Wicked (FF - Loki)

1. Ples

,,Vy jistě musíte být slečna Elara z Goldheimu." Ozval se sametový hlas přehlušující viktoriánskou hudbu, která se rozléhala sálem. ,,Záleží na tom, kdo se ptá." Zvedla jsem hlavu k pohlednému muži ostrých rysů s delšími havraními vlasy. ,,Jsem budoucí král Ásgardu - princ Loki."Pronesl s hrdostí. ,,Ráda vás poznávám." ,,Potěšení na mé straně. Tolik jsem toho o vás slyšel." Usmál se a já mu úsměv oplatila. ,,Smím prosit?" Mírně se uklonil a podal mi ruku. Na vteřinku jsem zaváhala a po očku se koukla na svého otce Arlona sedícího na opačném konci dlouhého ebenového stolu. Právě hovořil s Odinem a přitom ze mě nehodlal spustit oči. Jakmile si však všimnul mého pohledu s nepatrným náznakem radosti přikývl. Upřela jsem tedy zrak zpět k nedočkavému princi a opatrně mu ruku podala.

Stála jsem ve svém útulném pokoji před zrdcadlem a otráveně ze sebe sundávala všechny šperky od smargdových naušnic až po prstýnky. ,,Tohle fakt nechápu. Tahat mě na Ásgardský ples, jakoby snad otec nevěděl, že takový akce nenávidím. Všude plno lidí - namyšlených lidí. Přetvářky a ještě ke všemu se nasoukat do těch příšerně obtáhlých šatů." Naštvaně jsem si povídala se svým odrazem ve snaze vysvléct si úplé rudé šaty. Když se mi to konečně povedlo hodila jsem je na postel a hrábla do šatníku pro daleko pohodlnější volné šaty s koženou přezkou. Dřív než jsem si je ale stačila zcela obléct ozvalo se lehké zaťukání na dveře pokoje. ,,Ano?" Zpozorněla jsem a šaty dopla. ,,Slečno, otec vás chce vidět u večeře." Zazněl hlas služebné. ,,Jo, jo hned tam budu." Povzdechla jsem si a položila hřeben, kterým jsem si ani nestačila rozčesat dlouhé vlasy. Jen co jsem otevřela dveře, tak se dovnitř nahrnula postarší služka, aby pouklízela můj nepořádek. ,,No co? Je to její práce." Mávla jsem nad tím rukou a pozvolným krokem se vydala dlouhou zdobenou chodbou lemovanou obrazy předků. Ostatně takových chodeb je tu spousta, přece jenom žiji na Goldheimském zámku, už to jméno mluví za vše. Já si neztěžuju, ale občas mám pocit, že se do mě vkládají až moc velké předpoklady.

Sešla jsem po jemném červeném koberci kamenné schody a ocitla se před velkým plným jídelním stolem, na jehož konci zasedl otec. ,,Dobrou chuť dcero." Pronesl a napil se vína. ,,Tobě též." Tiše jsem odvětila. Musím se přiznat, že k otci chovám spíše chladné city. ,,Co říkáš na Ásgard?" Prolomil moment hlubokého ticha. ,,Všechny jejich plesy se mi zdají přehnané." Otec nad mojí odpovědí jen nepřítomě zavrtěl hlavou. ,,Viděl jsem, že jsi tančila s princem Lokim." Řekl prostě a na chvili přestal jíst. ,,Jo, je to sympaťák." Odbyla jsem ho a dál se věnovala jídlu. ,,Jsem rád, že to říkáš." S jeho slovy jsem se zarazila. ,,A to jako proč?" Položila jsem vidličku a upřela k němu pronikavý pohled. ,,Víš, chtěl jsem s tebou o tom mluvit. Začal bych asi takhle - sama dobře víš, že se Goldheim ocitá v postranní válce se Svarmheimem..." ,,Tohle bychom snad mohli přeskočit." Přerušila jsem ho, načež mě hned napomenul. ,,Zkrátka všichni jsou toho názoru, že na Ásgardu by pro tebe bylo bezpečněji." Bez obtíží vyřkl. ,,Moment. Tím chceš říct...?" Prudce jsem vstala od stolu. ,,Ano. Vezmeš si prince Lokiho." Hnědovlasý starší muž zvýšil hlas. ,,Ale já ho nemiluju! Ani ho neznám. Nebudu si nikoho brát jen kvůli bezpečí." Zakřičela jsem, praštila oběma dlaněma do stolu a zbrkle utekla do pokoje.

,,Tak mě aspoň vyslechni." Zaslechla jsem hlas z chodby hned potom, co jsem zamkla dveře pokoje. Vím, že v naší i v jiných královských rodinách nejsou domluvené sňatky ničím neobvyklím, ale už od mala jsem snila, že se jednou vdám z lásky a jeden druhého bude milovat. Takhle to funguje nejspíš jen v pohádkách. ,,Elare, prosím otevři." Ozval se za dveřmi hlas, já vstala a ačkoliv nerada otevřela. ,,Jak dlouho už to víš?" Vypadla ze mě hned první otázka. ,,Asi měsíc." Zadíval se provinile do země. ,,C-cože? A kdy jsi mi to chtěl říct? A-a ví to vůbec on?" Upustila jsem trochu nervy. ,,Ano princ Loki to ví už od samého začátku." ,,Tak proč ne já?" Sedla jsem si zkroušeně na postel. ,,No upřímně trochu jsem se bál tvé reakce." Nad jeho odpovědí jsem se musela trochu nenápadně uchechtnout. ,,Věř mi. Svarmheim může kdykoliv zaútočit, ale ty budeš v bezpečí. Vyřeší se tak mírová dohoda a získáme spojence v i tak dost kruté válce." Posadil se vedle mě a pohladil mě po rameni. ,,A kromě toho vše je už domluveno." Dodal potichu. Nemůžu o něm říct nic špatného - neznám ho. Ale na druhou stranu, jestli se tím vyřeší aspoň z poloviny otcovy starosti udělám to. ,,Dobře."Pronesla jsem váhavě a otec se usmál. ,,A ještě něco... zhruba za tři dny bys měla na Ásgard odjed. (Zabydlet se)." Při jeho slovech jsem se vyplašeně odtáhla. ,,Už za tři dny?! To jsem to fakt nemohla vědět dřív." Snažila jsem se uklidnit. ,,Nezlob se." ,,Já se nezlobím. Já jsem úplně v klidu." Procedila jsem skrz zuby.

Tu noc jsem usínala s dost smíšenými pocity a každým dalším dnem se to neměnilo. Nepřecházela mě ani ponurá nálada, která mě doslova pohltila. Čím víc se blížil odjezd, tím víc jsem musela přemýšlet nad tím jaké to bude. Bude mi smutno. Nemyslím si, že jsem na něco takového připravená.