Láska přináší neštěstí /pozastaveno/

5.kapitola

____________________________________

Vešli jsem do mého domu a mířili jsem spolu do mého pokoje v poschodí. Cestou jsme se stavili ješte v obýváku kde byl můj bratr.
"Čau" pozdravil mého bratra Mason.
"Čus" oplatil mu to Liam.
"Masone, to je můj bratr Liam. Liame, to je můj nový kamarád Mason." představila jsem je.
"Kdyby si nás hledal, budeme u mě v pokoji."
"Dobře." řekl bez zájmu Liam.
Šli jsme po schodech ke mě do pokoje, Mason si položil tašku vedle mojí postele a sedli jsme si na ní. Koukla jsem se na Masona, který si prohlížel můj pokoj.
"Máš hezký pokoj." oznámil mi.
"Ehmm..díky." odpověděla jsem.
"Mužu se tě na něco zeptat?" dodala jsem.
"No...jo." ušklíbl se a záhadně mě pozoroval.
"Proč jsi řekl Sofii, že jdeš v šest ke mě?"
"Ehmm..no, víš...chtěl jsem být asi i sní a myslel jsem, že tobě to nebude vadit, když je to tvoje nejlepší kamarádka." odpověděl na mojí otázku.
"A proč jsi myslel,že mi to nebude vadit?" zeptala jsem se ho, ale odpověď jsem vědět nechtěla.
"Ne, nic neříkej." upozornila jsem ho.
"Já chtěla být s tebou a né sní. Kdybych jí tu chtěla tak jí řeknu ať přijde..pochop to, prosím." řekla jsem mu docela naštvaně.
"Ehmm...jo dobře, chápu to. Omlouvám se ti,Chloe."
"Dobře. Nebudeme se bavit o tomhle. Tak třeba...kolik si měl holek?" řekla jsem a začala jsem se hlasitě smát.
"No...hodně. Ale neboj, žádná nebyla hezčí než ty." mrkl na mě a začal se taky smát.
"Ale já s tebou nechodím, takže mi ani neříkej, že jsi neměl žádnou." řekla jsem a stále jsme se smáli..nešlo to zastavit.
"S tebou je fakt sranda Chloe." řekl mile Mason, ale furt se napřestával smát.
"Ehmm..polštářová bitva!!" řekla jsem, vzala jsem do rukou první polštář který sem viděla a bouchla jsem tím polštářem Masona do hlavy. On se jen ušklíbl a taky si vzal polštář a oplatil mi to. No a pak už nevim kde co bylo a kam mi přistávali měké zásahy polštářema. Byla to vážně opravdová bitka! Společně jsme se smáli. Nechali jsme toho a udýchaně jsem leželi na posteli vedle sebe. Na moment jsem otevřela víčka a rozhlédla jsem se po pokoji. Zhrozila jsem se. Vypadalo to tam jako po výbuchu bomby. Po chvilce co jsme leželi v tichosti vedle sebe a usmívali se, Mason probořil to krásné ticho.
"Promiň že se na to zeptám, ale zajímá mě to... Jak vlastně zemřeli tvoji rodiče?" řekl a posmutněl, poté co se mi podíval do tváře a já měla v očích slzy.
"Ehmm..no, stalo se to před třemi lety..mojí matku srazil bláznivej motorkář. Táta ho zabil a poté skončil v psychiatrické léčebně, jelikož se z toho potřeboval léčit. Byl ze smrti mamky uplně na dně. Já byla a stále sem s bratrem, jelikož je plnoletý. A táta po nějaké době spáchal sebevraždu. Jeho vůbec netrápilo že tu nechá nás. Jeho vlastní děti..jemu šlo asi jenom o jeho manželku, naší matku a na nás ani nep...." zlomil se mi hlas, že jsem nemohla ani dokončit větu a hlasitě jsem se rozvzlikala. Mason mě vzal okolo ramen a přitiskl mě na jeho vypracovanou hruď, já mu mezi tím vzlikala do trička. Po chvilce se rozletěli dveře a vnich stál můj rozzuřený bratr.
"Co jsi udělal mé sestře, Masone, že pláče!!??" zařval a koukl se výhružně Masonovi do očí.
"Asi jsem ti zapoměl oznámit, že jestli uděláš něco Chloe, tak budeš ležet zanedlouho dva metry pod zemí!" rozzuřil se na Masona.
"Ne, nic mi neudělal. Jen jsem si vzpoměla na rodiče." řekla jsem s rozstřeseným hlasem.
"Né Chloe, na to nesmíš myslet..jinak budeš stále smutná. Zkus na to zapomenout, prosím" řekl se smutnek v obličeji můj milující bratr.
Tohle na něm miluji. Dokáže mě vždy utěšit a cítím se sním v bezpečí.
"Tak já vás už nebudu rušit..a dávej si na mě bacha Masone!"
"Jojo..dám. Neboj se. U mě je v bezpečí."
"To vidím..já ji alespoň nedovedu k slzám." odsekl Liam a ušklíbl se.
Když to dořekl, zavřel dveře od mého pokoje a odešel zpátky do obýváku.
Já skoro přestávala vzlikat.
"Promiň." řekl mi tiše Mason do vlasů. Já jen zareagovala tak, že jsem ho pevněji obejmula a namáčkla jsem se znovu na jeho vypracovaný svalnatý hrudník.
Usnuli jsme takto...

