Zatemněná Mysl |YAOI|

Kapitola 12.

♥Touru- sama je zpátky z dovči...Jsem přismahlej jak vafle, ale žiju :D A tak pro Vás mám další kapitolu, tak si jí užijte :3♥

To, co se stalo mezi mnou a Nirem... Nedokážu to pořádně pobrat. Teď ležíme zády k sobě a za celou tu dobu nepadlo jediné slovo. Bolí mě zadek, takže nemůžu pořádně přikrčit nohy. Zrak mi zamlžily slzy a pak jsem oči konečně zavřel. Slza se vsákla do polštáře a já zpřethaně vydechl.

Přemýšlel jsem, zda jsem udělal chybu, nebo ne. Ucítil jsem jemný záchvěv jeho zad. Otočil jsem se čelem k němu a váhal. Nakonec jsem ho k sobě přisunul a objal.
,,Omlouvám se, Yamite..." zavřel jsem oči a schoval hlavu k jeho krku.

Trochu jsem se lekl, když se okolo mě omotaly ruce, ale pak jem se uvolnil a vydechl.
,,C-co?...Uhm...V pohodě...Já..." mumlal jsem. Pořádně jsem nevěděl, co mu na to mám říct. Možná že... Jsem Gay jen... Jen si to prostě nechci přiznat. Vždycky jsem přemýšlel nad tím, že si najdu úžasnou přítelkyni...Vzlykl jsem, otočil se k němu čelem a schoval mu hlavu k hrudi.

,,Y-Yamite..." překvapeně jsem zamrkal a položil mu ruce na záda. Nad čím sakra tak přemýšlel, že udělal tohle?! Zvedl jsem mu hlavu a zadíval se do jeho skleněných očí. Pořád mě fascinuje, jak má každé oko jiné.
,,Nebul," usmál jsem se a setřel mu slzy.

Od kdy je ze mě taková citlivka? Posmál jsem se a pak ho sám od sebe políbil. Chvíli jsem na něj koukal, pak jsem zavřel oči a během chviličky jsem usnul. Byl jsem tak vyčerpaný, že už jsem vzhůru zůstat nemohl.

Dívali jsme se vzájemně do očí a on...Najednou vytuhl. Usmál jsem se a přitulil ho k sobě. Stejně by mě zajímalo, jak to teď mezi námi bude... Ale vypadá to nadějně. Sám ro sebe jsem se zakřenil a po chvilce jsem usnul i já.

Ráno jsem se cítil zvláštně. Když jsem otevřel oči, byl jsem v Nirovo objetí. Polknul jsem a pomalu se z jeho náruče vymanil. Musím čůrat. Posadil jsem se, promnul oči a zvedl hlavu. V tu chvíli jsem se silně cuknul, protože jsem se šíleně lekl.
,,A-Anell..." špitnul jsem a zvedl se.
,,To jste se jako...Počkat, co?" dívala se nechápavě a těkala pohledem od Nira ke mně.
,,To není tak, jak si myslíš," oddechl jsem a odešel na záchod.

Když jsem se probral, Yamite už u mě nebyl. Zamžoural jsem a podepřel se lokty.
,,Brý ráno, zaslechl jsem Anellin hlas. Zamračil jsem se prudce na ní otočil hlavu.
,,Ahoj..." zabručel jsem a sedl si na okraj postele. Vyčítavě se na mě podívala a já pohodil rameny.
,,Co tak koukáš?" zeptal jsem se provokativně, ale to už Yamite vycházel ze záchoda.

Zastavil jsem se a oba na mě stočili svůj pohled. Mávnul jsem a oblékl si kalhoty. Citím se strašně divně...Co když to Anell slyšela? Z té představy se mi nahrnula krev do tváří a já myslel, že se propadnu.

Anell vydechla, otevřela dveře a otočila se na nás.
,,Počkam venku," špitla a odešla. Jen jsme se za ní koukali a pak si vedle mě sedl Yamite.
,,Nechci sýčkovat, ale mě má radši než tebe. Takže, teď jdi za ní a...Nějak si s ní promluv."
Jen jsem otráveně vydechl a šel hned za ní.
,,Anell počkej," zavolal jsem za ní. Otočila se na mě šel tazavym pohledem, já na nic nečekal a hned ji objal.
,,N-Niro?" Nadechla se překvapeně. Po chvilce se ale uvolnila...objetí mi sice neopětovala a natiskla se na mě. Hm, to jsem zvědavý, jestli ji opravdu došlo, co jsme s Yamitem dělali.

♥Už je to sakra dlouho, co jsem nepsal. Tak tady to máte! Snad se kapitola líbila a u další-Nazdaaar!♥