Láska přináší neštěstí /pozastaveno/

6.kapitola

(V médiích Chloe)

Když jsem vycházela z domu, čekal tam na mě Mason, tak jak jsme se domluvili. Šli jsme společně do té hrůzostrašné školy. Po cestě jsme potkali naše spolužačky, jak si to kráčí naproti přes ulici, úplně špatným směrem. Nejdou do školy, je to jejich věc, ale nejvíc mi vadí jak na náš koukají a ukazují na nás.
,,Proč se na náš tak koukají?"
Šeptnul mi u ucha Mason.
,,Já nevím, možná si myslí, že spolu chodíme a závidí mi tě." ušklíbla jsem se pobaveně.
,,Ale my nejsme a nebudeme pár." řekl smutně a sklopil hlavu. Já jsem radši neodpovídala a šla dál. Když jsme došli do toho ústavu, kterému se říká škola, tak jsme se rozdělili. Já šla ke své skříňce a on ke své. U té mé už čekala Sofie.
,,Ahoj" pozdravila jsem ji a usmála se.
,,Ahoj Chloe, jenom ti chci říct, že si mě nemusela takhle vyhazovat. Takhle se kamarádka nechová." nahodila arogantní úsměv a odešla. Bylo mi to líto. Ale mám i jiné kamarádky. Vešla jsem do třídy a řekla jsem si, že se vydám za ostatními holkama, se kterýma se Sofie tolik nebaví.
,,Ahoj holky." usměju se na ně.
,,Ahojky Chloe, všimli jsme si, že jsi se pohádala se Sofii. Je nám to moc líto." falešně se na mě usmála. Ony mi to přejou, kravky.
,,Ne, jenom jsme se nepohodly, jinak kamarádky jako dřív." zalžu.
,,Tak to jo, čau." otočí se a kráčí pryč. Nahrnou se mi slzy do očí. Zůstala jsem sama.

Na první hodině mě Sofie ignorovala a takhle to pokračovalo po celý zbytek dne. Když jsem vešla do jídelny, uviděla jsem Sofii, jak sedí sama u stolu a smutně kouká do zdi. Přišla jsem i s otáček k jejímu stolu a zastavila se.
,,Mohu si přisednout?" optala jsem se jí. Koukala se na mě a já v jejích očích mohla zahlédnout slzy, jen na chvíli, protože hned sklopil hlavu.
,,Jo jasně." odpověděla mi s hraným nezájmem, jenže já jí znám moc dobře abych poznala, že by mi nejradši skočila kolem krku a obejmula mě.
,,Hele já se ti omlouvám. Byla to přehnaná reakce. Já jsem jenom chtěla být s Masonem. Promiň." omluvila jsem se jí a čekala na její reakci.
,,Odpuštěno, já jsem taky reagovala přehnaně, promiň." usmála se na mě a obejmula mě.
,,A vy spolu chodíte?" zeptala se mě s jiskřičkama v očích.
,,Ehm... Ne. Já ho chci jen jako kamaráda." jí se opět zajiskřilo v očích.
,,A myslíš, že bych na něj měla?"typická Sofie. Chce každého kluka co uvidí a jí na to každý skočí. Ani se nedivím ona je strašně hezká. Má hnědé vlasy pod ramena a hnědé oči. A postavu má jako modelka.



Ta může mít každého, na kterého si ukáže.
A teď právě ukázala na Masona.
,,Já nevím, se ho zeptej." odsekla jsem jí a zvedla se od stolu. Nevím, proč jsem tak zareagovala, ale naštvalo mě to.