Probudila jsem se asi okolo šesté hodiny a všimla jsem si že jsem usnula v Masonovo náruči a že on stále spí. Musela jsem se tomu usmát a jelikož jsem ho nechtěla budit, zpátky jsem si položila hlavu na jeho rameno a snažila jsem se usnout. Nešlo to. Rozhodla jsem se, že půjdu do koupelny, ale zabránily mi v tom Masonovo ruce, které se okolo mě ještě pevněji ovinuly, když jsem se snažila zvednout. Po chvilce boje s jeho rukama, jsem to vzdala a vzbudila jsem Masona a zdělila mu, že potřebuju jít do koupelny. On na to jen kývnul a když jsem se zvedala z postele, chytl mě za ruku.
"Můžu jít s tebou do koupelny?" zeptal se a ušklíbl se.
"Ne" vyjekla jsem pobaveně a vykroutila jsem se z jeho sevření. Nechala jsem ho tam ležet na posteli a opustila jsem pokoj.
V koupelně jsem se zhrozila mým vzhledem: rudě oči od pláče, rozcuchané vlasy a neodlíčený obličej. Ou.
No nic..nebudu se tady kritizovat, jelikož na mě v pokoji čeká velmi přitažlivý kluk. Rozčesala jsem si vlasy, odlíčila si obličej a vyplácla si oči. Decentně jsem se namalovala a podívala jsem se do zrcadla. Ano, to je lepší. Pomyslela jsem si a šla do svého pokoje. Všimla jsem si, že se Mason stihl převléci..no jo! Já se také musím převléct. Hned jsem vyprovázela Masona do koupelny s tim, že se potřebuju převlíknout. Vzala jsem si černou sukni ke stehnům a k tomu bílé tričko. Mé blond vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Vypadám skvěle, jako vždy. Pomyslela jsem si abych si zvedla sebedůvěru.
Mason vstoupil do pokoje a náhle mu došli slova když mě spatřil.
"Vypadáš nádherně, Chloe." pronesl Mason a usmál se na mě, jeho neodelatelným úsměvem. Málem jsem z toho omdlela, ale ovládla jsem se a zůstala jsem stát na nohou. Přistoupil ke mě blíž a sehnul se, aby mě políbil na rty, ale já ucukla.
"Masone...ehm..chceš se nasnídat?" snažila jsem se z toho vykroutit. Nechtěla jsem jít na to tak rychle.
"Jo."
"Proč si ucukla? Předtím na pláži jsi neucukla, ale naopak si chtěla víc...než jsi odešla." řekl tázavě Mason a nechápavě se mi podíval do očí. Já okamžitě sklopila zrak.
"Nechci na to jít tak rychle. Bojím se, že se se mnou vyspíš a pak mě necháš bejt a najdeš si jinou. Zlomilo by mi to srdce, Masone." řekla jsem na vysvětlenou. On ani nestačil odpovědět a já ho popoháněla na snídani, protože jsem se o tom nechtěla bavit.

Po snídani jsme s Masonem hráli cca 3 hodiny na xboxu. Dokonce jsme si chvíli i povídali s mím bratrem a poté byl čas oběda. Dnešek ubíhá strašně rychle. Pomyslela jsem si a přemýšlela jestli mam něco uvařit, nebo jestli bysme si zašli na oběd do pizzerie. Když jsem se zeptala Masona tak řekl, že mě chce vidět vařit a zajímalo ho, jestli by mu moje jídlo chutnalo. Liam neprotestoval, protože věděl že vařim dobře. Takže jsem se zvedla z gauče a vydala jsem se do kuchyně.
"Špagety?" zařvala jsem na kluky z kuchyně aby mě slyšeli.
"Jojo, moc rádi si je dáme." odpověděli naráz. Tak jsem začala vařit. Řídila jsem se podle receptu a po půl hodině to bylo hotové. Najedli jsme se a já jsem vyprovodila Masona domů, protože už musel jít. Museli jsme se stejně oba učit na chemii, takže ani jeden z nás neměl čas.

____________________________________

Je za námi další kapitola a mnoho dalších před námi. Těšte se na další.
Hedi a Klarka