Láska přináší neštěstí /pozastaveno/

4.kapitola

A on udělal to, že mi prstem setřel zmrzlinu co mi zůstala na rtu. Pane bože já jsem rozklepaná jen z jeho blízkosti. Jen, čekala jsem víc. ,,Děkuju" řekla jsem mu přiškrceným hlasem.
,,Nemáš zač, rád jsem očistil takhle krásné rty." a mrknul na mě. Já jsem na něj začala zírat s pusou dokořán, ale on dělal jakoby nic. Jakoby se nic nestalo a nic neřek. Uvědomila jsem si, že mám pusu dokořán otevřenoua tak jsem jí radši zavřela.
Šli jsme směrem k pláži, kde jsme byli včera a pomalu jsme lízali naše jahodové zmrzliny. Chvilku jsme tam jen tak postávali a pozorovali zvlněnou hladinu moře a dolízávali naše zmrzliny. Nenápadně jsem se na něho po chvilce podívala a zjistila jsem, že mě pozoruje s úšklebkem na tváři. Začala jsem se červenat a usmála jsem se na něho.
"Proč na mě takhle koukáš, Masone?" zeptala jsem se zvídavě.
"Jen když jsem se na tebe teď kouknul, nemůžu z tebe spustit oči." odpověděl upřímně.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že mi tohle řekl a s údivem v obličeji jsem na něho koukala. Bylo už asi 9 hodin a tak jsme se procházeli po pláži a užívali jsme si to příjemné ticho, jen moře šumělo. Asi po 10ti minutách jsem prolomila to ticho.
"Co budeš dělat dnes odpoledne a zítra?"
"Nevím, myslel jsem že bych mohl být s tebou venku a se Sofií." odpověděl Mason.
Tak tuhe odpověď jsem opravdu nečekala. Se Sofií?!! Tohle mi nemůže udělat, vždyť jsme se líbali a on chce Sofii?! To nemyslí vážně!!? Tak teď mě naštval. Musím vymyslet nějaký plán.
Po pár minutách mě něco napadlo.
"A nechtěl bys přespat u mě, že by jsme si mohli pokecat a seznámila bych tě s bráchou? Chceš?" navrhla jsem mu.
"To by šlo. Ale nechci nějak překážet, nebo aby to nevadilo tvému bráchovi." odpověděl.
"Ne to bude vpohodě. On si tam tahá holky." řekla jsem.
"Ok. Tak já se domluvím s rodiči jestli bych mohl."

____________________________________

Pohled Mase, když přišel domů:

"Ahoj mami, ahoj tati." pozdravil jsem své rodiče když jsem vstupoval vchodovými dveřmi na prostornou chodbu našeho domu.
"Ahoj Masone." odpověděli mi naráz moji rodiče.
"Ahoj ségra." pozdravil jsem svou sestru Andreu. Andrea je mladší než já. Je jí 10 let a má hnědé krátké vlásky, vypadá velmi roztomile.
Vešel jsem do obýváku, kde rodiče seděli na pohovce a kouklali na televizi.
"Mohl bych jít dnes večer ke Chloe a přespat u ní? Azdržet se tam ješte v sobotu odpoledne?" zeptal jsem se svých rodičů s prosbou v očích.
"No...a kdo je to ta Chloe, Masone?" zeptala se mě zvědavě matka a pozorně mě sledovala.
"Naše sousedka která chodí se mnou na školu a pomohla mi se tam zorientovat. A moje první kamarádka tady." odpověděl jsem jí mile. A potom ještě dodal. "Neboj mami, je to milá a fajn holka." ujistil jsem ji.
"Můžeš, pokuď to nebude vadit jejím rodičům." oznámila mi výhružným hlasem. Všiml jsem si že táta to nějak moc neřešil, narozdíl od mojí matky.
"No..mami, ale ona nemá rodiče, zemřeli jí. Takže teď žije se svým bratrem a jemu to nevadí." oznámil jsem jí smutně. Mamka se raději dál nevyptávala.
"Dobře, tak jdi, ale nedělej tam potíže." řekla mi a varovně mě pozorovala jejím vražedným pohledem. Uhnul jsem očima a vydal se raději do svého pokoje, který je ve druhém patře domu. Můj pokoj se nachází hned vedle pokoje Andrey. Vešel jsem do svého pokoje a vyndal jsem z pod poslete zeleno černou prostornou tašku a dal jsem ji na postel. Přešel jsem pokoj k šuplíkům s oblečením a vytáhl z něho dvě trička, pár ponořek, boxerky a kalhoty. Oblečení jsem si dal do tašky a přihodil jsem tam svůj notebook a pár dalších maličkostí. Naštěstí jsem si vzpoměl na kondomy a dal je tam raději taky, pro případ nouze. Zbalenou tašku jsem zapnul, hodil ji na zem ke stolu a nemohl jsem se dočkat šesti hodin. Chloe mi řekla ať přijdu v šest. Jelikož byli teprve dvě hodiny odpoledne, musel jsem čekat ještě čtyři hodiny. Myslel jsem si, že to trvá věčnost ty čtyři hodiny, ale byla to krutá pravda a né jenom myšlenka. Usnul jsem.....

