Změna✓

•20•

Ten další týden bylo ve škole peklo.

Blížil se konec školního roku a my museli psát tuny závěrečných testů. Bylo to hrozně náročné. Odpoledne jsme se s Codym u nás učili, já k tomu většinou upekla sušenky a drtili jsme se do noci živeni jen touto sladkostí. Pak jsme zpravidla usnuli na našem gauči, a když mamka přišla v jedenáct domů -  měla totiž nového tajného přítele - budila nás. Nejspíš to nebyl slavný pohled, přijít domů a vidět na sedačce rozplácnuté dva puberťáky. Ale mamka si zvykla a už po tom týdnu radši nic neříkala. Cody se pak bleskově sbalil a pádil domů se zbytkem sušenek. Nemohl si je vynachválit a mě se líbilo, jak mu chutná.

Že by jsme se celou dobu učili…, no to říct nemůžu, ale většinu času jo. Taky jsme totiž pilně plánovali náš výlet na začátku prázdnin. Nevěděli jsme, kam přesně chceme vyrazit výletničit, ale bylo jasné, že někam určitě jo. Tak jsme procházeli různé weby s ubytovnami všude možně, až jsme našli jeden. Jmenuje se hotel Iluzie. Na fotkách vypadal pěkně, tak jsme jiný už ani nehledali. Měl se nacházel někde v horách, což je super. Mám ráda turistiku.

Taky jsem chodila pořád do práce, protože to, co jsme si navymýšleli, nebylo zadarmo. Cody si taky začal dělat řidičák. Šlo mu to, protože už prý roky s tátou trénoval a dávno ten kus papíru a plastu měl v kapse, jak mi tvrdil.

●●○○

Poslední týden školy už byl v pohodě. Testy jsme měli dopsané a já v druháku prospěla. Cody taky, ten ale jako nejlepší ze třídy. Jak jinak.

Po vysvědčení jsme se s Codym loudali domů, přičemž jsme probírali poslední detaily našeho výletu. Brali jsme to - teda hlavně Cody to bral hodně vážně, takže musel mít vše do puntíku promyšlené. Rozhodli jsme se, že vyrazíme za čtyři dny. Což je docela vtipné, protože mamka o tom zase ještě nevěděla. Já jsem fakt moula! Dnes jí to musím povědět.

Cody mě doprovodil k nám domů, rozloučili jsme se a já zaplula domů. K mému překvapení byla mamka už doma. Pověsila jsem klíčky na věšák, batoh hodila ke schodům a šla se podívat do kuchyně.

Byl tam nějaký cizí pán, už to mi přišlo divné. Úplně to ve mně hrklo. Hodila jsem zpátečku a couvala do předsíně, kde jsem nechala mobil, ale vtom jsem si všimla mamky, jak krájí zeleninu. Krájí zeleninu v kuchyni s cizím mužem. Co?

A pak mi to docvaklo. To musí být ten její přítel. Nojo, zapomněla jsem.

Znovu jsem vešla do kuchyně, tentokrát si mě všimli.

“Ahoj, Becco, broučku,” zdravila mě mamka. Pak mrkla na toho pána a znovu stočila pohled ke mně, “Tohle je William Clark,” oznámila mi, “Wille, tohle je moje dcera Rebecca.”

William se na mě hned otočil a roztáhl úsměv na té své velikánské puse, “Čaůůů, Becco.” To se mi zdálo, nebo u toho opravdu zavyl? “Rád tě poznávám, kočko,” napřáhl ke mně ruku. Stiskla jsem mu ji.

“Ehm, dobrý den,” pozdravila jsem. Pak jsem se obrátila na mamku, “Mami, potřebuju s tebou mluvit.”

Will to pochopit překvapivě rychle a spakoval se do obýváku, kde si zapnul televizi. Jak rychle u nás zdomácněl, pomyslela jsem si. To ale teď nechci řešit. Žádného svého náhradního tátu. Chci se mamky optat na ten výlet.

“Mami, chtěla bych jet s Codym na výlet.”

“Ehm, no jasně to můžeš.  A kdypak chcete jet?”

Zalétla jsem očima k kalendáři. Dnes je 30. června. “Ehm čtvrtýho.”

“Jo, dobře, večer jsme s Willem chtěli jít na večeři, takže přijdu dýl-”

“Ale to by nebylo jen na jeden den, mami. Hm, no mysleli jsme, že by jsme tam i přespali třeba dvě noci,” řekla jsem jí.

Mamka na mě zděšeně pohlédla, “Přes noc?”

“No, jo,” vysoukala jsem ze sebe, “A Cody bude mít i řidičák, takže...” snažila jsem se načít jiné téma.

“Opravdu? Tak to je skvělé, aspoň ušetříte.” Usmála se na mě a tím mi to schválila.

“Díky, mami.” Vlepila jsem jí pusu na tvář a běžela si zabalit do pokoje. Sice je plno času, ale já zrovna chytla pakovací náladu.