Vesmírná láska

Měj se

Z pohledu Sáry

Stála jsem na podiu a koukala na stroj kterej ovládal hudbu,světla a vše okolo vystoupení. Měla jsem chuť do něj napojit můj telefon ve kterém jsem měla nahrávku hudby k písničce kterou jsem složila. Původně jsem jí chtěla předložit Miaki při jedné zkoušce,ale nakonec jsem to neudělala. Nebyla ani tak těžká na nástroje,bicí a kytara. Nic složitého,jen já na to neuměla hrát,ani na jedno. Ale jednou jsem si nahrála jak Akai a Sasori hrajou a potom na to skládala. Už dávno jsem se od Miaki naučila jak skládat pouze za poslechu hudby. ,,Poslouchej hudbu a slova přijdou sama,to co tě první napdne napiš,no a ty slova se sama poskládají." Její slova mi do teď zní v hlavě. Otočim se od stroje a vidím jak se Miaki baví s Akaiem a smějou se. I oni se budou muset spolu rozloučit. Kluci měli moc nízké výsledky na to aby prošli do výběru na misi. Najednou ke mně Miaki přiběhla. ,,Děje se něco Sáro ?" Neodpověděla jsem. Začal se mnou třást. ,,Notááák mě to můžeš říct." Naléhala a to já nevydržím nikdy mlčet. ,,Mám tu něco co bych ti chtěla ukázat." Zapíchla jsem sluchátka do telefonu a potom jí jedno sluchátko podala. Pustila jsem přehrávání a nechala Miaki něco poslechnnout. Té se rozzářili oči. ,,Pojď se mnou." Čapla mě za ruku a dotáhla mě k ovládání. Dala mi do ruky mikrofon a pískla na Akaie. Chvilku se mezi sebou bavili a on nakonec rozhovoru kývl. Něco chvilku psal na telefonu a po chvilce doběhl i Sasori. Miaki každému z nich podala sluchátko  a pustila jim hudbu z mého telefonu. Oba se na sebe podívali a kývli. Zatáhli oponu a Sasori znova sestavil bicí. Akai se postavil na místo tak aby nebyl úplně vidět a stejně tak učinil i Sasori,bicí si totiž dal dost dozadu. Miaki mě dostrkala dopředu  ,,Dávám ti pět minut,vezmi si tyhle šaty které tu mám jako rezervu a připrav se."  Když jsem se dostala do šatů,vylezla před oponu. ,,Dámy a pánové,prosím o pozornost. Přívítejte na podiu Sáru,která pro vás má takový malý bonus v podobě vlastnoručně napsané písničky." Mluvila do mikrofonu a při tom se na mě usmívala.

Z pohledu Subari

Běžel jsem do sálu. Byl jsem od něj kousek když jsem od tamtud slyšel mluvit tu Sářinu kámošku. ,,Dámy a pánové,prosím přívítejte na podiu Sáru,která pro vás má takový malý bonus v podobě vlastnoručně napsané písničky." Přidal jsem do kroku když jsem byl skoro u dveří,vlezla mi do cesty Ellis. ,,Ahoj Subárku" pronesla tak sladce až se mi zkazili zuby. ,,Nemám čas Ellis" odsekl jsem. ,,Ale notak,stejně se uvnitř nic zajímavého neděje" ušklíbla se. Začala se na mě lepit. Snažil jsem se jí odstrčit,ale pokáždé když se mi to povedlo se přilepila ještě víc. ,,Notáááááák Subárku." Už jsem začínal být zoufalý,ani Yamato mi nemohl pomoct,i jeho se chopili. Byly to Ellisiny kámošky a Yamata zahnali až do kouta. ,,Dej jim pokoj Ellis" ozval se hrubý hlas z vedlejší chodby. ,,Jo,nech bejt Yamata a Subarua" ozval se dost holčičí hlas,ale stále budil dost autoritu. Z tmavé chodby vylezl Nikolas a vedle něj se vynořila drobounká dívka v armádním oblečení. ,,Ran !" vykřikl nadšeně Yamato. Ran došla k těm dvěma holkám. ,,Pusťte ho" řekla a zadívala se jim do očí. Šel z ní opravdu strach. Obě dvě Yamata hned pustili a utekly. Yamato hned Ran objal. ,,Chyběla jsi mi" mumlal jí do vlasů. ,,Přece bych neodjela bez rozlučení a bez tohohle" řekla ,natáhla se na špičky a dala mu pusu.
Nikolas došel k Ellis ,čapl jí za ruku a odtáhl ode mě. ,,Niky pusť mě" začala naléhat. ,,Jdi ,dělej" sykl na mě a já na nic nečekal a rozběhl jsem se do sálu.
Vešel jsem do sálu zrovna ve chvíli kdy se vytahovala opona a na podiu stála Sára za mikrofonem. Nejspíš si mě nevšimla,jelikož vypadala dost uvolněně.

