Láska přináší neštěstí /pozastaveno/

11.kapitola

(V médiích Molly a Holly)

S Liamem jsem si promluvila až den potom. Dozvěděla jsem se, že to bylo poprvé co se sní vyspal a také naposled. Prý ho překecala a vyhrožovala mu, že mi ublíží, tak to raději udělal, než aby ryskoval. Všechno jsem mu tím pádem odpustila, ale Sofii ne. Se Sofií si potřebuju nutně promluvit, ale bojim se, že tímto skončí naše kamarádství...

____________________________________

Ve škole:

Se Sofií jsem se nechtěla potkat, všechno jsem jí chtěla vyříkat až po škole a v soukromí. Šla jsem ke svojí skříňce a doufala že tam nebude. Měla jsem velké štěstí, jelikož tam nebyla. Otevřela jsem si skříňku a vzala jsem si učebnice na hodinu biologie. Zavřela jsem skříňku a rozhlédla jsem se po chodbě. Bylo tu docela málo lidí a to mě překvapilo, ale nelámala jsem si s tím hlavu a vydala jsem se chodbou do učebny biologie.
Než jsem došla do učebny biologie, rozhlížela jsem se, jestli neuvidím Masona. Bohužel jsem neměla to štěstí se s ním potkat, tak jsem šla do třídy. Docela jsem se divila když tam Sofie nebyla. Nevadilo mi to, ale bála jsem se o ni. I když jsme se pohádali, tak jsem ji stále brala jako kamarádku. Napadlo mě že bych ji mohla napsat, ale to nešlo, jelikož zazvonilo na hodinu a všichni se usadili do lavic. Pak přišla učitelka a začala nám vysvětlovat dnešní látku. Dneska jsme měli brát lidské srdce. Dělalo se mi z toho blbě, když nám to učitekla ukazovala na promítací tabuly. Dělalo se mi z té krve špatně. Když jsem se rozhlédla po třídě, všimla jsem si že ostatním to taky nepřijde nějak zajímavý.
"Chloe!! Jestli sis nevšimla, ale teď máte psát poznámky z dnešní látky a né se rozhlížet po třídě!" vykřikla na mě učiteka až jsem nadskočila strachy.
"A-ano, pr-promiňte." vykoktala jsem a hned jsem si začala dělat ty poznámky, které po mě chtěla.

Když jsem dopisovala poslední větu zazvonilo. Právě na čas, pomyslela jsem si a začala jsem si balit. Byla jsem ráda že tohle utrpení skončilo, ale za deset minut začne další.
Šla jsem ze třídy na chodbu a rozhlížela jsem se, jestli neuvidím Sofii nebo Masona. Neviděla jsem je. No, tak snad budou na obědě. Řekla jsem si pro sebe.
Když jsem šla ke svojí skříňce pro učebnice, mávala na mě Lucka z protější strany chodby. Okolo ní stálo několik holek, se kterými jsem si ráda povídala. Došla jsem k nim a pozdravila je. Ony mi pozdrav oplatily.
"Půjdeš zítra večer na párty u mě doma, Chloe? Bude tam hodně holek i pohledných kluků a bude zábava." vyhrkla vesele Lucka. Chvilku jsem se rozmýšlela, než jsem hodlala odpovědět.
"No..." začala jsem a všechny holky okolo mě, se na mě podívaly s nadějí v očích.
"...tak jo. V kolik tam mám být?" řekla jsem a usmála jsem se na holky. Ony mi úsměv oplatily a začaly se bavit mezi sebou.
"V 9 hodin tě vyzvednu u tebe doma. Buď připravená." mrkla na mě Lucka. Jak já ji zbožňuju. Vždy mi vše ulehčí.
"Děkuju moc, Luci. Takže zítra v 9 hodin před mým domem a připravená." mrkla jsem na ni a usmála jsem se.
"Nemáš vůbec zač. Vždyt víš, že jsem tu stále pro tebe."
Kývla jsem na ni a zase jsem se musela usmát.
"Tak já už musím. Ahoj Luci. Ahoj holky."
Zavolala jsem na ně přes rameno, když jsem mířila ke své skříňce. Tu jsem si otevřela a dala tam učebnice a vyndala jsem si učebnice na další hodinu. Ach né! Matika!! A já nemám úkol! Uvědomila jsem si vystrašeně a utíkala jsem do třídy, abych si udělala úkol.

Úkol jsem měla hotový přesně, když zazvonil zvonek, ohlašující začátek hodiny. Koukla jse se vedle sebe. Nikdo. Zase budu muset sedět sama, jelikož tu neni Sofie. Ale stejně by jsme se hádaly, takže...
"Slečno Whiteová! Jestli jste si nevšimla, tak už začala hodina a už byste měla mít otevřenou učebnici! Pokuď nechcete poznámku..." zařval na mě učitel, tím mě vytrhl z myšlenek a rychle vrátil do reality. Kruté reality.
"Eh..omlouvám se pane učiteli a ne, poznámku nechci." dostala jsem ze sebe a začala jsem listovat v učebnici. Vůbec jsem netušila na jaké straně ji mám otevřít. Otočila jsem se dozadu k Molly a Holly. To jsou jednovaječná dvojčata a zároveň nejlepší kamarádky. Mám je moc ráda. Je s nimi vážně sranda. Jako jedna z mála je poznám. Každá je úplně jiná a ostatní to nechápou.
"Na jaké jsme straně, Holly?" zeptala jsem se holky s copánky.
"Jsme na straně 25." řekla mi Molly. Ta vždy dává pozor narozdíl od Holly.
Rychle jsem se otočila zpátky dopředu a nalistovala jsem si stranu, kterou mi řekla Molly.

