Zatemněná Mysl |YAOI|

Kapitola 8.

❤Jsem zpátky! Jste si určitě mysleli,že jsem umřel že? Ne, ale zabíjely mě praxe a už jsem pomalu nestihl ani psát Zatracen pro Lásku se svým synem Dezzinem xD *Na obrázku Yamite* Užijte si kapitolu hovádci (^o^)❤

Táhli jsme se jak smrad. Pomalu a vábně jsem taky moc nevoněl. Anell s náma moc nemluvila, ale já nevím, co s Yamitem dělat. Je tvrdohlavý a po tom, co se stalo, tak mi jen tak nepoloží ruku na rameno. Jsem z toho zoufalej. Po jednom dni neúprosné cesty jsme dorazili do jeho rodného města.
,,Zítra se tu musím trošku poptat." S Anell jsme přikývli a našli si ubytování. Vrazili jsme do toho naše poslední peníze...Ale já šel hned do sprchy. Ten pocit byt konečně pod vodou...

Seděl jsem na posteli a prohlížel si poškrábané ruce. To by mě zajímalo, kde jsem se tak poškrábal. Anell seděla v rohu a objímala si kolena. Vydechl jsem, slezl z postele a klekl si před ní.
,,Anell... zlatíčko," dal jsem jí jednu dlaň na koleno a pousmál se. Jen ke mně zvedla hlavu a zamrkala.
,,Usmiř se s Nirem a všechno bude fajn," špitla a podívala se do strany.
,,Navíc si myslím, že kdybys ho neměl rád, tak ho nezachráníš."
V tu chvilku jsem měl pocit, jako kdyby mi někdo poslat nažhavenou tyč do boku. Já ho nemám rád, zachránil jsem ho, protože to znamenalo, že zachráním i ji. Ale nebudu to s ni řešit, bude smutná ještě víc.

Vyšel jsem ze sprchy a všiml si, jak Yamite sedí před Anell. Klekl jsem se vedle něj a oba sjel pohledem.
,,Co se děje?" Zeptal jsem se natvrdle.
,,Usmiřte se!" vyštěkla a já leknutím ucuknul. Nevěděl jsem, že mě tak roztomilé stvoření dokáže vyděsit. S Yamitem jsme se na sebe podíval úplně stejný pohledem. Pak jsme si podali ruce a oba se s naštvaným výrazem podíval do strany.
,,Jdu se vykoupat...budu tam dlouho, tak dvě hodinky... chci být v klidu," usmála se a zamkla se v koupelně.
,,Nooo..."
,,Takžééé..."
Mentálové nejvyššího stupně. Vypadalo to tak. Podrbal jsem se za krkem a vydechl.
,,Omlouvám se Yamite...Mrzí mě to." Vyjeveně se na mě podíval a zamrkal.

Ten tón, kterým vyslovil svou omluvu... asi toho vážně lituje. Nemůžu být taková svině. Navíc když... je on prostě na kluky. Nechci aby to vypadalo, že ho za to odsuzuji.
,,V pohodě kámo. Neber si to osobně, ale já mám prostě rád pěkný, kulatý kulatý a pevný prsa," pokrčil jsem rameny a mrknul na něj. On se zasmál a zavrtěl hlavou
,,Jsem si toho plněn vědom."
Když se usmál, zahřálo mě u srdce. A proč? Sám nevím. To, co jsem před chvilkou řekl... tak to se teď pře s tím, co chci udělat. Nebo...ne nechci...JÁ NEVÍM! Zamračil jsem se a sedl si na postel. Niro se na mě podíval s obavami a já se jen zoufale pousmál. Přišel ke mně a dal mi ruku na tvář. Kupodivu mi to nevadilo...ale bylo to divný. Zavřel jsem oči a ruku mu chytil.