V.I.P. 2 ✔

19. kapitola

Michal s Bárou už čekali na Ondru před jeho domem. Trvalo mu to strašně dlouho. Bára poprosila řidiče, aby na něho zatroubil. Učinil tak a Ondra konečně vylezl. Na rameni měl přehozenou cestovní tašku a na obličeji široký úsměv.
„Ty vole, limuzína. To si děláš prdel ne?“ uchopil své tváře do dlaní a vykulil oči úžasem. Zaječel jako ženská.
„Co sis myslel, že pojedeme jako burani? Sedej už na tebe čekáme sto let,“ řekla Bára a otevřela dveře od auta.
„My?“ zarazil se.
„Cos čekal, že tě nechám jet se svojí ženou samotného?“ vylezl z auta Michal. Ondra nakoukl do limuzíny a zjistil, že je v ní ještě Kristýnka a Anežka.
„Co kdybych jel za vámi ve svým autě,“ natočil se k Báře „Můžeš jet se mnou, jestli chceš?“ nebral kapky ohledu na Michala, který stál jen kousek od nich. Drtil ruce v pěst. Jediný důvod proč mu ještě nerozbil hubu, byl ten, že chtěl dodržet darovaný slib své ženě.
„Mám lepší nápad. Pojedu s tebou já. Pokecáme. Mám pocit, že s Bárou už jste si toho řekli dost. Teď jsem na řadě já,“ ukázal na sebe oběma rukama. Myslel to vážně. Chtěl vědět co na něm Bára viděla.
„Myslím si, že to bude mnohem příjemnější,“ chovali se k sobě jako dva kamarádi, ale nenávist jimi prskala na sto honů. Bára jen kroutila hlavou. Myslela si, že to nemyslí ani jeden z nich vážně, ale když se oba sebrali a odešli k Ondrovo autu, koukala jako blázen.
„Děláte si prdel, oba?“ vyjekla.
„Neboj, lásko. Pojedeme hned za vámi,“ Michal se rozloučil polibkem.
„Jo, neboj, buchto. Budu hned za tebou. Budu se lepit na tvůj sexy zadek,“ řekl Ondra a otevřel dveře svého auta. Michal i Bára se na něho podíval nenávistným pohledem. „Tak, co buchťáku, jedeš?“ zeptal se Ondra. Michal byl sice z jeho slov naštvaný, ale bral to s humorem. Nehodlal ukazovat nervy před takovým individuem, jako byl pro něho Ondra, ale jedno mu musel nechat. Měl kuráž.
Bára nasedla zpět do limuzíny a zavřela za sebou.
„Bude zázrak, když přijedou v celku,“ pronesla s úsměvem Anežka a pohladila Kristýnku po vlasech.
„Mami prosím tě, nestraš!“ zhrozila se Bára a představila si, jak se kluci po cestě někde poperou.

„Ták, jak si to představuješ?“ zeptal se Michala, když si zapnul pás.
„Co jako?“ nerozuměl jeho otázce Michal.
„Jak si představuješ náš společně strávený čas,“ nastartoval.
„Tak popravdě jsem měl v plánu, tě po cestě někde vyložit v příkopě, ale kvůli Báře to neudělám,“ přiznal Michal.
„Já to pořád v plánu mám, můžeš si vybrat kterej příkop chceš. Tamten je docela hezkej a myslím si, že by ses tam vešel. Co říkáš, vyhovuje?“ ukázal prstem k příkopu, který se nacházel kousek před nimi.
„Jak se takhle můžeš chovat? Co si o sobě vůbec myslíš? Měl bych ti rozbít držku za to, žes mi spal se ženou,“ jeho hlas nabral trochu na hrubosti. Nechal se Ondrou vyprovokovat, ani nevěděl jak. Ten jeho namyšlený a arogantní tón hlasu by naštval i mrtvého.
„Ano, spal jsem ti se ženou. A co má být? Tys spal taky s jinou. Na to jsi snad zapomněl?“ o proti Michalovi byl v klidu. Nikdy se nenechal nikým rozhodit.
„Víš, co tohle je pro tebe úplně jiná liga. Ty seš typ člověka, kterýho, když přestane něco bavit, tak to jednoduše odhodí. Nezáleží ti na citech. Mně, na rozdíl od tebe ano. Miluju svojí ženu a nikdy si neodpustím, co jsem udělal, protože můj čin ji zavedl k tobě do postele. Jenže ona mi odpustila. Tohle ty nikdy nepochopíš, protože si k sobě nikoho nepustíš. Odháníš od sebe ženy svým chováním. Je mi tě líto. Žiješ jen sexem, ale sex s někým koho miluješ, je nejhezčí na světě,“ řekl mu dost důrazně, co si o něm myslí. Koukal při tom na Ondru jako otec na svého dorůstajícího syna.
„Se neposer,“ zavrčel. Touhle drzou poznámkou uzavřel debatu. Michal mu řekl, co chtěl a Ondra evidentně neměl, co k tomu dodat. V hloubi duše ale věděl, že má Michal pravdu. V jednom se však pletl. Na Báře mu záleželo a hodně. Choval k ní jisté city, které v sobě potlačoval, protože už od začátku věděl, že nikdy nebude jeho. A poznal s ní ten nejdokonalejší sex, přesně ten, o kterém Michal mluvil.

