V.I.P. 2 ✔

2. kapitola

Michal byl ve svém domácím studiu. Seděl na židli s kytarou v klíně. Brnkal si melodii. Přestal. Zakroutil hlavou a hodil ksicht podobný zvracení.
„To není ono,“ zaškrtl něco v papíru, který měl na stole. Položil tužku a znovu začal brnkat. Po prvních akordech ucítil zaklepání na zádech. Přestal hrát. Otočil se, stála tam Kristýnka. V puse měla brčko od džusíku. Foukla do něho a z krabičky se ozvalo bublání. Zahleděl se do jejich modrých očí.
„Copak, lásko?“ chytil ji za pas a vysadil na stůl. Ona vyndala brčko z pusy a položila džus na stůl.
„Chci si s tebou zazpívat,“ řekla a strčila si ruce mezi kolínka.
„A ty to umíš?“ zdvihl obočí.
„Ále tati. Přece to víš. Minule jsi říkal, že zpívám jako maminka,“ ukázala na něho ukazováčkem a naklonila hlavu na stranu.
„Ano, to jsem říkal. To si pamatuju. Jen jsem tě škádlil,“ polechtal dcerku na břiše, až vyjekla smíchy. „Tak jakou dáme dneska?“ připravil si prsty.
„Tu naší,“ tleskla svými malinkými ručičkami. Takhle to bylo vždy. Vyruší ho z práce, aby si mohli zazpívat. Nevadilo mu to, ba naopak. Miloval tyhle chvíle, stejně jako Týnu.
„Dobrá, že jsem se vůbec ptal,“ začal hrát první tóny s úsměvem. Dcerka mu ukázala své mléčné zuby a pokyvovala hlavou do rytmu stejně jako on. Začal pískat melodii a ona zpívat. Nezapřela, že je dcerou dvou talentovaných lidí.
„To bylo skvělý, zlato. Jednou spolu natočíme hit. Odložil kytaru a položil si dcerku místo ní.
„A proč ne teď?“
„Protože by nás máma zabila.“ Kristýnka ho objala kolem krku a zůstala na něm zavěšená jako klíště.
„A budeš se mnou koukat na pohádky?“ i s pijavicí na sobě vyšel schody, otevřel dveře a ocitl se v kuchyni.
„To asi nepůjde. Za chvilku máš balet,“ odložil Týnu na linku a vyplázl jazyk.
„Mě už ten balet nebaví,“ svěsila ramena. Zkoušela na tatínka udělat smutná očička. Byla to mrška vyčůraná.
„No tak to ne. Ten balet byl tvůj nápad. Přesně si pamatuju, jak jsi mě a maminku přemlouvala, abychom tě tam zapsali,“ působil přísným dojmem, ale jeho dcera věděla jak na něho a také věděla, že to jen hraje. Tatínek nebyl tak přísný jako maminka to však neznamenalo, že ji měla méně ráda. To ne. Jen s tátou byla větší sranda. Maminka zas uměla poradit.
„Tatínku, prosím jen dneska vynechám. Příště už zase půjdu,“ dala očička výš a dlaně k sobě. Michalovi jako by teklo srdce.
„Tak dobrá, domluvím to s mámou,“ sundal, tu vyděračku z linky a nastavil ruku, kterou uchopila do té své. Společně šli za maminkou, ta už si dávala věci do kabelky. Při zjištění toho, že Kristýna ještě není připravená, vykulila oči.
„Týno, jak to, že nejsi ještě připravená?“ Michal se na Báru usmál a spustil: „Co kdyby dneska nikam nešla? Už jsem to slíbil.“ Bára spustila ruce k tělu. Vůbec se jí nelíbilo, že se ti dva zase domluvili za jejími zády.
„To je sice hezký, ale ona tam dneska musí. Za měsíc má recitál a tyhle zkoušky jsou hodně důležitý.“ Kárala dceru pohledem. Zas z Michala udělala blbce.
„To jsi mi, ale neřekla.“ Kristýnka sklopila zrak.
„Tak pojď, já ti dám boty. Prosím tě, zlato, hoď mi tašku s jejími věcmi,“ poprosila, přičemž nazouvala Týnce boty. Michal šel do pokojíčku a poslušně, radši bez odporu, donesl to, co po něm nazlobená žena chtěla.
„Promiň, zase se mnou vypekla. Je celá ty,“ šeptl Báře do ucha, když se s ní loučil polibkem.
„Můžeš si za to sám. Vyzvedneš ji, já musím ještě něco zařídit,“ hodila tašku přes rameno.
„Jasně,“ rozloučil se s Týnkou a zavřel za nimi.