Z pohledu Sáry

Opona se zvedla a Akai začal hrát a v tu chvíli jsem zpustila i já. Písničku jsem psala v době kdy jsme zkoušeli a ani jsem nevěděla zdali tu písničku někdy dám do zpívané podoby. Ale část s repem mi nešla až tak zle. Akai a Sasori odváděli skvělou práci. Hráli přesně to co jsem si nahrála a to znali jen začátek. Snažila jsem se do toho vžít co nejvíc,aby ta písnička zněla jako kdybych skrze ní mluvila a ne jen naučené fráze. Viděla jsem dole pod podiem Miaki jak tančí do rytmu mé písničky. Celý sál jásal a tančil. Bavil se. Bavil se když jsem zpívala a to mě neskutečně hřálo u srdce,ale pouze Miaki cítila hlubší význám ve slovách která jsem zpívala. Zpívala jsem hlavně o Subarovi. Možná kdyby opravdu víc naslouchal,tak se nemuselo nic tak hrozného stát. Možná kdyby nebyl tak zabedněnej. Ale jen možná. Nikdy jsem o něm vlastně moc nevěděla. Nikdy mi neřekl proč sem přišel. Já tu jsem jako náhrada za sestru. Miaki sem přišla kvůli bráchovi kterej miluje vesmír a vše s armádou spojené a tak sem za ním přišla. Akai je tu kvůli armádní technice a počítačům. Sasori miluje adrenalin. A všechny nás spojila hudba. Ale Subaru. Subaru sem přišel a nikomu neřekl proč. Dokonce jsem se na to ptala Hlavního Velitele Raita,ale ani ten mi  nedokázal odpovědět. V přihlášce nenapsal důvod proč sem chce.  Nikomu tu nic neřekl. Vlastně ani nevím proč  jsem mu tehdy co se týkalo kantýny věřila a nevěřila jsem Nikolasovi kterej mi nikdy nelhal.
Písnička už byla téměř u konce. Ale já nechtěla aby byl konec. Bylo to uvolňující zpívat a bavit lidi. vždycky mě zpěv bavil,ale nikdy nikoho nezajímalo to co chci já,vždy byly v popředí zájmy a koníčky mojí sestry. Nebýt mámy tak tu ani nejsem. To ona mě v podstatě donutila sem jít.
Když písnička skončila,všimla jsem si v davu té tváře kterou jsem předtím hledala. Ale nebyla veselá jakou si jí pamatuju,byla smutná. Jenže potom už jsem se dívat nemohla,dovnitř vtrhla tvář,kterou jsem naprosto nenáviděla za to jak mě ponížila.

Sářiny šaty při poslední písničce + písnička kterou zpívá

Z pohledu Subari

Sára začala zpívat. Písnička byla krásná a já cítil jak se mě slovy dotýká. Moc dobře jsem věděl ,že zpívá o mně. Citíl jsem z toho smutek,hořkost ,ale  taky radost. To tempo které písnička měla byl náznak toho ,že se mnou musela být aspoň na chvilku šťastná.
Když písničku dozpívala,vrthla do dveří Ellis a za ní letěl Nikolas . ,,Sorry kámo,utekla mi" křičela snažil se jí chytit. To se mu nepovedlo a ona se na mě opět nalepila. ,,Subáááááárku" říkala pořád dokola a já už jen viděl Sáru která mizela za oponou. Strčil jsem silně do Ellis až spadla na zem. ,,DEJ MI UŽ KURVA POKOJ,NECHÁPEŠ ,ŽE MI SEREŠ CELEJ ŽIVOT,TAKOVÝCH COUR JAKO JSI TY JSEM UŽ POZNAL DOST" začal jsem silně řvát a tím na sebe dost strhl pozornost. Naběhla sem ochranka a zvedla Ellis ze země,té už asi došlo ,že jí naprosto nenávidím a změnila ihned postoj. ,,Dejte ho ode mě pryč,málem mě zranil" ječela na ochranku. Oba dva chlapy se mě chopili. ,,Co sním máme dělat" ,,Odveďte ho na záchytku,dohodnu se s hlavním co s ním dál" ušklíbla a už mě vedli pryč. Snažil jsem se bránit,ale moc mi to nepomáhalo byli na mě moc silní. Než se zabouchly dveře tak jsem viděl Sáru jak stojí na podiu před oponou a tečou jí slzy. V tu chvíli jsem toho měl plné zuby. Vyškubl jsem se oboum chlapům a rozběhl se zpátky. Musel jsem se rozloučit,pokud bych to neudělal teď,tak je dost možné ,že Sáru už nikdy neuvidím. Doběhl jsem až do sálu,vyskočil a objal ji. ,,Měj se a děkuju za vše" zašeptal jsem a dal jí pusu do vlasů. Chtěl jsem jí toho říct mnohem víc,ale to už mě čapla ochranka a odtáhla ze sálu a když jsem se pokusil bránit,dostal jsem po hlavě obuškem tak silně až mě to vyplo.

Tady máte další kapitolku

Vote a koment potěší ^^ 

Na obrázku je Ran