Vesmírná láska

Rozkaz je rozkaz

Z pohledu Subari

Z chodby jsem zaslechl hlasy. Bylo mi jasné ,že na chodbě stojí Ran a Yamato,ale ten poslední jsem nějak dokázal zařadit. Najednou jsem slyšel Ran říct jméno toho třetího hlasu. Myslel jsem ,že prorazím mříže. Osoba,kterou jsem ještě jednou naposled chtěl vidět,obejmout a cítit ji v náručí,byla tak neskutečně blízko. Uslyšel jsem i jak mluví Yamato. Z rozhovoru mezi těma jsem pochopil,že ochranka u dveří dala Sáře asi pěkně přes pusu. Vztek ve mně rostl čím dál víc. Snažil jsem se uklidnit,abych mohl co nejdřív vypadnout a vidět Sáru před odletem,když v tom jsem uslyšel Sářinu kamarádku Miaki,jak říká že je čas. To už jsem se neudržel. Začal jsem lomcovat s dveřma od cely. Když to rukama nepomohlo,začal jsem dveře vykopávat. Na druhý výkop konečně zámek povolil. Rámus ale upoutal pozornost ochranky venku a hned naběhli dovnitř. Když viděli otevřený dveře od cely a mě venku totálně rudýho,začali couvat. Jeden z nich vytáhl vysílačku a začal mumlat nějaký kódy a druhej stál před ním s obuškem a postupně couvali ze dveří,dokud je nezavřeli. Zaklapnutí dveří mě lehce zklidnilo. Na nic jsem nečekal,rozrazil jsem dveře a rozběhl se ke garážím. Snad nebylo příliš pozdě.

Z pohledu Sáry

S Miaki jsme si vzaly kufry a společně s Ran jsme vyrazily do garáží,kde na nás čekala menší loď která nás měla dopravit na obří loď ,odkud jsme měli odletět na planetu. Zítra se tam bude přesouvat zbytek lidí aby dokončili trénink a pak na té lodi zůstanou a postupně budou odlétat na mise nejen na Xunyi ,ale i na jiné planety. 

Než jsme vešli do lodě,doběhl za náma Akai. Objal Miaki a strašně se jí omlouval,že to nestihl dřív. Stali tam nějakou chvíli,než se Akai odtáhl od Miaki a dal ji velkou pusu. Polibek držel celkem dlouho. Když se odtáhl, Miaki byla úplně rudá. A taky dost překvapená. Objal ji a něco jí pošeptal do ucha. Když se odtahli podívali se na sebe a Miaki pouze kývla. Při nastupování do lodi jsem se zeptala co ji Akai řekl. Nechtěla mi to hned říct,prý je tajemství.

Zalezly jsme s Miaki a Ran do lodě kde nás přivítal Raito. ,,Dobrý den dámy" pozdravil nás. ,,Dobrý den" pozdravily jsme všechny sborově. ,,Jsem rád ,že jste dorazily všechny" řekl s úsměvem. Zavedl nás do malé místnosti kde byly tři postele,malá televize a okno. ,,Tady tu jednu noc přespíte. Zítra touhle dobou budeme už u lodě ,z ní se pak pouze přemístíme na menší loď která nás dopraví na planetu do malé základny,kterou máme vybudovanou." oznámil nám. ,,A naše práce bude na planetě co?" zeptala se Miaki. ,,Máme tým rozdělený na dvě části. První část sbírá suroviny z této planety a následně zkoumá,no a ta druhá,to znamená vy,má za úkol sbírat poznatky o zvířatech na této planetě." Jen jsme na něj koukali. Nemají být tyhle mise neskutečně nebezpečné? U zvířat to chápu,ale jestli je stačí jen pozorovat a zapisovat vše co dělají,tak to nemůže být tak nebezpečný. Něco se mi na tom nezdálo. Jenže už jsem tady a rozkaz je rozkaz.

Z pohledu Subari

Doběhl jsem do garáží a zahlédl loď na kterou akorát vešla Sára a její kamarádky. ,,Sáro!" zakřičel jsem na celou budovu. Nic. Ani se neotočila. Zakřičel jsem znova a znova a znova. Křičel jsem na ni dokud se za ní nezaklaply dveře lodi. V tu chvíli mi došlo,že jsem o ní navždy přišel že už ji nikdy neuvidím,neobejmu a ani jí neřeknu ,jak moc mi změnila život. Otočil jsem se a prostě odešel. Přestal jsem mít na vše sílu. Došel jsem do pokoje a padl do postele. Byl jsem naprosto zničenej. Uslyšel jsem klapnout dveře. Yamato vešel do pokoje. ,,Jsi v pohodě kámo?" Byla to spíše řečnická otázka. Moc dobře věděl ,že nejsem. ,,Snažil jsem se to nějak zastavit nebo aspoň zpomalit,ale nešlo to." řekl sklesle. ,,To nic ,měl jsem vědět,že ona prostě pro mě není. Ona si zaslouží někoho lepšího." ,,To neříkej. Sám moc dobře víš ,že ona to cejtila stejně. Oba jste se měli rádi." ,,Jsi si tím jistej?" ,,Proč by si jinak nechala namlátit od ochranky" řekl se smíchem. Podíval jsem se na něj. Měl pravdu. Musím najít Sáru ať to stojí cokoliv.

Z pohledu Sáry

Vybalila jsem si věci na spaní a notebook. To samé Ran i Miaki. ,,Přijde mi to dost divné" prohlásila najednou Miaki. ,,Neměli tohle být sebevražedné mise náhodou. A nakonec tu budeme jen zkoumat zvířata. To přece není extra nebezpečný." Obě jsme s Ran přikývly. ,,Mně dali jen rozkaz ,že vás povedu na misi ,víc nevím." Někdo zaklepal na dveře. ,,Mohu vstoupit,zde Raito." ,,Ano" řekli jsme sborově. ,,Zejtra ráno v 7 nástup na palubě s vybavením,budeme se přesouvat." Kývly jsme na souhlas a šli spát.

Ráno mě vzbudil budík. Holky už byly vzhůru a pomalu začínaly fungovat.Oblékly jsme se ,sbalily a vyrazily na palubu a přepravili jsme se na základnu na planetě.

Aloha.

Zde máte další kapitolu.

Na obrázku je planeta Xunye

Rudovláska