V.I.P. 2 ✔

16. kapitola.

Tohle je určitě konec. Nechci o ni přijít. Chci ji mít zas u sebe. Ale už to nikdy nebude jako dřív. Ona touží po jiném a já jsem zklamal. On je teď ten za kým chodí s úsměvem. Na kterého se těší. Já jsem jen strůjcem jejích vrásek. Možná bych ji měl nechat jít a dopřát štěstí. Jenže to by to nemělo být tak těžký. My dva jsem byli stvořený pro sebe. Ona je jing a já jang. Nemůžu ji nechat odejít. Misím jí zas připomenout jak mě miluje a že nám bylo dobře. Já to pohnojil a já to také napravím. Vedl si v hlavě dialog, když byl na cestě do školky. Zaparkoval a šel si pro svou malou princeznu. Na dveřích byla cedule s nápisem JSME NA ZAHRADĚ. Zabočil do prava a obešel budovu. Tam bylo dětské hřiště, na kterém byla ona. Malá blonďatá holčička s modrýma očima, které zářily až do vesmíru. Ona pro něj byla vším. Byla mu poslední nadějí jak získat Báru zpět a pokud ne, tak se budou díky Kristýnce aspoň vídat. Nemít Báru jen pro sebe, by bylo bolestivé, ale ne natolik jako nevidět ji alespoň na chvilku.

