Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''.
,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek...
Les! Moje útočiště! Tam se cítím volná, svěží a stejně jako s hudbou, na chvilku vypnu a cítím se...šťastná? Možná se to tak dá nazvat. Když vidím ty barevné stromy. Když cítím ten krásný vzdoušek a nebo když slyším šumění listů, cítím se požehnaně. Možná přeháním, ale tak na mě les a celkově příroda působí!
Procházela jsem se zrovna po lese s mobilem v ruce a nahlas puštěnou písničkou. Zastavila jsem se na kopci posetým barevným listí. S mírným úsměvem na tváři jsem se otočila a zády dopadla do hromady listí. Díky váze mého těla jsem se krásně zabořila. Nechtělo se mi ven. Zavřela jsem oči a .... a v ten moment zazvonil mobil. Povzdechla jsem si. Když chci mít klid od společnosti, tak signál na mobilu mám? A když ho potřebuji, tak není? Krásná shoda náhod!
Sedla jsem si a poté začala lovit z hromady listí svůj mobil. Tady je! Pomyslela jsem si a podívala se na číslo - neznámé. Skousla jsem si ret a poté to zvedla.
,, Haló?'' Zeptala jsem se a čekala na odpověď. Ta dlouhou dobu nepřicházela. ,, Haló?'' Zopakovala jsem, ale stále nic. Ach...další žert? Skvělé! Už jsem to chtěla típnout, když v tom se v telefonu ozval milý hlas. Ze začátku jsem ho však nepoznala.
,, Opravdu jsi to ty! Nevěřila by si, jak dlouho jsem to číslo hledal!'' Zamračila jsem se.
,, Prosím? My se známe?''
,, Kevin...'' pověděl jen a já se zarazila.
,, Žádného Kevina nez-''
,, Friday!'' mírně mě okřikl. ,, Prosím! Nedělej to! Dej mi šanci!'' Zavrtěla jsem si pro sebe nevěřícně a smutně hlavou.
,, Šanci? Víš kolik já dala šancí? Všichni ji promrhali!''
,, Tak dej ještě jednu poslední mě! Jen jednu! Žádám tě! Poslednímu člověku!'' Zapřemýšlela jsem se nad tím.
,, Fajn!'' a típla jsem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