Pohled Chloe:

Bylo přesně šest hodin když zazvonil zvonek a já se radostně rozběhla ke dveřím, abych je otevřela a pustila dovnitř Masona, kterého jsem očekávala.
Když jsem otevřela dveře, nestál tam Mason, ale moje nejlepší kamarádka Sofie. Stála jsem mezi vchodovími a jen na ni udiveně koukala. Tak tohle je opravdu divný, když přišla přesně v šest, kdy sem očekávala Masona.
"A-Ahoj Sofí, nečekala jsem tě tu. A promiň, ven jít nemůžu, očekávám náštěvu." oszámila jsem Sofii a doufala, že se neurazí a odejde.
"No...víš Chloe, mě sem pozval Mason, že jsi ho prý pozvala a tak chce abych tu byla taky." řekla omluvně Sofie.
"Ale já rozhoduju kdo tu bude a né Mason!! A já tady chci být jenom s Masonem!! Promiň, ale musíš jít." zařvala jsem na ni naštvaně a pozorovala ji vražedným pohledem. Odstrčila jsem jí ode dveří a odběhla neobutá před Masonův dům. Zazvonila jsem a čekala jestli někdo otevře. Po chvilce se dveře otevřely a v nich stála mile vypadající žena. Hned mě napadlo že to bude Masonova matka.
"Dobrý den, je Mason doma?" zeptala jsem se mile, Masonovi matky.
"A-Ano je." Vykoktala překvapeně.
"A ty jsi....?" dodala Masonovo Matka.
"Chloe Whiteová, paní." odpověděla jsem na její otázku.
"Říkej mi prosím Jennifer. A ano Chloe, o tobě nám Mason říkal. A mrzí nás to s tvými rodiči.............. ..... Jestli chceš můžeš jít za Masonem do pokoje..
ehmm....nahoře v poschodí druhé dveře zprava." oznámila mi mile Jennifer a já kývla, že půjdu za Masonem. Prošla jsem okolo ní dovnitř a vydala se po schodech. Neobtěžovala jsem se klepat a vtrhla do Masonova pokoje. Rozhlídla jsem se tam a pohledem ho hledala. Bingo! Pomyslela jsem si když jsem ho uviděla spát v posteli. Zavřela jsem za sebou dveře a vydala jsem se neslyšně k Masonovo posteli. Klekla jsem si na zem k jeho hlavě a chvíli ho pozorovala. Po té chvilce se s trhnutím probudil a na tváři měl zděšený a překvapený pohled, zjistil, že ho pozoruji a leknutím spadl z postele. Začala jsem se hlasitě a nezastavitelně smát, až jsem se chytala za břicho a válela po zemi. Když jsem s tím přestala, všimla jsem si, že Mason sedí na posteli a sleduje mě pobaveným výrazem v obličeji.
"Tak jdeme k nám?" zeptala jsem se ho. A on jen přikývl a nespouštěl ze mě oči. Znervózňovalo mě to.

____________________________________

Konec další kapitoly. Doufáme že se vám líbila a na pokračování si musíte počkat.

Hedi a Klarka