30.11 2017- #13 Fantasy
23.12 2017 - #11 Fantasy
Nevím jak, ale #1 v kategorii Shounenai
Yamite cestuje po světě, aby našel své biologické rodiče. Cestou se mu však splete osud s klukem jménem Niro, kterého potká na cestě. Celkově mu tím změní život...
Kdo mě miluje? Kdo? Mimochodem, jste opravdu úžasný. Všechny vás mám rád a posílám muffin :3 Snad vám kapitola udělá radost, užijte si ji 😘
Došel jsem k nějakému srubu. Byla mi zima, tak jsem zaklepal. Ačkoliv jsem na dveře moc nezatlačil, tak se s vrzavým zvukem otevřely. ,,Haló?" Nakouknul jsem dovnitř a naskytl se mi jeden z nejodpornějších pohledu v mém životě. Rozsvítil jsem a na zemi ležela rozpáraná mrtvola muže. Jeho orgány se válely okolo něj, jeho obličej byl sežraný a koupal se v bazénu vlastní krve. Tohle nemohl udělat člověk...Jakmile jsem udělal krok zpátky, z lesa se ozval pronikavý křik. A já poznal, o koho šlo...
Byla jsem tak nadšená, že jsme ho tak rychle našli. Ale štěstí se náhle změnilo v nejistotu, když mě Niro stáhnul k sobě a postava se zastavila. Když šla směrem k nám, všimla jsem si té zvláštní a nepřirozené chůze.Dostala jsem strach, začalo to vrčet...to nebyl Yamite.,.
Doufal jsem, že je to jen nějaký zatoulaný pes, ale to jsem se šeredně mýlil. Jeho oči byly tak zářivé, žluté a zlé. Doufal jsem, že Anell, jakožto mág, něco udělá. Jenže se začala klepat a zaslzely se jí oči. ,,Anell...použij něco," zašeptal jsem. ,,J-já nemůžu...neumím kouzlit bez hůlky" odpověděla rozklepaně. Byl tak odporný. Chlupatý, ale úplně oškubaný. Dlouhé, nažloutlé tesáky a na protažených končetinách byly ostré drápy. Začal vrčet hlasitěji. Neměl jsem ponětí, co dělat.
Utíkal jsem směrem, odkud jsem zvuky slyšel. Bylo tak blátivo, nemohl jsem se pořádně odrazit, aniž by mi to neujelo. Po pár minutách jsem viděl záda toho stvoření a blížilo se ke dvěma dalším postavám. Sevřely se mi půlky. Tak jsem se o ně bál. Co je to vůbec napadlo sem chodit? Mísil se ve mně strach a hněv. Vytáhl jsem svou ostrou dýku a snažil se jít potichu, aby si mě nevšiml.
Byl skoro u nás. Jeho dech páchnul jako shnilé maso, chtělo se mi zvracet. Jeho sliny smíchané s krví kapaly na mokré listy na zemi. Pak za ním zakřupala větev. Pořádně se nadechl a prudce se otočil. ,,Yami!" Křikla jsem a monstrum zavrčelo. Zběsile jsem se rozhlédla okolo sebe a dostala nápad.
Byl jsem šťastný, že ho vidím, ale TO ten okamžik kazilo. Tak jo, konec srandy, viděl jsem v Yamiteho ruce stříbrnou dýku. V duchu jsem se modlil, aby neudělal nějakou blbost. Chtěl jsem mu pomoct, ale strach mě sužoval. Po chvíli klidu se Yamite škubnul a to to zvíře vyprovokovalo.
Dostal jsem křeč do nohy, což mě donutilo zaskuhrat a tím vyprovokovat tu kreaturu, co po mně okamžitě vystartovala. Spadl jsem na zadek a dýka mi vypadla z ruky. Ucítil jsem intenzivně ten hnilobný pach a pevně jsem sevřel oči. Pak už bylo slyšet jen bolestné chrčení. Pomalinku jsem otevřel oči a viděl před sebou stát Anell, která držela klacek, co měla ta stvůra zabodnutý v krku. Sesunula se na zem a Anell se celá klepala a kapaly ji slzy. Okamžitě jsem ji i Nira objal co nejpevněji. ,,Vy jste tak pitomí...jsem rád, že se vám nic nestalo..."
