Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''.
,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek...
Od té doby, co jsem s Michaelem, zapomínám, že jsem se pověřila úkolem. Každý den přidávat jednu fotku na instagram. Kvůli tomu jsem si ho založila. Teď uplynulo dalších asi jedenáct dní a teprve dnes jsem vydala fotku....
,, Nechceš zajít do kina?'' zeptal se mě Michael a objal mě kolem pasu. Já jsem se nad tím tak dlouze zapřemýšlela a poté s lehkým náznakem úsměvu prostě odpověděla:
,, Jo!''
,, Dobře a co máš ráda nebo na co by si chtěla jít?'' optal se mě a já pokrčila rameny. Moc často jsem do kina nechodila, takže jsem ani nesledovala, co právě běží. Ani oblíbený film jsem neměla. Raději jsem sledovala seriály...
,, Na co budeš chtít, je mi to jedno! Mám ráda vše...'' pověděla jsem mu a on se mírně usmál.
,, Dobře, tak co třeba...podfukáři? Je to docela dobrý film a možná by se ti líbil!''
,, Tak jo...'' odpověděla jsem mu.
***
Ano, měl pravdu, film byl dobrý, avšak po celou dobu mi trnuly uši. Nebyla jsem zvyklá na tu hlasitost. Několikrát jsem mu musela říct, že si potřebuji odskočit. Jednou na záchody a podruhé jsem zašla pro popcorn, který už během prvních pár minut jaksi došel.
Po filmu mě vzal za ruku a ptal se mě na nějaké otázky. Byla jsem v tento moment mimo a nevěnovala jsem mu pozornost a on si toho povšiml. V té noci, ve které jsme stáli se zastavil a zadíval se mi hluboce do očí. ,, Jsi v pořádku?'' optal se mě a já se konečně vzpamatovala.
,, Já... samozřejmě!''
,, Nevypadáš tak!'' Jeho hlas najednou zvážněl. Buď to bylo tím, že měl o mě strach nebo mu něco nesedělo a tak se naštval.
,, Opravdu jsem!'' pověděla jsem stejně vážně.
,, Nevnímáš mě, film si z části ani nesledovala a teď jako kdyby ses štítila se mě šáhnout!'' Opravdu tak výrazně na mě bylo vidět, že se zase utápím v depresích? Neřekla jsem mu o svých problémech, které se mi párkrát vrátili jako například mdloba, dočasná paralýza a výpadky paměti.
,, To není pravda!'' vyhrkla jsem trochu vyšším tónem.
,, Už jen to, jak to říkáš, napovídá, že něco není v pořádku a ty mi to nechceš říct. Děje se něco doma? Nebo tě něco bolí či mě dokonce podvádíš?''
,, Ani jedno, Michaeli...'' zašeptala jsem si a promnula si čelo.
,, Tak proč se tak chováš?! Víš, že se mi můžeš svěřit! Snad mi už po tom, co jsme zažili, věříš, ne? Pomohu ti!''
,, Nechovám!''
,, Jasně! A to, co děláš, je normální? Že neopětuješ city, že si zase odtažitá, odmítáš se mnou chodit ven, i když si myslíš, že to nevím, chceš být zase sama! Proč? Mě to hlava nebere teda...'' A v ten moment už jsem svůj hněv taky neovládla. Té tiché noci jsme ublížili mi. Už to nebyla poklidná ulička, ale ulička, kde se jeden pár nahlas hádal...
,, To ty stejně nevyřešíš! To si musím vyřešit sama! Prosím, pochop mě! Nemohu se přetvařovat a dělat, že je vše růžové! Nemohu za to, že se nesměji a nechovám se teď k tobě hezky. Dej mi čas a vyřeším si to. Nechci navíc, aby si to řešil se mnou...přidělal by si mi ještě víc starostí než mám teď! Dobrou...'' otočila jsem se na patě a šla domů sama...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
