Zatemněná Mysl |YAOI|

Kapitola 16.

Měl jsem v očích clonu slz, přes kterou jsem téměř neviděl. Yamite mě táhl za zápěstí nějakou kamenitou cestou ven...Skoro každý druhý krok jsem klopýtl. Anell nás vedla a konec její hůlky zářil světle modrým, jasným světlem. Pak si Yamite stoupnul za mě a prostrčil mě jakousi drsnou a hrubou průrvou. Trochu jsem si odřel rameno a pak zády dopadl na měkkou trávu. Vítr mě pošimral na tváři a moje ramena se pod náporem všech těch emocí začala třást. Volnost...

Bude z toho průser, takže by bylo nejlepší, kdybychom se odsud vzdálili co nejrychleji...Ale když jsem Nira viděla, nemohla jsem je teď do ničeho tlačit. Jen jsem si k němu klekla a pohladila ho po čele.
,,Jak ti je?...Neudělali ti nic?'' zeptala jsem se. Absurdní to dotaz vzhledem k tomu, že byl v takovém stavu. Jen pootevřel oči a podíval se na mě. Po chvilce se pousmál a jeho hrudník se rychle zvedl, jak prudce se nadechl.
,,Musíme odsud zmizet...Než se něco stane i vám,'' zašeptal tiše a Yamite si ho hodil na záda.

Nemohl jsem se na něj koukat. Jeho stav byl příšerný, skoro mě to dohnalo k slzám. Když nám řekl, že musíme zmizet, hned jsem ho zvedl a hodil si ho na záda. Bolestivě zaskučel... Tiše jsem se mu omluvil a následoval Anell. Ta holka je skvělá mapa a v těchto věcech jí věřím na sto procent. Po cestě jsem cítil, jak mi za krk dopadají horké slzy. Jen jsem si zoufale oddechl a dával si pozor, abych nešlápl špatně. Přeci jen ho nechci ještě víc dořídit.  V tuhle chvíli jsem se cítil úplně bez emocí a bylo mi to i dost nepříjemné. Když jsme došli na jednu klidnou a krásnou lesní mýtinu, pomalu jsem Nira ze zad položil do trávy. Pod hlavu jsem mu položil svůj vak když jsem ho položil, úlevně vydechl.

Celá cesta pro mě byla utrpení. Bolel mě každičký sval... o svém zadku radši ani nemluvím. Ale byl jsem neskutečně vděčný, že mě odtamtud dostali. Popravdě jsem ani nedoufal, že by mě našli. A že jsem vůbec přežil...
,,Jdu se porozhlédnout kolem...'' špitla Anell a pomalu odešla. Otočil jsem oči k Yamitemu a pousmál se a ten si vedle mě kleknul.
,,Moc mě to mrzí...'' hlesl a zavřel oči. Během chviličky mi na ruku dopadla jeho slza.
,,Yamite...'' zašeptal jsem a pomalu k němu natáhl ruku, kterou hned chytil a položil si ji na tvář.
,,Hrozně jsem se o tebe bál... Nebýt Anell, nenašli bychom tě,'' dodal a mně se zase zaslzely oči. Rukou jsem ho pomalu stáhl k sobě a něžně ho políbil. Posmál jsem se, on otevřel oči a jeho tvář se jemně zkřivila, když začal vzlykat.
,,Miluju tě,'' zašeptal jsem a pohladil ho palcem přes tvář, díky čemuž jsem mu rozetřel slanou kapičku. Tato dvě sladká slova mi oplatil, lehl si vedle mě a opatrně mě objal.

Vzhledem k tomu, že v okolí nebylo nic zajímavého, tak jsem šla hned zpátky. Viděla jsem tu zvláštní...Přeslazenou scénu. Přišla jsem k nim a klekla si.  Usmála jsem se a Yami si hned začal utírat oči.
,,Děkuji Anell... Zachránila jsi mi život..." vydechl Niro a do mých očích se vhrnuly potoky slz. .