Vesmírná láska

Mise a podivnej sen

Z pohledu Sáry

Kolem deváté si nás zavolali. Opět si nás rozdělili podle pohlaví a zadali nám práci. ,,Od zítřka budete mít trénink a tak za týden dorazíme na planetu kde budete mít misi " oznámila nám velitelka . Prý je planeta podobná Zemi až na to že jsou tu jiní tvorové. Na to si máme dát pozor,jedováte rostliny a nebezpeční  tvorové, cokoliv nás tam mohlo zabít. ,,Teď můžete jít zpět na pokoje a do zítřka máte volno" prohlásila velitelka a dostali jsme rozchod.
Když jsem došla do pokoje,Subaru tam ještě nebyl. Řekla jsem si , že si začnu číst knížku.
Asi po 10 minutách jsem usnula a ani nevím jak se to stalo.

Z pohledu Subary

Došel jsem do pokoje až asi po hodině. Potkal jsem pár starých kámošu a tak jsem s nima zašel do bufetu na nějaké jídlo. O tom dnešním raním problému jsem jim radši neřekl,ještě by se smáli a pak řekli, že jsem nechutný prase. Jo přátelé. 

Když jsem došel do pokoje, Sára už tam byla a ... SPALA ? Vážně,usnula. Potichu jsem si sundal mikinu a boty a lehl si do postele a koukal do stropu. Dlouho jsem to ale nevydržel. Byla tak sladká když spala. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Ty rudé vlasy,postava,ten slaďoučký úsměv když se jí zdálo něco hezkého. Co se jí asi tak zdá ? 

Koukal jsem na ní snad věčnost. Když už jsem nevěděl o světě ,ale měl v očích jenom ji tak se začala probírat. Bohužel pro mě jsem si to uvědomila až moc pozdě a ona si všimla že na ní zírám tak zasněně. Okažitě zrudla. Nedívím se ,koukal jsem na ní jako debil. Až když jsem si uvědomil,že je vzhůru a všimla si , že na ni tak divně koukám,rychle jsem se otočil ke zdi aby neviděla že jsem rudej jak rajče.

Z pohledu Sáry

Sen

Bílo. Všude okolo mě bylo bílo a až moc světla. Rozhlížela jsem se kolem sebe. ,,Kde to jsem " ptala jsem se sama sebe v hlavě. ,,Je tu někdo " zakřičela jsem do ticha. Nic. Nikdo se mi neozval. Stoupla jsem si a najednou přede mnou stála moje sestra. Chvíli jsem tam jen tak stála a pak se k ní rozběhla. Ale ona byla pořád daleko,jako kdybychom stály na místě. Když v to ke mně natáhla ruku ,jako kdyby chtěla abych šla za ní. Už,už jsem se chtěla rozejít k ní a tu ruku jí podat,ale někdo mě chytil za rameno. Otočila jsem a byl to... SUBARU.  

Nic neříkal. Jenom tam stál a držel mě za rameno. Pak zvedl hlavu a natáhl ke mně volnou ruku,stejně jako to do teď dělala moje sestra. ,,Co to má znamenat " zakřičela jsem. 

,,Tak pro koho se rozhodneš " zeptal se Subaru. Chvíli jsem na něj jen tak koukala pohledem DĚLÁŠ SI SRANDU ?!? 

 Podívala jsem se na sestru. Ona otevřela pusu a řekla : ,,Jsem tvoje sestra,neříkej mi ,že se rozhodneš pro něj ". Otočila jsem se zpátky na Subaru a on jenom řekl ,,Ještě ne,ještě mi neodcházej ". 

Pak vše zčernalo a já se probrala. Spocená,udýchaná a se slzami v očích. 

Byl tohle jenom sen. Rozhlížela jsem se po tmavé místnoti. Hodiny ukazovali 02:00. ,,Cože "? ,,No aspoň to byl jenom sen " oddechla jsem si. Otočila jsem se směrem k Subarovi. Lehce oddychoval pod peřinou. Chtěla jsem si zalíst k němu do postele. Měla jsem pocit ,že bych se tam cítila v bezpečí. Sakra nad čím to přemýšlím krucinál. Otočila jsem se zpátky ke zdi a usnula.

,,VSTÁVEJ" ,,SAKRA VSTÁVEJ,ZASPALI JSME" slyším známý hlas. Pomalu otvírám oči a chvíli trvá než si zvyknu na světlo a rozpoznám kdo to tak ječí. Byl to Subaru a skláněl se nade mnou a snažil se mě probrat. ,,Co se děje" zeptala jsem se rozespale. ,,Ještě se ptej,zaspali jsme " ,,Budík nejspíš nebyl nastavenej a tak nás nic neprobudilo " šílel Subaru. Byl horší než moje matka když měla po ránu kocovinu a zaspala do "práce". ,,Nešil ježiši " řekla jsem s klidem,věděla jsem ,že jinak by byla situace ještě horší. ,,Máme výcviky a tréninky,ale až odpoledne,proto jsem budík nenastavila,takže vyklidni,ano " ,,Ou....aha...promiň, moje chyba" začal se omlouvat a bylo vidět, že je mu to trapný ,že vyšiloval jako ženská. ,,To je v pořádku " řekla jsem s úsměvem. ,,Tak já se převlíknu a půjdem na snídani co říkáš " navrhla jsem. On jen souhlasně přikývl a konečně se usmál.

Vylezla jsem z koupelny a vyrazili jsme na snídani.

Tak a je tu 5 kapitola tohoto příběhu.

Přes 700 slov.

 Páni.

 Dalo mi zabrat to utnout tady,ale hádám že už by to pak nikoho nebavilo.
Vote a koment potesi  ^^