Láska přináší neštěstí /pozastaveno/

17.kapitola

Byla jsem strašně ráda, že jsem se probrala v nemocnici a né v tom zatuchlém skladě. Doslova bych skákala radostí, kdybych v sobě neměla nejrůznější hadičky a tunu obvazů. Pohlédla jsem na židli vedle mého nemocničního lůžka a tam seděl Liam. Koukal se na mě. Byla jsem strašně ráda, že ho můžu zase vidět.
"Ahoj Chloe" pozdravil mě s úsměvem na rtech.

pohled Masona:

Když jsem se vracel s rodiči po týdnu do města, byl jsem v šoku, stejně jako moji rodiče. Zrovna jsme projížděli okolo městského osvětlení -neboli lampy- vedle silnice, když jsem tam uviděl Chloeninu fotku.

"Tati zastav!" zakřičel jsem okamžitě, až se táta lekl a prudce zabrzdil. Nechápavě se na mě otočil, ale když zjistil kam směřuje můj pohled, vystoupil dřív, než jsem stihl zabrat za kliku a otevřít. Chvilku si ten letáček četl a po chvilce jsem mohl spatřit, jak se mu začali klepat kolena. Jedním pohybem utrhl letáček ze sloupu lampy a se smutným výrazem nasedl do auta. Pohlédl na mě a řekl:

"Je mi to moc líto, synu." vykulil jsem na něj šokem oči. To je mrtvá, nebo co?!

"on-ona j-je m-mrtvá?" lámal se mi hlas, když jsem se to snažil vykoktat a nahrnuli se mi do očí slané slzy, které jsem neustále potlačoval.

"N-ne, teda aspoň doufám že ne." řekl přiškrceným hlesem a raději sklopil pohled. Váhavě mi podal letáček a já po něm hned natáhl ruku a začal si ho číst.

Vážení, před týdnem se ztratila má sedmnáctiletá sestra CHLOE WHITEOVÁ. Kdyby jí někdo zahlédl nebo věděl kde je, prosím ozvěte se mi na toto číslo: 605 973 028

-Liam Whitea

Koukal jsem na to s pusou dokořán se slzami na tvářích. Měl jsem o ní děsnej strach. Snad je vpohodě.

Hned jak jsme dojeli domů, vzal jsem si mobil, klíče a nějaký prachy a vydal jsem se za Chloeniným bratrem.

________________________________

Když jsem přišel před jejich dům, zazvonil jsem a netrpělivě jsem vyčkával příchodu Liama. Když nikdo deset minut neotvíral, vytočil jsem jeho číslo. Po několika pípnutí to zvednul.

L: Čus, u telefonu Liam Whitea. Co potřebujete?

M: Čau, tady Mason. Dnes jsem přijel do města a všiml si těch letáčků. Už jsi ji našel?

L: wow. čau chlepe. Dlouho sem tě neviděl. A jo už ji mám u sebe. Včera věčer mi volali z nemocnice.

M: a je vpohodě?

L: no....hodně se nadýchala kouře, ale snad bude vpohodě. Jí se nic stát nesmí, to bych si neodpustil. Už budu muset končit čus.

M: čau

Típl jsem hovor a rozhodl jsem se, že navštívím Sofii.

_______________________________

"Ahoj Masone. Tak už si zase zpátky jo?" ušklíbla se na mě Sofie a pustila mě dál.

"Ahoj. Jak vidíš, tak jo. Slyšela jsi o tom, co se stalo Chloe?"

"Jo, slyšela. Je to příšerný. Chudinka. A až jí řekneme co se stalo nám, tak to jí složí úplně." řekla sklesle Sofie a sklopila pohled na zem.

"Mezi námi? To myslíš to, jak jsme spolu spali?! Vždyť to jí říkat nebudeme. Mam ji rád a nechci, aby to s ní takhle seklo..." rozčílil jsem se na ni.

"No to taky, ale hlavně to, že jsme byli opilí a nevzali jsme si kondom!" vyprskla na mě už taky rozčíleně Sofie.

"Co tim myslíš? Tak jsme si nevzali kondom, no a!?? Vždyť bereš antikoncepci!"

"No právě že neberu idiote! Jsem těhotná!" zařvala na mě, se slzamy v očích. Bylo mi jí líto. Tohle jsem nevěděl.

"oh. Promiň Sofí. Tohle jsem opravdu nevěděl. Hlavně jí to nesmíme říct. To by jí asi kleplo."

"V pořádku. Souhlasím. Budeme dělat jakože nic a řekneme jí to až bude plně zdravá." mrkla na mě. Rozloučili jsme se a já odešel domů.

Klárka