Balet trval dvě hodiny. To měl Michal čas sejít se s partou. Vešel do zrcadlového sálu a všechny pozdravil dlouhým ahoj.
„Mám málo času, tak si sjedeme jen to nejdůležitější, což je?“ hledal odpověď u Toma.
„Živák v talentový soutěži Hlas. V tý budeš dělat porotce a Bára tanečníci,“ věděl líp než on, co, kdy, kde, a jak. Nebýt Toma, mohl by se Michal zahrabat.
„Ještě na to nekývla, tak to není jistý,“ protahoval ruce i nohy.
„No, moc času na to už nemá. Mluvili jsme o tom a vypadá to, že to vezme. Dneska se s nimi má sejít.“ Od dob, co začala být Bára úspěšná, byl i její manažer. Michal se opřel o kolena a podíval se znechuceně na Toma.
„Už mě začíná štvát, že víš o mojí ženě víc než já,“ sedl si na zadek s koleny skrčenými. Bylo na něm vidět jak ho tahle situace štve. Báru neskutečně miloval, ale nestačilo mu se vídat jen minimálně. Její slávu jí přál, ale bylo mu líp, když byla celebrita jen jeden z nich.
„Michale, řekl jsem, nebo udělal něco, co by ti vadilo?“ zaujal místo vedle zdrceného kamaráda.
„Ne. Tys nic neudělal. Jen je to celé na hovno. Nemáme na sebe vůbec čas. Už spolu ani nespíme a mně to chybí. Ona mi chybí, ale zase jí nechci bránit v rozletu,“ svěřil se svému starému kamarádovi.
„Já to vím. Říkala to samé.“ Michal se trochu zarazil. Bylo mu divné, že se mu Bára svěřila. A zrovna s tímto.
„Proč to neřekla mně?“ zuřil. Sice ne navenek, ale uvnitř ho spaloval několika stupňový žár.
„Protože nemáte čas na to něco řešit. Když už máte nějakou chvilku pro sebe, tak to nechce vytahovat.“ Tohle Michal chápal. Měl to totiž úplně stejně. Nechtěl řešit maličkosti, ale z těch nepatrných problémů, které nestály za řeč, se vyklubalo něco víc. Něco o čem oba věděli, jen si to nepřiznali. Milovali se, jen už v jejich vztahu nebyla taková ta jiskra.

Ještě ze sebe smysl pot, než jel pro Týnu. Vylezl ze sprchy jen v ručníku a otevřel skříňku s věcmi, když zaslechl blížící se kroky. Nakouknul směrem k nim. Byla to Lenka. Jeho tanečnice.
„Fuj, ty vole, vyděsilas mě,“ chytil své zběsile tlukoucí srdce. Nic neřekla, je šla svůdným krokem blíž a blíž, až se Michal obával jejich úmyslů.
„Zaslechla jsem tvůj rozhovor s Tomem a myslím si, že bych ti mohla pomoct,“ svůdně šeptla a políbila ho. Vášnivě a po Francouzku. Když si uvědomil, co dělá. Odskočil stanou a stáhl obočí.
„Co to děláš?“ vykřiknul, hned na to si otřel ústa. Lenka byla dost sebejistá a ne pro ni nebyla odpověď. Stáhla mu ručník a chytla jeho přirození do své ruky. Lehce po něm přejela. To Michala dost šokovalo. Uskočil znovu a snažil se zvednout ručník, aby schoval nahé tělo. Jenže Lenka do ručníku kopla.
„Přestaň, jsem ženatý! Miluju Báru,“ dal jasně najevo, že nemůže. Ne, že by nechtěl zase cítit ženské teplo, ale jedině to Bářino. Jenže Lenka byla tvrdohlavá. Udělala to ještě jednou, ale o dost s větší vášní. Michal proti své vůli vzdychl a opřel se o skříňky.
„Tak se mi to líbí. Nechci vztah. Chci jen sex,“ zašeptala mu do ucha a pak ho špičkou jazyka olízla. To už Michal nevydržel a vrhl se na ni. Zuřivě líbal cizí ústa. Vnitřní hlas na něj volal, aby okamžitě vypadl, ale tělo neposlouchalo, co mozek nakazoval. Vyměnil si s ní místo a silou Lenku napral na zeď ani nevěděl kdy a byla nahá. V hlavě mu stále zněl jeho hlas. Nedělej to. Tohle je špatné. Miluješ Báru. Miluješ Týnku. Jenže to by teď musel poslouchat hlavu a ne to, co má mezi nohama. No teď spíš v Lence.

Vrátil se i s Týnkou domů. Strašně svého činu litoval. Věděl, že pokud se to Bára dozví, bude všemu konec. Styděl se i před svou dcerou, co pak až uvidí Báru. Chodil po kuchyni sem tam a kousal si nehty. Kristýnka byla ve svém pokoji, tak měl čas přemýšlet.
„Co jsem to udělal? Jsem kretén. Tohle se nesmí nikdo dozvědět. Bára mi to neodpustí. Přijdu o dceru. Ne! Nesmí se to dozvědět. Nikdy!“ mluvil sám k sobě. Pak zastavil. Uviděl přijíždět Báru. Vyšla z auta a zamávala mu. Rozklepala se mu kolena. Slyšel, jak otevírá dveře. Jak se k němu blíží. Jeho srdce bušilo jako o závod a v krku měl sucho.
„Ahoj, zlato. Týnka je v pokoji?“ dala mu letmou pusu na rty. Viděl polibek s Lenkou. Bára mu zamávala mu před obličejem a pak luskla. To ho probralo.
„Jo, je,“ chytil ji za zápěstí a přisunul k sobě. Vášnivě ji políbil. Usmála se, ale odtáhla. Takhle vášnivě už dlouho nelíbal.
„Co je s tebou?“ přimhouřila jedno oko a pozvedla koutky.
„Nic. Jen tě strašně moc miluji,“ znovu se k ní přisál. Začal ji hladit pod tričkem a líbat na krku.
„Počkej, Týnka může kdykoliv přijít.“ Zatáhl ji do ložnice a zamkl dveře.
„Chci tě a prostě si tě vezmu,“ řekl. Musel zapomenout na Lenku. Musel si zase vzpomenout na to, jak chutná Bára.
„Dobrá, ale rychle,“ strčila do něho. Svalil se na postel. S úsměvem si sundala oblečení, šla k němu. Nic netušící a šťastná.