V.I.P. 2 ✔

1. kapitola

Rodinka Holečků po náročné noci spokojeně spala. Bára přišla kolem druhé hodiny ranní z natáčení svého už několikátého filmu. Ano, jako herečka byla žádaná, ale i jako tanečnice. Netančila jen pro Michala, ale už i pro jiné. Práce bylo víc než dost. Michal na tom byl úplně stejně. Jeho práce mu taktéž zabírala většinu času. Dnes je ale vše jinak. Dnes má Kristýnka své čtvrté narozeniny. Oba si vzali volno, aby mohli své dceři uspořádat tu nejlepší oslavu. Na Kristýnku si vždy čas našli. Další společně čtyři roky a oni byli stále šťastní.
„Mami, tati, dneska mám narozeniny. Hurá, hurá, hurá,“ dcerka jim skákala na postel jako klokan. Bára otevřela polekaně oči, a to samé Michal. Oba leželi na břiše a ani jednomu se nechtělo vstávat.
„Dobrý ráno, ženo moje,“ usmál se Michal. Víčka se mu zase pomalu a jistě zavírala.
„Dobrý ráno, muži můj,“ udělala to samé jako on.
„V kolik jsi přišla?“ zamumlal.
„Něco kolem druhý a ty?“ otevřela oči a lehla si na záda.
„Kolem čtvrtý,“ už byl ve stavu polospánku. Políbila ho na čelo. Vylezla z postele a natáhla ruce ke své dceři, která si stále hrála na klokana. Vyměnili si úsměvy a Kristýnka skočila přímo do její náruče.
„Tak tobě už jsou dneska čtyři roky? Ty bláho, kam tak pospícháš?“ pokrčila nos a udělala na dceru dršku.
„Chci být už veliká, abych mohla nosit takový krásný botičky jako ty.“ Ano, Kristýna našla zalíbení ve stejných botách jako její matka.
„Aha, tak to bych ti měla dát asi dáreček. Chceš?“ Během jejich rozhovoru došla do kuchyně. Posadila ji na židli a vyndala ze skříňky dárkovou tašku. Kristýnce se rozzářila očička zvědavostí. Trochu naskočila a tleskala rukama.
„Jo, jo. Chci,“ vypískla.
„Tak všechno nejlepší, lásko,“ políbila ji na tvář a objala. Schválně objímání protahovala.
„Mamí, to děláš schválně,“ prokoukla maminčina lest. „Nene. Dělám to, protože tě miluju,“ usmívala se, zatímco se její dcera klepala na dárek. Pak od ní odstoupila a postavila taštičku na stůl. Koukala, jak malé ručičky vytahují krabici a jak sundává víko. Odhrnula ochranný papír a usmála se. Byly to botičky hodně podobné těm Bářiným. Jen neměly podpatek.
„Mami, ty jsou krásné. Děkuju,“ seskočila ze židle a šla mamku obejmout.

Do domu pomalu začali přicházet první hosté. Bára nafukovala balónky a házela je dětem, které byly v hloučku u ní a nedočkavě čekaly až na ně přijde řada.
„Už mě pěkně bolí ruka děti. Já to asi budu nafukovat pusou,“ dala do pusy balónek, zhluboka se nadechla a vdechla do balónu. Zvedla obočí a vykulila oči. Když se děti začali hihňat jejímu obličeji, rozesmála se taky. Jenže nechytla správně konec a ten se rozletěl všude možně. Bára se lekla a pro děti to byla samozřejmě strašná sranda. Balónek skončil u Michalových nohou. Podívali se s Bárou na sebe a usmáli se. Michal ho zvedl ze země. Bára něco pošeptala dětem. Ty se usmívaly a kývaly hlavou, potom se rozeběhly k Michalovi, který nevěděl, co se děje. Děti na něho naskákaly a svalily ho na zem.
„Báro, cos jim řekla?“ snažil se dětem vymanit.
„Říkala, že jsi zlý drak, který nám chce sníst všechny balónky,“ ječela Kristýna a skočila na otce. Jen co dopadla zkroutit se do bolestivé krevety. Jeho dcera mu právě rozlouskal ořechy.
„Tak děti… a víte kdo je ještě horší drak než Michal. Tamten pán s brýlemi,“ Bára ukázala na Toma v úmyslu zachránit svého milovaného manžela. Děti se za ním rozeběhly. Jen, co je Tom zahlédl, začal před nimi prchat. Asi viděl, co se stalo Michalovi.
„Jsi v pořádku?“ poklekla k němu, tak že měl perfektní výhled do jejího výstřihu.
„Ne. Myslím, že bys mě měla vzít někam stranou a ošetřit mi ho,“ řekl s rukou v rozkroku. Naklonila se k němu, aby ho políbila. Stáhl ji prudce k sobě na zem a až tam jí to dovolil.
„Myslíš, že bysme se mohli vytratit do ložnice a nechat je tu s Tomem?“ hostů bylo zatím málo. Jen děti ze školky a pár jejích rodičů.
„No, zní to lákavě, ale myslím si že ne. Necháme to radši na večer,“ úplně věděl, že to řekne, protočil oči v sloup a odfrkl si.
„To znám. Zase budeš unavená,“ měl pravdu, jejich milostný život byl na bodě mrazu.
„Nebo ty usneš, než to tady sklidím,“ i Báře to vadilo. Milovala ho snad ještě víc než na začátku, ale jako muž jí hodně chyběl.
„Tak víš co? Vybodni se na úklid. Já ti potom pomůžu,“ usmál se zatímco ona měla hlavu na jeho rameni.
„Dobrá. Jsme domluvený.“