Zatímco Michal vyzvedával dceru, Bára jela vrátit Ondrovi auto. Vlastně si ho od něho chtěla ještě půjčit, aby si mohla zajet pro dceru a hlavně mu chtěla říct jak dopadla s Michalem. Sama netušila proč, ale byl pro ní teď jediným přítelem. Zazvonila a uslyšela dupot po schodech. Dveře se otevřely a v nich stál polonahý chlupatý tlusťoch.
„Je, paní, vy jste krásná,“ řekl a zajel si prsty do vlasů. Asi se chtěl trochu líbit.
„Promiňte, asi jsem si spletla dům,“ omluvila se a chystala se odejít.
„Ne, jste tu správně. Už na vás čekám. Moje máma vždycky říkala, že jednoho dne přijde krásná žena, která si mě vezme.“ Bára se usmála. Představila si, jak kráčí uličkou a na konci čeká on.
„To je mi té ženy líto. Já to díky Bohu nebudu. Já už vdaná jsem,“ ukázala mu snubní prsten. V tom jí to došlo. Stále ho nosila. Uvažovala nad tím, zda by nebylo lepší ho sundat, ale to by nedokázala. Byl to důkaz jejich lásky. Kdyby ho sundala, něco v ní by chybělo. Nějaká velmi důležitá součástka, bez které by nedokázala fungovat na plný výkon.
„Báro, co ty tu?“ objevil se Ondra vedle tlusťocha.
„Přišla jsem se zeptat, jestli bys mi půjčil auto, abych si mohla zajet pro věci a dceru,“ usmála se na něho, protože věděla, jak lpí na své plechovce.
„No, popravdě se mi moc nechce. Co kdybych tě tam odvezl já?“ nabídl.
„To radši ne.“ Mohlo by se taky stát něco hodně špatného, kdyby na něho Michal narazil.
„Ty se o mě bojíš?“ zasmál se.
„Budeš se divit, ale ano. Záleží mi na tobě.“ Bylo mu to příjemné. Chvilku se na sebe jen tak koukali, až pak řekl: „Nezajdeš na chvilku dovnitř?“ otevřel dveře při své otázce.
„Ráda,“ vstoupila do jeho domu a rozhlédla se. Všude byl nepořádek. Ale měl to tam moc hezké. Cítila na těle nepříjemný zapáchající vzduch. Otočila se a viděla tlusťocha, jak si ji očichával a nepříjemné funěl.
„Co to děláš?“ vyletěl na něj Ondra. „Tohle je důvod, proč si sem nenosím holky. Děsíš je.“ Tlusťoch se odvalil do svého pokoje a Ondra zavedl Báru do toho svého.
„Promiň, je to můj spolubydlící a je to debil,“ přilepil se na její tělo a políbil ji. Jeho polibky byly jako by Báru líbal sněhulák. Vždy se celá oklepala mrazem.
„Počkej chvilku,“ jen těžko odolávala.
„Á jéje, tohle bude ještě zajímavý. Začínáš litovat toho, co se mezi namá stalo,“ otočil oči v sloup.
„Ne, to ne. To, co se mezi námi stalo bylo krásné. Bylo to naše a nikdo nám to nevezme. Jen nevím, jestli se to bude opakovat,“ stali stále v objetí. No, Ondra ji objímal a ona si opírala ruce o jeho hruď.
„Co se stalo, když u tebe byl?“ tohle ho dost zajímalo, už když od ní utíkal, byl zvědavý, co bude a nebude. V jednu chvilku měl dokonce nutkání se vrátit a špehovat je. Sám nevěděl proč to vlastně neudělal.
„Tohle je docela osobní. Musí ti stačit, když ti řeknu, že si ji Michal nechal v týmu, aby ochránil mě a mou rodinu,“ upravila mu límec od kostkované košile, přičemž hleděla do jeho zvláštně tvarovaných oči. Jako by se liška spojila s kočkou. Odtáhnul se od ní. Přešel k posteli sednul do ni. Vadilo mu její rozhodnutí? Možná trochu. Sám nevěděl, co to v sobě měl za divný pocit, který mu brání v dýchání.
„Jak mu můžeš věřit? Co, když lže?“ Zakývala hlavou ze strany na stranu a posadila se vedle něho. Dala ruku na jeho koleno a hlasitě vydechla.
„Nelže. Ondro, je mi to líto, ale on je můj manžel a i když si ještě nejsem ničím jistá, je mi už teď jasné, že nemůžu hned vstoupit do nového vztahu,“ a popravdě ani nechtěla. Jediný vztah, po kterém toužila byl ten s jejím Michalem. Podíval se na ni, chytil její ruku do své.
„Já, ale nechci vztah. Na tohle nejsem připravenej. Ke všemu máš dceru. Nic proti tomu nemám, ale umíš si mě představit s dítětem?“ Bára se usmála a podívala se k zemi. Lhala by, kdyby si nepřiznala, že jí to lichotilo, ale i mrzelo.
„Ne, to neumím. Tak proč tě to štve?“ pokrčila nos a stáhla obočí. Nemělo by ho to štvát.
„Chtěl jsem se tě dotýkat vždy, kdy budu chtít. Vídat tě nahou a cítit tvé teplo bez jediné výčitky,“ šeptl jí do ucha a políbil na krku. Prstem sjel po klíční kosti, až do výstřihu. Bára úplně vypustila svět kolem sebe. Ale jen na moment.
„Takže mě chceš jen na sex,“ vzpamatovala se. Tahle věta mu vytvořila vrásky na čele. Možná to tak vyznělo, ale nemyslel rozhodně to tak nebylo.
„To ne. Omlouvám se, jestli to tak vyznělo, ale líbí se mi to tak, jak to je. Nejsem zvyklej se vázat, ale záleží mi na tobě. Hodně. Jsi jediná holka, za kterou jsem přišel, když brečela a pomohl jí.“ Tohle byla pravda a Bára o tom věděla.
„To mě na tobě taky, ale nechci mít vztah nevztah. Ani kdybych nebyla vdaná. Stejně za tři dny jedu na nějaký čas do Prahy,“ oznámila mu, ten fakt, že se dlouho neuvidí.
„Co tam?“ zvědavě se k ní natočil.
„Tancuju v jedné talentové soutěži.“ Ondra se zasnil. Dostal šílený nápad a vzpomněl si na její větu. Máš to u mě. Toho teď hodlal využít.
„Pojedu s tebou. Bude sranda,“ žádný otazník na konci věty nezazněl.
„Nejedeš. Michal bude porotcem a já nechci být zase na titulní stránce všech plátku,“ strčila do něho, až se svalil na záda.
„Dobře si pamatuju, jak jsi mi řekla, že to mám u tebe, tak toho chci využít,“ radoval se jak malý kluk.
„Že já kráva něco slibovala. Dobrá, ale nejdřív na to upozornit Michala.“ Ondra si odfrkl. Jeho názor mu byl ukradený.
„Já se ho nebojím,“ řekl hrdě.
„To vím, ale já se bojím. O vás oba, takže nejprve ho na to připravím a pak ti dám vědět. Teď mi řekni. Půjčíš mi to auto? Už musím pro dcerku, než mi usne,“ podívala se na hodinky. Byl zrovna čas Týnky večeře.
„Jo, ale opatrně. Ne že budeš parkovat někde, kde nebude místo, nebo moc blízko u obrubníku. Nejezdi s tím jako šílenec. Je dost silný. A hlavně prosím tě, hlavně nebouchej z dveřmi,“ dával jí instrukce ohledně jeho "ženy".
„Ježíši, tolik instrukcí, jako bych byla nějaký začátečník. Je to jenom hromada plechů.“ Ou, tohle neměla říkat. Ondra vykulil oči a otevřel pusu.
„Tak za tohle ti ho nepůjčím. Vrať mi klíče,“ povalil ji na postel a začal prohledávat. Při tom ji lochtal. Kroutila se pod jeho tělem jako had a pištěla na celé kolo. Pak se na ni zadíval. Přestal blbnout a políbil ji.
„Poslední polibek na rozloučenou,“ usmál se a pokračoval.