Láska přináší neštěstí /pozastaveno/

14.kapitola

Sešla jsem schody dolů a nazula si své černé tenisky značky Vans. Moje nejoblíbenější značka.:)

Přes černou halenku jsem si vzala šedý tenký svetr, jelikož byla venku už tma a trochu pofukoval mírný větřík. Nerada bych nastydla..

Doufám, že na tu Lucky párty nepřijde Mason ani Sofie. Sice jsem je dlouho neviděla ve škole, ale byla bych nerada kdyby se jim něco stalo. Sice mě naštvali, ale i přes tu událost je mám ráda. Vždyť jsou to moji nejlepší kamarádi a vážně nerada bych o ně přišla. Asi si říkáte, že to je blbost, abych se o ně bála přijít, že mam hodně kamarádů, tak co řešit. Jistě, je pravda že mám spousty přátel, ale Mason a Sofie jsou mimořádní a nenahraditelní přátelé. No, dost o nich. Už bych měla jít čekat před dům na Lucku.

Natáhla jsem ruku ke klice vstupních dveří a s lehkostí je otevírala. Udělala jsem krok ven, otočila jsem se čelem ke dveřím, zabouchla je a zamknula. Chtěla jsem se otočit zpátky, ale ucítila jsem tupou bolest na hlavě a padala jsem k zemi, až jsem upadla do temnoty.

_____________________________

Probudila jsem se s velkou bolestí hlavy někde, kde jsem v životě nebyla. když se mi rozjasnilo před očima, všimla jsem si, že ležím na zaprášeném betonu v nějakém skladišti. Instinktivně jsem se chytla na hlavě v místě bolesti a ucítila jsem tam nějakou tekutinu. Dala jsem si ruku před oči, abych na ni viděla, uviděla jsem na ni spoustu rudé krve. Zhrozila jsem se, co se mi stalo a co tu dělám. Pamatuji si jen to, že jsem zamykala dveře domu a chystala jsem se na Lucky párty. A jo!! Lucka! Vždyť ona tam na mě měla čekat. Co když se jí taky něco stalo??

Vyrušil mě příchod svalnatého muže. Urychleně jsem se posadila a sledovala ho, co hodlá udělat. Postupně se ke mě blížil, až stál přede mnou a upíral na mě nenávistný pohled.

"Ehmm...kdo jste a co tu dělám?" vykoktala jsem ze sebe, abych zjistila, mně velmi důležité odpovědi. Ten chlap se jen hlasitě zasmál a poté znova pohlédl na mě.

"Kdo jsi? Co tu dělám? Kde jsem? Co jsi  mi to udělal? Co mi chceš udělat? Pusť mě! Nic jsem ti neudělala..." řekl hlubokým hlasem a přitom se smál. "Stále samé otázky..." dokončil svou řeč.

Vystrašeně jsem ho pozorovala a v hlavě mi létaly přesně ty otázky, které tu vyjmenovával. Nečekaně mě popadl za mé blond vlasy a trhnul jimi nahoru, takže jsem byla nucena vstát. Když jsem se postavila, všimla jsem si, jak moc je oproti mně vysoký. Podle mě má tak dva metry.. a jde z něho strach. Zamračil se na mě a vrazil mi facku, až jsem se rozvzlykala.

"Au! Za co to bylo? Nic jsem ti neudělala!" naříkala jsem, ale byla to asi chyba něco říct. Hodil na mě jeho vražedný pohled a vrazil mi další facku na druhou líci.

"Aby jsme si ujasnili pravidla... TY mě budeš poslouchat na slovo! jasné?!!" zařval mi ten chlap do obličeje až jsem se zatřásla hrůzou. Ublíženě jsem sklopila hlavu k zemi. To mam jako kvůli němu ohluchnout nebo co? Co si o sobě myslí?! Před chvilkou mi bezdůvodně vlepil facky a je mi jasný, že budu mít monokly. povzdychla jsem si a pohlédla jsem mu opět do tváře.

"A co  když ne?!" zařvala jsem na něj rozčíleně, což jsem udělala chybu.

"To nebyla otázka, ale rozkaz, ty zasraná děvko!"

"Neříkej mi tak! Já jsem Chloe a né, nějaká zasraná děvka, debile!"

"Takhle se mnou mluvit nebudeš, děvko! A já se jmenuji Walter!" zařval na mě a vlepil mi facku, až jsem upadla na zem. Klekl si ke mě a začal ze mě strhávat oblečení. Bránila jsem se, ale bylo mi to k ničemu. Byl o hodně silnější a po chvilce jsem pod ním ležela úplně nahá. Začal si rozepínat kalhoty a pak ho do mě nečekaně strčil. Začal drsně a tvrdě přirážet.
"Nech toho! To bolí" začala jsem vzlykat, ale jemu to bylo jedno. Dal mi ruku před pusu, abych už nemohla křičet. Když se udělal, vytáhl ho ze mě, zapnul si kalhoty a než odešel mě kopl do žeber. Hůř se mi dýchalo a nakonec jsem upadla do bezvědomí.

______________________________________________________

Chcete další kapitolu?

                          Hedi a Klárka