Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''.
,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek...
Nesnáším překvapení, ale někdy vás něco natolik překvapí, že lapáte štěstím po dechu. A to se mi stálo právě dnes. Ležela jsem v nemocnici na lůžku a dívala se ven z okna. Viděla jsem hřiště, které bylo stavěné pro nemocné děti, které zde byly hospitalizovány déle. Malý děti! Už s rakovinou či s potížemi ledvin nebo dokonce s vážnou cukrovkou. Bylo mi jich líto. Tak strašně líto...
Odtrhla jsem proto pohled od okna a zadívala se na druhou stranu na prozatím prázdné lůžko. V pokoji jsem byla sama. Ten pocit osamění mě doprovázel už dlouho. Moje psychika nebyla moc dobrá a představa, že mě nepřijde nikdo navštívit, byla ještě horší.
Povzdechla jsem si. V tuto nečekanou chvíli někdo zaklepal na dveře. Trochu jsem se posadila a s bušícím srdcem doufala, že to bude někdo, kdo se za mnou přišel podívat i přesto, že to byl holý nesmysl. A měla jsem pravdu. Do pokoje vešla usměvavá sestra v modrobílé uniformě.
,, Dobré ráno přeji,'' pozdravila mě a poté do pokoje vešla s takovým vozíčkem, na které stála překrásná barevná květina a připravená snídaně.
,, Děkuji,'' odpověděla jsem i přesto, že to moc dobré ráno nebylo. Probudit se v nemocnici není moc dobré!
,, Dnes mám pro vás chleba a nějaké ovoce. A také tuhle krásnou květinu od tajného ctitele!'' pověděla a zamrkala na mě.
,, Tajného ctitele?'' optala jsem se trochu překvapeně, ale s hřejivým pocitem u srdce.
,, Ano...'' zasmála se sestra a podala mi snídani s květinou. ,, Je tady vložený i vzkaz. Nečetla jsem ho. Je určený jenom pro vás...''
Sestra odešla a já se ocitla v místnosti opět sama. Sebrala jsem vzkaz, který ležel uprostřed květiny a poté si ho přečetla:
- Přes ty všechny tajnosti, jsem konečně pochopil. Soucítím s tebou <3 Budu při tobě stát... -
Tvůj tajný ctitel
Tajný ctitel...
Kevin...
Usmála jsem se.
On se mě prostě nevzdá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak... Dneska jsem napsala další kapitolku. :) Dnes se mi udělalo lépe ( byla jsem na operaci slepého střeva) , takže proč ne, že jo? Kapitolka pro vás!! Blaho pro mě! Snad se líbila a přejí vám všem krásné prázdniny <3
