Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''.
,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek...
Narozeniny a svátek jsou jedinými dny, které patří přímo vám. Nikdy jsem nebyla obskakována v tyto dny a nikdy jsem žádné dárky nedostala. Sem tam nějaké oblečení od macechy či bonboniéru od nevlastní sestry. To, co se mi ale přihodilo dnes, na můj svátek, který mám 1.prosince, se mi v životě nestalo. A samozřejmě v tom měl prsty můj Michael.
Ležela jsem stále ještě v posteli okolo deváté hodiny raní, když jsem najednou zaslechla zvonek u vchodových dveří. To mě však stále nepřimělo se zvednout a jít otevřít, protože jsem věděla, že dole je matka. Proto jsem poklidně pár sekund spala ještě dál. Jenže pak jsem uslyšela Katherinenin hlas: ,, Friday!'' zařvala na mě a já ospale odpověděla:
,, Co je!''
,, Máš tady návštěvu!'' Nebyla naštvaná, ale naopak taková rozzářená. To jsem vyčetla aspoň z jejího hlasu, který jsem měla vštípený do paměti velmi ostře. Vstala jsem, rychle sem se převlékla do sportovního oblečení a poté si udělala culík. Seběhla jsem schody a poté se zarazila. Ve dveřích stál Michael se šibalským úsměvem na tváři.
,, Dobré ráno,'' pozdravil mě a poté vytáhl z poza zad velký puget růží. Žasla jsem. ,, Chtěl jsem ti popřát všechno nejlepší k svátku! Možná dělám takovou estrádu, ale... chtěl jsem tě překvapit, když už jsem zmeškal tvoje narozeniny!''
,, Já... nemám co říct,'' vyhrkla jsem.
,, Když řekneš, že do pěti minut budeš připravená se mnou vyrazit na výlet, tak budu spokojen. Mám i tvé svolení od mamky.'' Další překvapení. Moje nevlastní matka mě pustila na výlet?
Jen jsem se usmála a běžela se do svého pokoje převléci do něčeho společenského. Vzala jsem si na sebe šaty a takovou bundu. Na to, že bylo prvního prosince bylo venku osmnáct stupňů nad nulou. Hned na to jsem si vzala kabelku, rozčesala jsem si a vyžehlila vlasy a poté přiběhla ke svému příteli, který se pohlédl na hodinky. ,, To nebylo pět minut, ale patnáct!''
,, No tak!''
,, Dělám si srandu! Jdeme?''
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
