Změna✓

•14•

Proboha.

Zírala jsem na Codyho s nohou v sádře, jak leží na posteli a snaží se na mě usmát. Moc dobře mu to ale nešlo, protože měl rozražený ret a na pravém spánku se mu rýsovala nehezká modřina.

Hned mi bylo jasné, že si to nemohl udělat sám. Ale kdo tedy...

"Cody," hlesla jsem a prkenným krokem vyrazila za ním.

Caroline zamumlala něco ve smyslu, že nás nechá o samotě a odešla.

"Ahoj, Becco," pozdravil mě. Hlas se mu zkroutil bolestí. Klekla jsem si vedle jeho postele.

"Bože můj, Cody... Co se ti stalo? Psala jsem ti snad tisíckrát. Proč jsi neodepsal? Bála jsem se."

Mírně se zastydí, "Promiň, vybil se mi mobil," odpoví, ale vynechá tu naléhavější část.

"A co se ti teda stalo?"

"Já... jen jsem blbě upadl," tvrdil. Mě ale bylo jasné, že to není pravda.

"Cody! Řekni mi, co se stalo."

"No...já..." snažil se vykroutit.

"Pravdu."

"No...jak jsem se předevčírem od tebe vracel...prostě potkal jsem někoho..."

"Koho?" naléhala jsem.

"Devona Eldorna." odpověděl rezignovaně.

Při zmínce toho jména jsem ztuhla. Vybavila jsem si Devonovu tvář. To, jak se mi pořád smál a urážel mě. Někdy byl dokonce horší než Gabriela. Měl mohutnou postavu, připomínající gorilu.

Nejdřív jsem nechápala, proč by měl mít něco s Codym, ale pak mi to došlo.

To kvůli mě. Kvůli mně má teď Cody nohu v sádře. Kvůli mně má rozražený ret. Jako by mi někdo uštědřil kopanec do břicha. Jo, tak jsem se teď cítila.

Bylo mi z toho špatně.

Hleděl na mě se starostlivým výrazem. On nevěděl, že mě Devon nenávidí. Nechápal to.

"Promiň," řekla jsem mu a do očí se mi hrnuly slzy z té vlny provinilosti, která mnou projela.

"Proč se mi omlouváš?" nechápal. "Ty za to přece nemůžeš."

"Můžu za to, Cody. Je to kvůli mně. Je mi to jasný. Proč by tě Devon bil jen tak?" plakala jsem. "Sakra, promiň."

"Becco, to je dobrý." Vzal mě za ruku, "Můžu si za to sám. Vážně," uklidňoval mě, ale já se samou provinilostí málem propadla.

"Jak se to teda stalo?" fňukala jsem.

"No vracel jsem se domů a... Devon ke mě přišel a začal o tobě říkat hnusné věci tak... tak jsem mu vrazil, ale on sebou měl tu svou bandu. Shodili mé na zem a kopali do mě."

"Ten parchant," ucedila jsem. Bylo mi skoro až trapně za to, že jsem mu vyčítala , že mi neodepisoval. Taky jsem měla chuť Devonovi rozbít lebku za jeho surovost.

"To nic," šeptal.

"Mrzí mě to, Cody."

"To nic," zopakoval a já se mu vrhla kolem krku. Neskutečně mě trápilo, že kvůli mně trpí a chtěla jsem to nějak vyjádřit. Obětí mi opětoval, a tak jsme tam tak byli, skroucení a bolaví. Mé deštěm promočené oblečení ignoroval.

Honem rychle jsem také zapomněla na své včerejší úmysly, že se mu budu vyhýbat. Ne, budu s ním a nikomu už nedovolím, aby mu ublížil, zatvrdila jsem se.

●●○○

Asi o hodinu později už jsem ležela vedle něj na posteli a zkoumala jeho poraněný obličej. Palcem jsem opatrně přejela po trhlině na jeho rtu. Byla hrbolatá a zarudlá. Hleděla jsem mu vytrvale do očí a už mi to zdaleka nedělalo takové problémy, jako před časem. Zvykla jsem si na zeleň Codyho očí a teď pro mě představovala uklidnění.

Pak jsme si chvíli povídali o škole a tak.

Asi jsem usnula. V jeho přítomnosti mi bylo tak hezky, že jsem to neřešila a vplula do říše snů.

●●○○

Nečekal mě ale pěkný sen. Viděla jsem Devona. Tyčil se nad Codym a uštědřoval mu jednu ránu za druhou. Křičela jsem na něj, ať toho nechá, ale on do Codyho vytrvale bušil. Chtěla jsem mu pomoct, ale byla jsem tak bezmocná. Ruce i nohy jako bych měla svázané řetězy a nemohla jsem se pohnout ani o píď. Strašně bezmocná.

S trhnutím jsem se probudila a vymrštila do sedu.

Cody nejspíš spal, ale teď už na mě mžoural ospalýma očima.

Popadla jsem ho za ruku. Nejspíš jen abych se ujistila, že je opravdu v pořádku. Byl.

"Co se děje?" nechápal mé rozrušení.

"To byl jen zlý sen, promiň," odvrátila jsem zrak hanbou za své chování.

"Co se ti zdálo?" naléhal na mě.

"Já jen...o Devonovi," hlesla jsem.

Pochopil "Becco, nedělej si s tím starosti, ano?" řekl vlídně.

"Dobře," špitla jsem, "Nebolí tě něco?" změnila jsem téma, protože mi došlo, že má nohu pod tou mou a musí to být sakra nepohodlné.

"Ne, je mi fajn," usmál se na mě. Objal mě kolem ramen a já si opřela hlavu o jeho trup. Znovu jsem usnula.