby ses mě bála, tak na mě nejdeš s posilama. Stojíš tu před elfem a míříš na něj klackem," rozhodil jsem rukama. Už mě pěkně sere, jak mě chce každej zabít. Ale to my jsme ti chladnokrevní vrazi, já pozapomněl. Pomalu jsem dal prsty na její hůlku a odsunul ji tak, aby na mě nemířila.
,,Elfové mi zabili rodiče...ty jsi elf, jsi jeden z nich!" okřikla mě a zase na mě namířila. Sklonil jsem se na její úrověň tak, abych jí viděl do očí.
,,Já zabíjím jen ty, co se snaží zabít mě, tak být tebou, dávám si bacha," zase jsem dal hůlku směrem pryč a nahodil ironickej pohled.

,,Ž-žiju na ulici a sama. Kdybych tě zabila a dostala pár tvých věcí, mohla bych je prodat a získat peníze aspoň na pořádný jídlo," klepal se jí hlas. Pf, tý holce může být nanejvíš patnáct.

,,Na, a nebul," hodil jsem po ní bochník chleba a kousek masa. Rychle to chytla a upustila větvičku. Podívala se na mě a její modré oči se zaleskly. Musel jsem se usmát, je celkem roztomilá. Podrbal jsem jí na hlavě a vydechl.
,,Přeju ti štěstí..." řekl jsem, nasadil kapuci a otočil se k ní zády.

,,P-p-počkej!" ozvala se.

Neohlédl jsem se, jen jsem se zastavil. No... tak mám nového parťáka. No... spíš se o Anell starám. Šli jsme po cestě a ona si zatím jedla to, co jsem jí dal. Pak jsem si všiml postavy, která ležela pod stromem. Páni! Na to, jaks rychle utíkal, a žes měl celou noc...Moc daleko ses nedostal Niro. Uchechtl jsem se a šel k velkému dubu.

Nevím, jak dlouho jsem spal, ale když jsem se probudil, čekalo na mě nemilé překvapení. Myslel jsem, že umřu, když nade mnou stál Yamit- co? Proč sebou má dítě? Zvedl jsem se a mírně se rozkročil.
,,Jdi dál, varuju tě Yamite," řekl jsem rozhodně.

,,On není zlý," řeklo to děvče a jedlo...chleba s masem? Co?

Zamračil jsem se a projel si Yamiteho pohledem. Je to elf... ta holka musí být podplacená.

,,Je jí třináct, idiote," vydechl zoufale a a zvedl jedno obočí. Jak sakra ví, nad čím zrovna přemýšlím? Jsou to divná stvoření, říkám to pořád... Postavil jsem se normálně a založil ruce.

,,Co to teda znamená?" zeptal jsem se po chvíli.

,,Pořád máš šanci se přidat a pomoct mi," odsekl.
Skončillo to tak, že mám Anell na zádech a elfa po pravém boku. Připadám si jako mamka...dítě na zádech a ignorant vedle. Ty hovado... Pomyslel jsem si.

,,Kroť se," odsekl.

Aha! Takže čtou myšlenky. To je vymoženost...na jednu stranu elfy nenávidím, ale zase mají docela slušný vymoženosti. Sluch, orientaci a teď se dozvím, že umí číst myšlenky! Tohle my lidi prostě jen tak nezvládnem. Ale bez toho se nějak obejdu. Obešel bych se i bez něj...ale potřebuju ochranku, dokud si na všechno nevzpomenu. Zasraná Amnezie...nemusel bych tu vůbec být. Povzdechl jsem si a trochu víc jsem si Anell nahodil na záda. Nah! Nesmím nad tím přemýšlet, když mi ten bastard může číst myšlenky.
,,Amnezie?" ozval se.

Jsem to věděl...to abych nad ničím nepřemýšlel, když jsem s ním. Jen jsem na něj otočil hlavu kývnul. Nehodlám mu o tom vyprávět. Sám nevím, jak se mi to stalo. Jen jsem se prostě probral a nic jsem si nepamatoval. Bu bu, krutý osud. Ale já si jednou na všechno vzpomenu a odejdu od něj. Necítím se u něj zrovna dvakrát bezpečně...a tak s ním nehodlám trávit víc času, než je potřeba. Musím si na něj dávat pozor. Nejsem si jistý, jestli mi vůbec ríká pravdu, a jen tak ho podezírat nepřestanu. Nedovolím aby ublíž mě, a nani tomu dítěti. Neublíží nikomu, kdo si to nezaslouží...