Hodina matematiky ubíhala docela pomalu, ale co s tím nadělám...musím to nějak vydržet. Učitel stále vykládal něco před tabulí, takže já jsem mohla brouzdat po chodbách mých myšlenek.

Snažila jsem se přijít na to, kde by mohl být Mason nebo Sofie. Doufám že nejsou někde spolu, ale jak znám Sofii, tak ta je takových věcí schopná.. kdyby vážně byli spolu, zlomilo by mi to srdce. ZASE. Ale do této situace jsem se nechtěla vrátit, tak jsem na to přestala myslet. Ani jsem nechtěla znát pravdu, protože pravda je vždy krutá a drsná jako život. Život totiž není pohádka v televizi, ale realita která není hezká a tak příjemná jako pohádka. Často si říkám, že je škoda že sem vyrostla a už nevěřím tomu, že vše má šťastný konec jako v pohádce. Skoro všechno končí smutně, jako lidský život. Život totiž končí smrtí a ta není příjemná.....

Nastala přestávka a všichni se ze třídy vyvalili ze třídy. Já šla mezi posledními a po dlouhé tlačenici ve dveřích třídy jsem se ocitla na chodbě. Šla jsem svižným krokem ke své skříňce a nenápadně jsem se rozhlížela jestli nezahlédnu Masona, ale nic. Nebyl tu. Otevřela jsem svou skříňku, do ní jsem hodila batoh s učením a vzala jsem si starou tašku s tělocvikem. Skříňku jsem zavřela a s taškou v ruce, jsem se vydala k dívčím šatnám, abych se převlékla na tělesnou výchovu. Tělocvik mě celkem bavil, protože mi šel. Ostatní holky na tom nebyli úplně nejlíp, na rozdíl ode mě a za to jsem byla ráda.
V šatnách už bylo pár holek které se převlékali na hodinu. Dala jsem si tašku s úborem na tělocvik na lavičku a také jsem se začala převlékat.

když jsem byla oblečená, šla jsem do tělocvičny, kde už byla většina holek, které se rozcvičovaly. Přišla jsem k nim a pozdravila je. Ony mi pozdrav oplatily a usmály se na mě. Také jsem se začala rozcvičovat, abych si nenatáhla svaly až budeme cvičit.

Zazvonilo na začátek hodiny a do tělocvičny přišla naše učitelka tělocviku, drobné postavy s krátkými blond vlasy. Na krku ji vysela stříbrná píšťalka na úzkém bílém provázku. Stříbrnou píšťalku stiskla mezi palcem a ukazováčkem, následně si jí přiložila k jejím nadýchaným rtům a zapískala. Zvuk od píšťalky se rozléhal celou tělocvično a narážel do stěn, dokud neutichl. Všechny jsme se seběhli kolem ni a čekaly jsme než nám řekne co máme dělat.

"Dámy, teď si dejte dvě kolečka okolo tělocvičny a poté natáhněte síť na přehazovanou a doneste si míč. Dnes budeme trénovat přehazovanou." řekla nám učitelka a její pisklavý hlas se rozléhal tělocvičnou. Už jsme se chtěli jít, vydat běhat, ale učitelka nás přerušila.

"Jo, a abych nezapomněla, vytvořte si čtyři týmy po šesti lidech." dokončila svůj proslov a my jsme mohli jít běhat. Učitelka si šla sednout na lavičku a zaujatě nás pozorovala.

Po čtyřech kolečkách jsme natáhly síť a donesly míč na hraní. Když jsme byly rozděleny do skupin, dvě skupiny s sedly na lavičky a čekaly, než na ně přijde řada. Já jsem byla v tým, který hrál jako první. Stála jsem uprostřed a čekala až druhý tým pošle míč do hry. Když ho holka na podání hodila přes síť do našeho herního pole, letěl přímo na mě. Bylo jen na mě abych ho chytila, ale měla jsem z toho docela strach, protože letěl velkou rychlostí. když jsem se ho pokoušela chytnout, šmejkl mi o ukazováček a ohnu ho na nesprávnou stranu, že jsem zaskučela bolestí a chytla se za zraněný prst. Míč dopadl na zem a všichni na mě naštvaně pohlédly. Mě to bylo jedno, protože mě strašně bolel prst. Vyšla jsem z herního pole a šla za učitelkou. Když mě spatřila, bylo jí jasné, že mam něco s rukou a tak se hned zvedla a chtěla se na to kouknout. Já jí to dovolila a také jsem se zadívala na můj bolavý prst.

"Chloe, máš to docela nateklé, pojď za mnou, odvedu tě na ošetřovnu." řekla mile učitelka a povzbudivě se na mě usmála. Já jenom přikývla a šla jsem za ní.

Vycházela jsem z ošetřovny, kde mi ruku zavázali obvazem a mířila jsem ze školy ven. Řekli mi, abych šla domů a odpočinula si. Bylo to super odejít ze školy domů dřív a odpočívat.

Jakmile jsem přišla domů, šla jsem si lehnout a po chvilce jsem se propadla do říše snů.

AHOJTE! je tu další díl a další novinky v příběhu. Doufáme že se vám kapitola líbila a zanedlouho by měla vyjít další kapitola.

Heda a Klárka