V.I.P. 2 ✔

21. kapitola

Čas generálek utekl jako nic. Teď přišla řada na živá vysílání. I přes Báry a Michalovi prosby se Ondra odmítal vrátit zpět do svého rodiště. Obou se omluvil, ale situace byla taková, že spolu moc času netrávili. Báru tahle situace hodně mrzela. Ondra jí v době smutku a bolesti hodně pomohl a nechtěla se k němu otáčet zády. Ale musela si vybrat. Buď bude respektovat přání svého manžela a nebude se s ním stýkat, nebo bude mít každý den důvod k hádce. To nechtěla. Chtěla mít od všeho klid. Viděla, že Ondra to taky moc neřešil. Dal se dohromady s partou jemu podobných lidí a celkově měl vše na háku. Vše vyřešil jednou SMS zprávou, kde stalo jediné slovo a to promiň. To bylo hodně málo.

Byl první večer živého vysílání. Bára čekala v zákulisí, protože zahajovala show. Moderátoři uvedli zpěvačku a diváci je přivítali s bouřlivým potleskem.
Latinskoamerická hudba rozhýbala celý sál. Vysloužili si veliký potlesk a pak už se soutěž věnovala jen soutěžícím.

Po vysílání se konala afterpárty, kde se sešli úplně všichni. Bára tančila s Michalem na pomalou hudbu a vyměňovali si jeden polibek za druhým. Byli šťastný. Zas dělali to, co je bavilo. K tomu se k sobě vrátili a mohli se sebe dotýkat.
„Jsem šťastná. Jsi šťastný?“ odlepila se od jeho rtů.
„Nejšťastnější,“ opřel si čelo o její a díval se jí do očí.
„To jsem ráda,“ darovala mu další polibek. Michal po ní zatoužil jako nikdy.
„Bože, nejradši bych se tě vzal hned teď a tady,“ vzdychl jí do ucha. Po ní projel mráz, jen co to dořekl.
„Tak jdeme na pokoj?“ mrkla na něho.
„A vezmeš si na sebe to oblečení, které jsi měla na zahájení?“ zakroutil jí s boky.
„Bohužel. Musela jsem ho vrátit.“ Michal nespokojeně zavrčel.
„Ale koupila jsem si nový prádlo,“ pozvedla dvakrát obočí. „Mám ho na sobě.“ Michalovi tohle stačilo. Bez jediného slova ji chytil za pas a táhl na hotel.
„Blázne,“ zasmála se.

