365 photos | CZ (revize)

#Alwaysandforever

Zaťukal jsem na dveře. Nemusel jsem čekat dlouho, aby mi žena středního věku, otevřela. Byla to nevlastní matka Friday. ,, Ahoj,'' pozdravila mě a vpustila do domu. Bylo to už dva a půl týdne od pohřbu. Já stále nemohl vstřebat to všechno, co se událo. Bylo to moc náhlé, moc bolestivé. Každý večer jsem se díval na naše společné fotky a potichu naříkal. Ve snech se mi přehrávaly naše vzpomínky a ráno, když jsem se probudil, mě bolelo doslova u srdce. Jako i kdyby to srdce brečelo. Matka Friday taky nevypadala vesele. I přesto, jak strašně se chovala k ní, jí to mrzelo. 

,, Jak už jsem řekla po telefonu,'' načala matka. ,, Friday ti koupila dva dárky k Vánocům a strašně se těšila, až si je rozbalíš. Ani já nevím, co tam je. Osobně jsem si od ní ty dárky nevybalila a dcera taky ne. Máme to schovaný na dobu, kdy to bude lepší.'' Přikývl jsem. ,, přinesu ti je, vydrž.''

Potichu jsem postával. Necítil jsem se tady moc dobře. Pokaždé, když jsem se podíval na ty schody vedoucí do jejího pokoje, jsem si jí vybavil, jak tam stojí a kráčí ke mě. A teď, když jsem se podíval před sebe na opačný konec této chodby, jsem jí spatřil. Stála tam v krátkém bílém tílku se šortkami a s úsměvem se na mě dívala. Brada mi spadla až na zem. Měl jsem halucinace? Pak mi lehce zamávala. Dívala se mi láskyplně do očí. ,, Friday?'' vyhrkl jsem a do očí se mi vydraly slzy. Ukazováček si dala na svá ústa na náznak ticha. A pak skrze ní prošla její matka a ona se rozplynula. 

,, Tady to m- ... jsi v pořádku?'' odtrhl jsem pohled od toho místa, kde stála a zadíval se na matku. 

,, Eh... jistě. Moc děkuji.'' Vzal jsem si do ruky velký balíček a odkráčel pryč. Z toho, co jsem spatřil jsem byl stále trochu mimo. Začínám bláznit? Nebo... nebo mi mávala na rozloučenou? Ať to bylo cokoliv, byl jsem za to rád. Viděl jsem její úsměv, který mě vždycky naplňoval. Na druhou stranu mě to rozesmutnilo. 

Přišel jsem do pokoje a položil oba dárky na podlahu. Chvíli jsem si je oba prohlížel a pak opatrně začal trhat obal. Pro ní jsem měl připravený náhrdelník a náušnice ze zlata. Šetřil jsem si na to dlouho. 

Roztrhal jsem papír prvního velkého dárku a strnul na místě. Skateboard? Slzy se opět vyronily. Přisunul jsem si ho k tělu a začal naříkat. Hned na to jsem ale začal rozbalovat druhý dárek. Byla to malá krabička, ve které... ve které se nacházely hodinky. ,, Friday...'' vydechl jsem ztěžka. Odložil jsem věci a dal si obličej do dlaní. Tyhle věci, tyhle připomínky na ni se ponese celým mým životem. 

***

,, Dědečku Michaeli, a tenhle příběh si vyprávěl i babičce?'' zeptala se vnučka. 

,, I jí jsem to vyprávěl. Slzy se jí kutálely po tváři stejně jako teď vám.'' zasmál jsem se od srdce. 

Tentokrát se ozval vnouček: ,, A miluješ jí stále?''

Usmál jsem se. ,, Ano...''

,, Po takové době?'' 

,, Navždy...''

THE END

A jsme u konce. Jsem ráda, že jste vydrželi číst až sem. Jste úžasní! Můj už druhý smutný konec, co jsem napsala. Přišel mi ale k tomuto příběhu lepší než šťastný. Je to ošklivé, vím. <3 Ale vynahradím to. Dnes vydám novou sérii příběhu zvaný - GAME. :) Tady to nebude smutné, ale napínavé a děsivé,  srdceryvné a bude tam plno lásky, touhy a však víte :D Pokud budete chtít, budu ráda, když si přečtete. (Odkaz v koment.) Jinak děkuju a ahoj <3

After all this time?

Always.