Vesmírná láska

První služba

Z pohledu Subari

Ocitl jsem se ve velké bílé místnosti. ,,Subaru!" zaslechl jsem své jméno. Otočil jsem se a spatřil jsem jí. Stála tam a usmívala se. Doběhl jsem k ní a objal jí. ,,Myslel jsem, že jsem o tebe přišel," brečel jsem jí do ramene. ,,Subaru?" zvedl ke mně hlavu. ,,Ano?" zeptal jsem se. ,,Miluješ mě?" zeptala se. ,,Ano a mrzí mě, že jsem ti to neřekl než jsi odjela." ,,Opravdu, a proč jsi tedy dopustil tohle." Pod rukou na jejích zádech jsem něco ucítil. Podíval jsem se a byla tam krev. Všude měla krev a rány. ,,Neměl jsi mě chránit?" Klesla k zemi. ,,Co se stalo?" brečel jsem. Neodpovídala. ,,SÁRO!" křičel jsem. Začala mizet. V rukou mi zůstali jen její šaty. ,,NE!" zakřičel jsem.

Probral jsem se v posteli. Na druhé spal Yamato. Cítil jsem na svém obličeji slzy. Díval jsem se kolem sebe. Ten sen byl tak živý. Cítil jsem Sáru ve svých rukách. Přišlo mi jako kdyby byla hned vedle mě. Zvedl jsem se a vydal se do koupelny. Opláchl jsem si obličej. V hlavě se mi pořád přehrávalo dokola jak mi Sára zmizela z rukou. Otevřeli se za mnou dveře a do koupelny vešel Yamato. ,,Děje se něco kámo?" zeptal se rozespale. ,,Jen špatnej sen," řekl jsem s falešným úsměvem. ,,Byla v něm že," řekl. Jen jsem kývl. Dal mi ruku na rameno. ,,Zítra přistáváme," řekl ,,Hned jak to půjde zjistím kam holky zařadili a dostanu tě k ní." S úsměvem jsem kývl.

Na budíku už byl čas vstávát, takže jsem si ani nešel už zpátky lehnout. Oblékl jsem se do předepsaného oblečení a vyrazil na snídani. V kantýně už pár lidí sedělo. Vybral jsem si stůl někde vzadu, jelikož jsem neměl náladu na lidi.  Yamato vešel chvíli po tom co jsem si sedl. Narazil na kluky z kapely. Nedokázal jsem se ani tím směrem dívat. Měl jsem na toho modrovlasého kluka stále vztek. Yamato na mě mávl a  díky tomu se na mě celá kapela otočila. Bylo mi celkem trapně. Yamato nejspíš vycítil, že nemám náladu a vzal kluky k jinému stolu. Snídaně mi moc nejela, ne proto že by byla špatná, ale proto že jsem byl nervózní ze setkání se Sárou. Nejedl jsem vlastně i proto, že jsem se na ní těšil. Stýskalo se mi i po tom jak jen jsem jí potkával na chodbě i poté co se stalo to s Ellis. Díky přemýšlení nad tímhle vším jsem málem přeslechl výzvu k nástupu. 

Na horní části paluby už stála Ellis. ,,Za chvíli dorazíme na planetu. Připravte se na vylodění," řekla a ukázala na výbavu na boku. Navlíkli jsme se do obleků a připravili se na přistání.

Po přistání nás jen uvítali a rozeslali do pokojů s tím, že rozkazy nám dají později. S Yamatem jsme se sešli až na pokoji. ,,Mám známého tady na základně, který má seznam všech lidí a kde jsou. Pokusím se od něj zjistit kde je skupina ve které je Sára." Oči se mi rozsvítili, že bych jí konečně viděl a vše mohl vyřešit. 

Odpoledne nám dali papír s rozkazy. Měl jsem s Yamatem odpoledne hlídku u jednoho z dolů kde se těžily suroviny. Díky tomu jsem si s ním mohl promluvit o tom co zjistil od svého známého, protože jsem ho celé odpoledne nemohl nikde najít.

Cesta byla k dolu celkem dlouhá, ale museli jsme jít pěšky, jelikož terén byl dost nepřístupný i pěšky, natož nějakým dopravním prostředkem. ,,Zjistil jsi něco Yamato?" ,,Jsi hodně nedočkavý viď," smál se mi. Ublíženě jsem se na něj podíval. ,,Neboj, moc dobře vím jak ti na ní záleží." Odmlčel se. ,,Nemám moc dobré zprávy," posmutněl. I on doufal v to, že najde skupinu ve které je Sára, znamenalo by to, že by našel i Ran. ,,Dotyčný mi řekl, že skupina ve které Sára je, se před víc jak měsícem ztratila při první misi, když skenovaly zvířata. Našel se jenom skenovací tablet a pár cárů oblečení." poslední slova skoro ani nevyslovil, protože se mu nahrnuly slzy do očí. Neměl jsem co říct. Nedokázal jsem to vstřebat. ,,Subaru, to že se výprava ztratila, nemusí nutně znamenat to nejhorší," uklidňoval mě. Viděl jsem na něm, že se tomu snaží sám věřit. ,,Subaru musíme jít, víš na co nás upozornili, pokud se včas nevystřídáme na hlídce." Přikývl jsem. 

Vyměnili jsme se na místě s minulou směnou a sedli si v budce. Nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na to co mi Yamato řekl.  ,,Dáš si ?" zaslechl jsem otázku. Otočil jsem se na Yamata, který v ruce držel sendvič. Kývl jsem na souhlas a vzal si. Než jsem stačil kousnout, uviděl jsem na displeji alarm na druhé straně. ,,Někdo nám prošel kolem zařízení," ušklíbl se Yamato. To se mi ale nezdálo. ,,Stejně bych to šel zkontrolovat." Zvedl jsem se a vydal se k místu kde zařízení detekovalo pohyb. Yamato se ke mně po chvilce připojil.