U hotelu se střetli s Ondrou. Malém do sebe narazili. Michal se na něho podíval se staženým obočím. Přitáhl si Báru majetnicky k sobě. Ondra kolem nich prošel. Na rameni měl přehozenou tašku. Bára se omluvně podívala na Michala a ten kývl.
„Ondro, počkej!“ vyřkla. Otočil se k ní. Koukal k zemi a přešlapoval z jedné nohy na druhou. „Odjíždíš?“ prohlédla si tašku.
„Ano, chtěl jsem jen vidět, jak tohle všechno chodí. Viděl jsem a proto můžu jít,“ díval se na oba dva.
„A tos se nechtěl ani rozloučit?“ zvýšila trochu hlas. Bylo jí to líto. Po tom všem, co spolu zažili, se chtěl zachovat jako zbabělec.
„A ty? Vy byste o to stáli?“ překvapeně vyhrkl.
„Ano, jako promiň, ale chováš se jako srab. Tohle nejsi ty,“ zvedla směrem k němu ruku.
„I potom všem, jak jsem se k vám zachoval?“ byl překvapený. Sice se jim vyhýbal, jak mohl, ale jen z toho důvodů, že se jim nemohl podívat do očí.
„Prosím tě, nech toho sebeobviňování,“ řekl Michal. „Báře na tobě záleží, ať už mezi váma bylo cokoliv, já to respektuju. Kdybychom se potkali za jiných okolností, tak bychom si i rozuměli,“ usmál se Michal.
„O tom silně pochybuju,“ také se usmál a otočil hlavu na stranu.
„Ondro!“ okřikla ho Bára.
„To byl vtip. Jste krásný pár. Nenechte se už nikdy rozdělit. Je mi líto, že jsem se mezi vás motal. Není možnost vás dva rozdělit. Michale, to co jsem ti řekl, jsem přehnal. Neměl jsem to dělat, ale pletl ses. Na jedný osobě mi záleží. Mám ji moc rád, jenže nikdy nebude moje. A víš co? Nevadí mi to, protože je šťastná,“ řekl popravdě a natáhl k Michalovi ruku.
„Jednou najdeš ženu, která tě bude milovat,“ přijal nabízenou ruku.
„Snad ano,“ podíval se na Báru a natáhl k ní ruce. Ta se mu vrhla kolem krku a rozplakala se. „Ty debile, proč brečíš?“ odstoupil od ní.
„Jdi někam, ty burane,“ drcla do něho. „Nejsem debil. Mám tě ráda a budeš mi chybět,“ utřela si slzy.
„Och, to jsem nečekal,“ utahoval si z ní, ale samotnému se mu chtělo brečet. „Ještě se uvidíme. Tvoje krásná, úžasná dcera mě pozvala na svůj baletní recitál.“
„Vážně?“ našpulila rty.
„Ano, asi se do mě zamilovala.“
„Tak to zase pomalu jo. Kluka jí musím prvně schválit já,“ vystartoval Michal. Byla to jeho malá holčička. Nikdy jí žádného kluka neschválí.
„Haha, ta se tě bude tak ptát,“ provokoval Ondra. Pak se na oba podíval s vážným výrazem. „Loučím se s váma, lidi. Běžte si užít svůj plánovaný sex,“ vyhnal je mávnutím ruky.
„Ty seš fakt pako. Měj se hezky. Snad se brzo uvidíme,“ rozloučil se s ním Michal.
„Snad jo,“ odešel ke svému autu, naposledy jim zamával a byl pryč.

„Tak mi ukaž, co sis koupila?“ pošeptal do Bařina ucha, přičemž ji objal zezadu za boky. Něžně jí líbal na krku a rozepínal knoflík u úzkých, tmavě modrých džínů. Pomalu sjel zipem dolů a už je sundával. Vykoukly na něho rudě, červené, krajkované kalhotky. Otočil si jí k sobě a důkladně si je prohlédl. Kousl se do spodního rtu a spokojeně se usmál.
„Krása, a teď vršek.“ Sundala tričko a ukázala svou novou podprsenku.
„Líbí?“ svůdně zavlnila boky a prohodila vlasy. Michal nic neřekl. Jen si jí přitáhl k sobě a s láskou políbil. Vyzvedl na sebe a ona mu omotala instinktivně nohy kolem pasu. Odnesl ji do postele, kde se posadil. Ona mu sedla na klín. Sundala hnědou motorkářskou bundu a hned potom tričko. Strčila mu do hrudi, až si lehl. Usmál se a roztáhl ruce, jako by se vzdával.
„Ou, tady je někdo chtivej.“ Bára mu přejela prstem po hrudi, až k rozkroku. Rozepla pásek a sundala mu ho. Zvedla mu ruce za hlavu a připevnila je k posteli, kde mu je přivázala pomocí pásku k tyčí na čelu letiště.
„Zlato, co to děláš? Mám se bát?“ podíval se na své spoutané ruce.
„Neboj, bude se ti to líbit. Snad. Ještě jsem to takhle nedělala,“ zasmála se a stáhla mu kalhoty.
„Já ano, ale obráceně, a bylo to...,“ umlčela ho polibkem.
„Ps, nechci to slyšet. Sundala mu poslední kousek oblečení a nechala se vést svým chtíčem.

Pleskla sebou vedle Michala. Lapala po dechu, hrudník jí zběsile klesal a stoupal. Kapičky potu si dělaly cestičku na obličeji. Otočila se ke svému stále ještě spoutanému manželovi, který na tom byl úplně stejně.
„To by...lo ú...ža...sný,“ Také lapal po dechu. Vysvobozoval ho. Když měl Michal volné ruce, sebral jí pásek. Převalil se na ni a také jí připoutal k posteli.
„Co to děláš?“ vyjekla.
„A teď si s tebou budu hrát já.“