Oba se už nemohl dočkat, až odejde poslední host a Kristýnka usne. Už to byl nějaký ten pátek, kdy spolu byli. Všechna ta práce jim dávala dost zabrat. Bára dokonce uvažovala o tom, že toho nechá a vrátí se ke své staré práci. Její starý život jí chyběl. Teď měla sice vše, co chtěla, ale netrávila tolik času se svou rodinou. Stála v objetí s Michalem vedle své dcerky, která se chystala sfoukat svíčky.
„Hodně štěstí, zdraví.
Hodně štěstí, zdraví.
Hodně štěstí, milá Týnko. Hodně štěstí přejem,“ zpívali všichni, když Kristýnka seděla u dortu. Nabrala do sebe vzduch a sfoukla svíčku ve tvaru čtyřky.
„Ta nám teda roste,“ kroutil hlavou nad tím, jak rychle ty roky utekly. Jako by to bylo včera, kdy se Týnka narodila.
„To jo. Za chvilku už bude dospělá a přivede si kluka,“ provokovala. Přitulila se k němu. Michal odpoutal zrak od svého dítěte a zamračil se na Báru.
„Tak to teda nedonese,“ musela se pousmát nad jeho obavami.

Michal šel uložit Kristýnku do postýlky a Bára vyprovázela hosty. Když odešel poslední, šla se rychle připravit. Sundala ze sebe šaty a nechala si jen spodní prádlo. Vzala na sebe jednu Michalovu košili a zapnula jen jeden knoflík uprostřed. Ještě si rozpustila vlasy a trochu si je rozcuchala. Jen to dodělal, vešel Michal. Zastavil svou chůzi a olízl si rty. Usmála a trochu zavrtěla boky.
„Líbí?“ optala se sexy hlasem.
„Víc než to. Pojď ke mně kočko,“ šli k sobě. Objali se a vášnivě políbili. Takovou dobu po tomhle okamžiku toužili. Sjel rukama k pozadí, kde jemně stiskl a pak vyzvedl přímo na svou chloubu. Položil ji na postel a rozepnul knoflík. Odhrnul košili a usmál se na její prsa. „Čaute, holky. Ani nevíte, jak moc jste mi chyběly,“ zabořil se mezi ně. Jeho ruce jezdily po celém těle a ona už byla celá žhavá.
„Lásko myslím, že už jsem připravená. Víc už toho od tebe nezvládnu,“ vzrušením vzdychla. Michal už byl nejspíš taky připraven, protože si bez jediného slova sundal tričko a už rozepínal pásek. Když v tom se dveře jejich pokoje otevřely.
„Do prdele,“ zaklel a schoval nahou Báru za sebe. Otočil se ke dveřím a tam stála Kristýnka. Žmoulala si očička a řekla: „Měla jsem zlý sen.“ Bára na sebe rychle hodila košili a šla k ní.
„Zlatíčko, to bude dobrý. Pojď, já tě uložím,“ mezi dveřmi se podívala na dost naštvaného Michala. Chtěla něco říct, ale jeho pohled, to nedovolil. Odešla do dceřina pokoje a počkala, než Týnka usnula. Vrátila se zpět ke svému muži, který stále ležel na stejném místě. S rukama za hlavou koukal do stropu. Sedla si na něho obkročmo a rozepínala si košili. Sama ale dobře věděla, že se kouzlo vytratilo.
„Ty už nechceš?“ poznala, že ne.
„Nechtěl jsem, ale když tě tu vidím. Nemůžu ti odolat,“ prudce jí položil na záda. Ona mu se smíchem omotala ruce kolem krku s vychutnávala si každý jeho dotek. Tentokrát už je nikdo nevyrušil.