Zatemněná Mysl |YAOI|

Kapitola 4.

Ten kluk mi pije krev. Anell si ho šíleně oblíbila, ale do tohojá jí nebudu kecat. Vždy, když jsme se zastavili mimo civilizaci, tak trénovala i se svou..ehem...Joooo, hůlkou. Nebudu hnusnej. Je to mág stínů. A ona je přitom jako sluníčko.

,,Koukej Niro! Jak mi to jde!" chubila se mu. Já seděl pod stromem a brousil si dýku. Mám divný pocit v žaludku, ale sám nevím proč. Změřil jsem si Nira od hlavy až k patě. Proč je mi tak divně?

,,Jsi šikovná Anell," pochválil jsem ji a podrbal na hlavě. Všiml jsem si, jak mě Yamite probodává pohledem. Pohled jsem mu oplatil a dál se věnoval Anell. Yamite si stoupnul a rozešel se cestou dál. Kývnul jsem na Anell a ta mi vyskočila na záda. Po dalších kilometrech jsme se usadili u ohně.

Anell mu usnula  na klíně a já ho zase probodl pohledem.

,,Umíš číst myšlenky?"

Věděl jsem, že se zeptá. Samolibě jsem se usmál a založil ruce.

,,Já ne."

Nechápavě se na mě podíval a já kývnul směrem k Anell. Zvedl obočí a mně bylo jasné, že to tomu pakoňovi budu muset vysvětlit.

,,Ona ti je čte...ale já s ní mám dohodu, a máme tu schopnost propojenou. Elfové číst myšlenky sami od sebe fakt neumí," pohodil jsem rameny a zívnul. On jen souhlasně kývnul a já si lehnul, přičemž sem si hlavu podepřel rukama. Pořád jsem se koukal na Nira a pak až se moje oči začay klížit. Nemám tušení, na jak dlouho jsem usnul, ale když jsem otevřel oči, stále byla tma a oheň zhasínal.

Když Yamite usnul, hypnotizoval jsem plameny a hladil Anell ve vlasech. Nemohl jsem vůbec spát, nešlo mi to. Začala mě hrozně třeštit hlava, a tak jsem položil Anell vedle sebe do trávy a křečovitě se za ní chytil. Tělem mi projela neskutečná vlna horka a obraz se mi vlnil. Kleknul jsem si na všechny čtyři a křečovitě chytil trávu pod sebou. Co se to se mnou děje?!  Začaly mě hrozně bolet zuby a já bolestí zaskučel. Kleknul jsem si, zvedl hlavu a chytil se za vlasy. Zahekal jsem bolestí a pak se s oddechováním podíval před sebe. Pár pramenů mých hnědých vlasů mi spadlo do očí.

,,Co to kurva!"

Otočil jsem hlavu pomalu na Yamiteho, který si k sobě stáhl tvrdě spící Anell.

,,Děsně mě všechno bolí... proč se na mě tak koukáš?" natáhl jsem k nim ruku.

On se ale rychle cuknul dozadu a zamračil se. Nechápal jsem jeho chování, dokud se můj jazyk nenabodl na můj...špičák... Vyděšeně jsem se zase podíval na Yamiteho a pak to začalo. Přepadla mě neskutečná bolest hlavy a já se se sténáním svalil k zemi. Zača jsem si všechno vybavovat...moje pameť...se začala vracet.

Ten bastard je zkurvenej upír!!! Kdy mi to jako hodlal říct? Natisknul jsem si Anell k hrudi.

,,Yamite... já to...já to nevěděl..." dostal ze sebe.

Díky Anellině schopnosti mu dokážu číst myšlenky... ale ať jsem se teď snažil jakkoliv, prostě to nešlo. Položil jsem Anell vedle sebe a vytáhl jsem dýku.

,,P-počkej já...arhg!" zase mě zatřeštěla hlava. Všechno vím...na všechno jsem si vzpomněl. Hhh! Ohnal se po mně dýkou a já tak tak uhnul.
,,Nech mě to vysvětlit! Hah!" vyhnul jem se další ráně. Nevypadalo to, že by se chtěl uklidnit. Zamračil jsem se a vyrazil mu dýku z ruky. Zavrčel jsem, chytil ho pod krkem a natisknul na strom. Snažil se vymanit ze sevření ale já stisknul víc.

,,Uklidni se..."

On se přestal škubat, ale prudce oddechoval skrze zaťaté zuby. Povolil jsem stisk a koukal kamsi do strany. On se podél stromu sesunul na zem a já vydechl.

,,Tak mi to vysvětli," řekl a chytil se za krk. Asi jsem ho tisknul příliš.

,,Nevím...proč se mi teď vrátila veškerá paměť. Jsem Niro Darewonde... Syn mrtvého hraběte. Hledaný... Moje rodina zahynula při požáru, kteří založili mágové. Už nás přežilo jen velmi málo...mysím to...no...upírů," podíval jsem se do země.

,,Nechci aby sis o mě myslel něco špatného...krev sajeme jen občas...a ne každému. Navíc... ne každá krev je dobrá, navíc bývá občas tučná," dokončil jsem.
,,Fajn...věřím ti." Když řekkl, že mi věří, jistým způsobem mě to zahřálo u srdce. Přepadla mě neskutečná potřeba...něco udělat. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Chytil jsem ho za ramena a natiskl zpět na strom.

Natiskl mě na strom a zakoukal se mi do očí. Nevvěděl jsem co se dělej, tak jsem se radši nehýbal.

,,C-co to děláš?" zakoktal jsem se a zamrkal. Odpověď mi přišla rychle a stručně. Políbil mě. Chlap. Pusu na pusu. Prostě mě políbil...políbil mě. Do řiti! Co se to děje? Proč se to děje? Odstrčil jsem ho od sebe a zamračil se. On se na mě vyděšeně podíval...asi jsme oba dva nechápali, co se to tady stalo. První polibek v mém životě a dostanu ho od chlapa? To bych se radši cucal s Anell, a to jí je třináct.

,,Tak...asi dobrou noc. Zkus mě ze spaní nesežrat," řekl jsem s úmyslem trochu ulevit situaci. Oba dva jsme si lehli a já k tomu ještě objal Anell. Podle mě ten cápek stejně do rána zmizí. Teď místo toho, aby se bál mě, tak se bude bát o to aby nám nic neudělal. Sedí to na něj a jeho povahu. Avšak něco uvnitř mě mi říká, že bych ho neměl nechat samotného...