Došla jsem domů a padla na postel. Proč zrovna Mason? Já ho mám ráda a vím jaká Sofie je. Ano mám jí ráda, ale nechci aby Masonovi zlomila srdce.
Ležela jsem na posteli a bylo mi zle. Vždy, když jsem smutná nebo je mi ze všeho na nic, jako teď, tak mi pomůže běh. Rychle jsem se zvedla z postele, až se mi zamotala hlava. Došla jsem ke své skříni a vyndala sportovní oblečení. Oblékla jsem se a vydala se do koupelny. Vzala jsem si gumičku a hřeben a svázala jsem si vlasy do culíku. Seběhla jsem ke vstupním dveřím a vyběhla na ulici. Nevnímala jsem svět okolo sebe, až jsem zjistila, že jsem doběhla do ulice, kde bydlí Sofie. Bylo mi líto, že jsem od ní odešla. Doběhla jsem k jejím vstupním dveřím a zazvonila. Doufala jsem, že bude doma. Otevřela mi paní Davidsnová, její mamka.
,,Dobrý den, je Sofie doma?" zeptala jsem se jí a plná očekávání jsem čekala jak mi odpoví.
,,Ano Chloe, Sofie je doma, co potřebuješ?" řekla mi nevrle. Ona mě nemá moc ráda.
,,Jen jsem si s ní chtěla promluvit." usmála jsem se na ní.
,,Je ve svém pokoji, můžeš za ní, ale nedělejte nic špatného." upozornila mě. Vyběhla jsem schody a stanula před modře malovanými dveřmi. Narovnala jsem se a zaklepala. Otevřela mi.
,,Jé ahoj Chloe, pojď dál." vešla jsem do jejího pokoje a rozhlédla se. Nic se tu nezměnilo. Postel je pořád na stejném místě. Pamatuji si, jak jsme na ní jedly zmrzlinu, když se se mnou rozešel můj bývalý kluk a ona mě utěšovala. Akorát tu chybí zrcadlo, které jsem omylem při mojí poslední návštěvě rozbila. Tancovaly a zpívaly jsme na písničku Round and Round od Seleny Gomez.



Jako mikrofon jsem použila kartáč. Zrovna jsem zpívala, spíš křičela refrén, když mi znenadání vypadl z ruky. Letěl přes celý pokoj, až dopadl na zrcadlo a to se roztříštilo na milion kousků. Se Sofii mám spoustu zážitků a nechci je jentak zahodit, proto jsem sem dneska přišla.
,,Sofie já..." začala jsem.
,,Hele víš, jak je u Emily dneska ta párty?" skočila mi do řeči. Nevěděla jsem ani o jaké Emily mluví.
,,Ehm... Ne? A jaká Emily? Nemyslíš snad tu ze třetáku, že ne?"
,,Jakou myslíš, tam jsou dvě?" evidentně zapoměla, co se stalo na začátku roku.
,,No ta, která měla ten strašný průjem a nestihla to na záchod. Pamatuješ? Tu myslím, říkáme jí přece posraná Emily." řekla jsem jí a snažila se nesmát.
,,Jojo a potom to bylo všude na zemi." začaly jsme se nehorázně smát, až nám tekly slzy. Skončily jsme na posteli zkroucené a držely se za břicho, jak nás od toho smíchu bolelo.
,,Tak k tý půjdem. Od kolika to je?" zeptala jsem se.
,,Od osmi." odpověděla mi. Koukla jsem se na hodiny a vyvalila oči.
,,Jsou čtyři hodiny, musíme se připravit." vyskočila jsem z postele a Sofie se mnou.
,,Půjčím ti nějaké šaty." začala se přehrabovat ve skříni. Vytáhla černé šaty s krajkou u krku. K tomu jsem si od ní půjčila černé lodičky.



Oblékly jsme se a namalovaly. Sofie si vzala také černé šaty, ale bez ramínek s dlouhými rykávy. A k tomu si vzala modré lodičky.



Vypadaly jsme docela dobře, já jsem měla tlusté linky a červenou rtěnku a Sofie to samé. Už jsme jako dřív, nerozlučné kamarádky, až za hrob.
Zajímalo by mě, jak se tam dopravíme.
,,Sofie, a kdo nás tam odveze a zase přiveze nazpět?" zeptala jsem se.
,,To je tajemství." řekla a mrkla na mě. Já jsem hořela nedočkavostí, abych se dozvěděla, kdo bude ten, který nás tam odveze. Koukla jsem se na hodiny a zjistila, že už je osm hodin. V tom jsem uslyšela zatroubení auta pod oknem. Chtěla jsem ho otevřít a kouknout se, kdo to je, ale Sofie mi v tom zabránila a už mě táhla ze schodů ven. Ten dotičný zazvonil a já jsem tušila, že z toho, koho uvidím za dveřma, nebudu nadšená. Sofie otevřela dveře a já jsem zůstala stát jako solný sloup. Začala jsem se třást po celém těle a musela jsem se něčeho chytit. Naskytl se mi totiž pohled na....

Chcete vědět, kdo tam stál?
Musíte si počkat a vydržet. S láskou

Hedi a klarka :3