Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''.
,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek...
Jak už jsem mnohokrát zmínila, hudba pro mě znamená hodně. Díky ní dokážu na chvilku zapomenout na všechno špatné. Aspoň na chvilku...
Od mala jsem chodila na klavír. Díky tátovi, který nade mnou stál s pevnou rukou. Díky tatínkovi jsem se naučila to, co umím. Je to taková vzpomínka. Každý den usednu a začnu hrát oblíbené skladby. Jsou možná smutné, ale usměji se u té krásné melodie...
Náhle jsem uslyšela přes ty krásné tóny podivný zvuk. Přestala jsem a tiše jsem naslouchala. Ozvalo se to znovu. Někdo házel kamínky do mých oken. S povytaženým obočím jsem vstala a přistoupila k oknu. Pod oknem stál Kevin. Byla jsem za záclonou, takže mě nemohl spatřit.
Nepřestal. Neměla jsem chuť mu odpovědět, ale věděla jsem, že sem brzo může přijít Katherine. Otevřela jsem proto okno a zašeptala na něj: ,, Běž pryč!''
Zatřásl hlavou ze strany na stranu a odpověděl: ,, Dokud mi neodpovíš...''
,, Já ti ale nemusím nic říkat! Jsi pro mě cizí člověk a teď už odejdi!'' Chtěla jsem na něj ze všech sil zakřičet.
Neodpověděl. Jen stál na místě s kříženýma rukama na prsou a díval se na moji reakci. Ta však nebyla taková jakou si představoval. Jediné, co jsem udělala bylo, že jsem zavřela okno a přisedla si znovu ke klavíru. Doufala jsem, že si uvědomí, že má opravdu odejít, avšak nepřestal. Kamínky se opět dotýkaly skla mého okna.
Rozhodla jsem se nereagovat. Začala jsem proto opět hrát a tentokrát něco v rychlejším tempu...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