Ondra se ubytoval ve svém hotelovém pokoji. Naházel si věci do šatníku a pak se rozvalil na postel. Koukal do stropu. V hlavě mu stále zněla Michalova slova. Byl naštvaný, protože se mu dostal pod kůži. To bylo poprvé, co se mu to stalo. Měl toho dost. Rozhodl se jít za Bárou na zkoušku. Budova, kde se talentová soutěž konala, byla jen kousek od hotelu, tak to vzal po svých. Bylo to pohodlnější, než se motat po Praze, jejiž doprava byl jeden velký chaos.

Ze studia se ozýval hlasitý smích. Poznal ho. Tenhle smích by poznal všude. Otevřel dvojité dveře červené barvy a uviděl ji. Nacvičovala si společně s ostatními tanec. Opřel se zády a zeď a sledoval Báru v akci. Její ohoz moc nezakrýval a on nemohl přestat koukat na nekonečně dlouhé nohy. Byl unesen každým jejím pohybem. Chtěl být alespoň na okamžik tím chlapem, kterým tancuje s ní. Aby ho její blonďaté, kudrnaté vlasy, které se mu v tomhle stavu strašně líbily, šimraly v obličeji. Vzpomněl si na jejich okamžik. V tu chvíli mu patřila celá. Byla dokonalá, ale věděl, že je to jen okamžik. Neskutečně ho to štvalo.
„Ondro, co ty tu děláš?“ vyrušila ho z jeho snění. Usmívala se na něj, když k němu kráčela.
„Já... já. Chtěl jsem tě vidět v akci,“ byl dost nervózní, protože její dekolt mu bil do očí.
„Koukáš mi na prsa?“ zamračila se a zakryla si ňadra rukama, ale smála se.
„Jo, ale nemůžu za to. To ony na mě koukaj,“ také se usmíval a ukázal na ně. „Jak to, že to umíš zatancovat? Když jsi tu stejnou dobu jako já?“ vrtalo mu to v hlavě, už když tančila. O tanci toho moc nevěděl, ale věděl, že tohle chce minimálně týdny dřiny.
„Tohle je jedna ze starších sestav. Už jsem ji s touhle zpěvačkou tančila,“ vysvětlila mu. On se pořádně zadíval na onu zpěvačku a zjistil, že se pěkně pletl, když si myslel, že je to soutěžící.
„Počkej to je...?“ zarazil se.
„Ano, co jsi myslel?“ stočila pohled na zpěvačku a pak zas na Ondru. Jeho rozzářený obličej ji rozesmál.
„Chceš seznámit?“ hlasitě nabral dech celým tělem, až trochu povyrostl.
„Ano, ano, ano,“ dostal ze sebe a šel napřed.
„Počkej. Prvně se uklidní a přestaň se smát jak debil. Buď svůj. Je to jen člověk,“ nahodil svou normální tvář.
„Super, teď jí oslníš,“ sklonila mu poklonu a poplácala ho po rameni.