Láska přináší neštěstí /pozastaveno/

12.kapitola

Když jsem usnula, byla jsem v říši snů. V říši snů, se dají dělat neomezené věci, existují tam nereálné věci a žijí nereální, mrtví a vysnění lidé. Je to  naprosto úžasné místo, teda pokuď to není noční můra. Noční můry se vyžívají na vaší bolesti a strachem.....

___________________________________

Ocitla jsem se ve veliké místnosti plné zrcadel, sahajících od země až ke stropu. ZRCADLOVÉ BLUDIŠTĚ. První dojem byl, nadšení, že budu moct hledat východ a bloudit mezi zrcadly. Podívala jsem se do zrcadla a zjistila, že mám na sobě krásnou nadýchanou černou minisukni a modré tílko. Blond vlasy jsem měla spadlé na ramena a na nohou jsem měla černé lodičky na klínku. Když jsem se rozhlídla, zjistila jsem, že ten první dojem je omyl. Jak bych mohla hledat východ z bludiště, když ani netuším kde je vchod. Ocitla jsem se ve středu toho rozlehlého bludiště! Nevím co byste dělali vy, kdyby jste se ocitly v takové situace jako já, ale já jsem začala panikařit a rozhodla jsem se, že raději zůstanu tam kde jsem. Rozhodla jsem se, zkusit zavolat o pomoc. Každý pokus se počítá, i ten, který nevyjde.

"Pomoc!! Pomoc, je tu někdo!? Prosím, pomozte mi!" zakřičela jsem z plných plic do bludiště.

"P-Po-mo-c!! P-o-m-o-c, j-je t-u n-ě-k-do!? Pro-s-í-m, p-o-m-o-z-t-e m-i!" odpovídala mi ozvěna, to co jsem zakřičela do bludiště. To ne!! nadávala jsem si v duchu. Začala jsem vzlykat. Nevěděla jsem co teď. Už jsem neměla žádný nápad. Umřu tu, už se odtud nikdy nedostanu! Opřela jsem se zády o nejbližší zrcadlo a svezla jsem se na dřevěnou podlahu, tvář jsem si schovala do dlaní a naplno jsem se rozbrečela. Ozvěna opakovala mé vzlykání, takže to bylo všude slyšet.

Po hodině jsem přestala brečet, utřela jsem si poslední slzy z tváře a vstala jsem. Začala jsem se stále v panice zběsile rozhlížet do zrcadel, jestli někoho neuvidím. V půlce otáčení jsem se zastavila a můj pohled spočinul na odraze postav v zrcadle. V jednom ze zrcadel jsem uviděla Sofii jak se líbá s Masonem. Začal ve mě růst vztek a tak jsem se rozběhla k zrcadlu. Zjistila jsem e to není jen tak ledajakej odraz, odehrávalo se to uvnitř toho zrcadla. Měla jsem na ní právě teď nehorázný vztek a tak jsem vší silou kopla do zrcadla. Zrcadlo se rozletělo na milion malinkatých střípků a s velkým hlukem dopadly na dřevěnou podlahu. Sofie i Mason zmizeli. Oddychla jsem si. Otočila jsem se od rozbitého zrcadla a vydala jsem se na opačnou stranu. V tom se v zrcadle přede mnou objevili další postavy v zrcadle. Byli tam Liam se Sofií. Leželi na posteli úplně nahý a š*kali tam spolu. Sofie u toho hlasitě vzdychala a to se rozléhalo po celém bludišti. "' Jo, pojď Sofí..."' promluvil na ni Liam a to také opakovala ozvěna. Měla jsem zase zlost, ale od posledního kopnutí do zrcadla mě bolela noha a tak jsem se zhnuseně otočila a šla na druhou stranu, od zrcadla kde byla Sofie a Liam.

když jsem procházela okolo několikátého zrcadla, v zrcadle vedle mě se objevila další postava. Ano, zase Sofie. Zastavila jsem se, abych se na ni koukla. Nenávistně mě pozorovala a mračila se u toho. Nespouštěla jsem z ní oči, ona ze mě také ne. Začala jsem se docela bát. Takhle na mě ještě nikdy nekoukala. Tenhle vražedný pohled jsem vůbec neznala. A to mě děsilo.
"Tak co bojíš se mě, Chloe?!! Vadí ti, že jsem šukala s tvým bráškou a několika kamarády, že ano Chloe?!!" zařvala na mě až jsem sebou škubla. Nehodlala jsem odpovídat zrcadlu a tak jsem se na ni naposled podívala, otočila jsem se a odcházela.
"Odpověz Chloe, já vím že ANO!" Sofiin odraz ze zrcadla ještě stále na mě křičel, ale já jsem to raději ignorovala a šla dál.
Když jsem šla okolo několikátého zrcadla, oběvila se tam Sofie a dost hnusně se na mě šklebila.
Já se lekla až jsem uskočila a narazila jsem hlavou a zády do zrcadla za mnou. To se rozbilo a já spadla zády do řeky střípků na zemi. Strašně mě bolela hlava, praštila jsem se do ní, a následně jsem upadla do tmy....

____________________________________

Když jsem se probrala, uviděla jsem před sebou v zrcadle Sofii, která netrpělivě podupává nohou.
"No konečně jsi vzhůru. Už jsem si myslela že se neprobereš. Proč mi nikdy neodpovídáš?!" řekla Sofie a poslední větu na mě zařvala.
Moc jsem jí nevnímala, prozože lě strašně bolela hlava. Chytla jsem se za ni, pocítila jsem mokro na ruce, tak jsem se na ni koukla a uviděla jsem krev. Zvedla jsem se a tam kde js před chvilkou ležela, byla louže krve. Naštěstí ji nebylo moc. Zase jsem ignorovala Sofii a rozběhla se bludištěm. Zoufale jsem se snažila najít východ. Kam jsem běžela, tam byla Sofie aspoň v jednom ze zrcadel. Už mi to začínalo lézt na nervy a byla jsem vyčerpaná. Už jsem chtěla být z tohoto strašného místa pryč. Byla jsem už až moc vyčerpaná, tak jsem se zastavila a opřela jsem se o jedno ze zrcadel.
"Já už chci kurva pryč, z tohoto děsnýho místa!!" zařvala jsem z plných plic a začala jsem hlasitě brečet. Pak už byla jen tma.

5 votes a bude další kapitola!!
Hedi a Klarka