Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''.
,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek...
Přecházel jsem z jednoho místa na druhé na nemocniční chodbě. Už odbila půlnoc a doktoři se stále na sále pokoušeli zachránit život mé sladké Friday. Operace trvala už tři hodiny a já jsem byl stále víc a víc nervní. ,, Michaeli...posaď se,'' pověděla mi Katherine, ale já jí prostě odbil slovem:
,, Ne!'' A pak jsem uviděl doktora. Právě přicházel ze sálu a jeho tvář nevypadala moc nadšeně. Bál jsem se. Tak neuvěřitelně bál. ,, Tak?'' přistoupil jsem k němu blíž a dychtil po zprávách. Po dobrých zprávách.
,, Utrpěla rozsáhlé poškození mozku, má tři zlomená žebra a teď jsme zastavili vnitřní krvácení. Právě je na jednotce intenzivní péče. Bohužel...'' Povzdechl si. ,, je tady možnost, že ji neprobudíme z umělého spánku.'' Srdce se mi rozbušilo o závod. Řekl ale, že je to jedna z možností. Může se probudit!
,, Mohu jí navštívit?'' optal jsem se ještě, i když jsem věděl jasnou odpověď.
,, Teď ne. Je čerstvě po operaci. Přijďte zítra, vyspalý, odpočatý. Potřebujete to. Vidím to ve vašich očí!''
Na tváři se mi však objevila lesklá slza. ,, Jak si mám odpočinout, když to nejde? Jsou Vánoce, moje přítelkyně je tady a neví se prozatím nic!''
Doktor lehce přikývl. Chápal mě. ,, Nemohu vám víc poradit. Ještě je možnost, že můžete zůstat tady. Pokusit se vypsat na pokoji a mi bychom vás informovali, kdyby se něco stalo, ale ... je to placené.''
,, To nevadí...'' odpověděl jsem. Doktor znovu přikývl a hned mě zavedl do jednoho prázdného pokoje. Katherine odešla domů. Jaká to milá MATKA.
V posteli jsem si projížděl galerii s fotografiemi. Pak jsem narazil na tuhle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Díval jsem se na ni několik minut a potom si setřel lesklou slzu, která se mi kutálela po tváři. Její úsměv byl jediný, který mě držel teď při životě. Vypadala tady tak šťastně a přitom měla už tak dlouho nešťastný život. Byl jsem rád, že jsem jí vyplnil část srdce. Stále mě ale mrzelo, co jsem jí provedl na začátku. Dovolil jsem, aby se zamilovala do Kevina. Proč jsem byl takový srab?
Přiložil jsem si mobil k tělu a zavřel na chvilku oči. Přede mnou se začali promítat naše společné okamžiky, až jsem nakonec přeci je usnul...
Probudil mě budík, který jsem měl nastavený přesně na sedmou hodinu. Hned jsem vystartoval z postele, jelikož jsem si myslel, že jsem propásl možnost se s ní vidět. Vyšel jsem na chodbu s rozcuchanými vlasy a s unavenými oči a snažil se vyhledat doktora. Spatřil jsem ho skoro hned. Stál nedaleko ode mě a bavil se se sestřičkami.
,, Dobré ráno,'' pozdravil jsem a promnul si oči. ,, Něco nového?''
Doktor se usmál, když mě viděl v mém stavu. ,, Moc dobře jste nespal?'' Optal se.
,, To ne. Spal jsem tvrdě, ale málo na můj vkus.'' pověděl jsem a oplatil úsměv. ,, Tak tedy?''
,, Zatím žádné změny. Je stále krátce po operaci. Můžete jí navštívit, ale jen na chvíli a musíte se obléci do takového zvláštního pláště.'' Pověděl a hned na to mě zavedl do místnosti, kde jsem na sebe hodil zelenomodrý plášť, pokrývku hlavy a roušku. V tento moment jsem konečně mohl vstoupit k ní na pokoj.
Usedl jsem na židličku vedle ní a vzal ji za ruku. ,, Ahoj,'' zašeptal jsem. Držel jsem se, abych se nerozplakal. ,, Nejsem si jistý, zda mě slyšíš, ale říká se to.'' Lehce jsem se zasmál. ,, Zrovna jsem se díval na naše společné fotky. Jak jsi tam stále na pláži a dělala si toho anděla. Tak strašně ti to slušelo!'' držel jsem tu slzu. ,, A nebo to tvoje kouzelné místo hluboko v lese. Tvůj úsměv na tváři, když si měla radost, že se o tohle místo můžeš s někým podělit. Pak jsem tam chodil každou chvíli a relaxoval. Díky tobě...'' sklopil jsem svůj zrak. ,, Tak strašně tě miluju!'' studená slza se skutálela po tváři a dopadla na podlahu. ,, Tohle sis prostě nezasloužila. Šikana, rakovina, špatná rodina, smrt v rodině a teď tohle...''
Pohlédl jsem na ni a stiskl jí víc ruku. ,, Lásko -'' a pak jsem vystartoval na nohy. Přístroje začaly šílet. ,, Sestři!'' zakřičel jsem hlasitě. ,, Sestro!''
Do místnosti vtrhli jak sestry, tak doktoři. ,, Musíte odsud odejít!'' pověděli mi a mě okamžitě začali vyhazovat.
,, Co se děje? Tak co se děje...'' vyhrkl jsem.
,, Zástava srdce. Musíte jít ven, hned!''
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
