Wicked (FF - Loki)

3. Probouzející se zlo

Nad Asgardem se vlády pomale ujala půlnoc a já se marně pokoušela usnout ve svém novém domově. ,,Ta postel je moc tvrdá." Přemítala jsem o ničem a převalovala se z jedné strany postele na druhou. Po chvilce jsem se posadila a rozhlédla se po šerém pokoji. I po tmě byl nádherný, ale to mě v ten okamžik moc nezajímalo. Vstala jsem, narovnala si noční košili a byla rozhodnutá se trochu projít.

Vyšla jsem z pokoje na prosvětlenou chodbu a hned mě zaujaly překrásné obrazy a dřevořezby, kterých jsem si před tím nevšímala. Spíš neměla možnost si je podrobně prohlédnout. Jak tak jsem šla kolem došlo mi, že na žádném z nich není Loki. Skoro všude jen jakýsi zarostlý blonďák s červeným pláštěm a někde má i prvotřídní paličku na maso. O chviličku později jsem zaslechla dva zvýšené a zřetelné hlasy za rohem. Zvědavost mě dohnala a já se vydala po směru hádky, která vycházela z posledního pokoje na konci chodby.

Pootevřenými dveřmi jsem nenápadně nahlédla dovnitř a spatřila rozzuřeného Lokiho rozkřikujícího se na Friggu. ,,Takže mazánek Thor si dobije nějakou zkurvenou planetu a je král?!" Zařval a začal chodit pohoršeně po pokoji. Nečekal odpověď, ale moc by si ji přál. ,,Když jsem se o to pokusil já co jste se mnou udělali? No?" Začal naléhat. ,,Poradím ti. Zavřeli jste mě!!" Mohutně zařval. ,,Jak? Jak sakra může být král dřív než já?!" Zastavil se zády k Frize, která se očividně chystala něco nepěkného říct, ale nestihla to. ,,Tak si to budu muset zařídit sám." Ve vteřině stál u ní a ona nestačila ani zareagovat.

Nikdy bych neřekla, že je Loki až tak výbušné povahy. Před tím se mi zdál milý, ale teď z něho šel strach. Nevěřila jsem tomu, co vidím, do té doby než se v jeho ruce nezaleskla dýka, která jediným rychlým pohybem skončila Frize v hrudníku. Malém jsem leknutím vyjekla, ale naštěstí jsem toho nebyla schopna. ,,To já budu novým králem Ásgardu." Pronesl sadisticky a prudce vytáhl dýku z jejího krví potřísněného  těla. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a hned začala pomale couvat, ale zastavilo mě lehké zavadění o masité dřevěné dveře. Loki se okamžitě ohlédl, nebezpečně rychlým krokem vyrazil ke dveřím a otevřel je, ale to já už naštěstí zavírala dveře od svého pokoje. Kvapně jsem vlezla do postele, zakryla se, otočila se na bok a dělala, že spím. Za nedlouho se dveře otevřely a tmu mého pokoje přeťal proužek světla. Přitiskla jsem k sobě deku, zavřela oči a čekala, co bude. Ku podivu se po chvilce zase dveře zavřely a já k smrti vyděšeně počala přemýšlet nad tím, co jsem vlastně viděla. Po dvou hodinách ze mě obavy více méně opadly, protože jsem si opakovala, že kdyby mi chtěl ublížit, tak to už dávno udělá. Musela jsem to tak udusit, abych se tu noc vůbec vyspala.

Ráno mě vzbudil ženský křik vycházející z chodby. Otevřela jsem oči a začala pomýšlet na to, co to bylo, když jsem si náhle uvědomila, co se včera stalo. ,,Tak to nebyl sen." Vystartovala jsem z pokoje a rychle běžela až k onomu pokoji, kde se zvolna sebíhal dav služebnictva. Mezi všemi těmi vyděšenymi tvářemi stál i Loki a když si mě všimnul šel bez okolků ke mě. Stoupl si přede mě a nechtěl mě pustit dál. ,,Neměla bys tady být. Vrať se do svého pokoje." Přikázal vážným hlasem. ,,Ale, ...",,Žádné ale." Obořil se a pobídl jednu ze služek, aby mě poslušně odvedla.

,,A co tady mám jako dělat? Přece mě tady nemůže takhle držet." Začala jsem vyvádět, hned jak jsme došly do pokoje. ,,Obávám se, že může slečno." Podotkla služka a zůstala stát u dveří. ,,A jak dlouho?" Zeptala jsem se neklidně a posadila se na vystlanou postel. ,,To bohužel nevím." Pokrčila rameny, vzala mé staré šaty přehozené přes židli a uklidila je. ,,Přestává se mi tady líbit." Uraženě jsem si povzdechla. ,,Kéž bych mohla říct totéž." Tiše prohodila ta žena. ,,Vždyť můžeš. Já ti nebráním." Zvedla jsem k ní pohled. ,,Vy možná ne, ale on ano." Pronesla sklíčeně s přerovnáváním skříně ,,Kdo?" ,,Přece princ Loki. Kdyby se to dozvěděl krutě mě potrestá a nechá uvrhnout v žalář. Všichni se ho tady bojí." Zašeptala ustrašeně. ,,To nejspíš není tak laskavý, jak se ke mě chová, že?" Opravdu mi vrtalo hlavou co je skutečně zač. ,,Ne slečno, to vážně není. Mile se možná chová jen před vámi. A prosím neříkejte mu, co jsem vám pověděla." Poznamenala a vypadala ráda, že mi to může říct. ,,Neboj se, neřeknu." Pomale a zamyšleně jsem odpověděla. ,,A jak se vůbec jmenuješ?" O vteřinku později jsem položila dotaz. ,,Sionna." Pokorně se představila. ,,Asi bych ti to mohla říct. Já to včera viděla." Bez většího rozmyslu jsem vychrlila do palčivého ticha. ,,Ale to musíte někomu říct..,,"Ne! Nechci dopadnout jako ona. Bojím se, že by toho byl schopen. Prostě budeme obě mlčet." Zakončila jsem důrazně větu, ale v duchu měla příšerný pocit. I kdybych to řekla Odinovi, jak mu to může kdo dokázat? S největší pravděpodobností bych to odskákala já.

Do dveří najednou vrazil sluha. ,,Rychle Sionno, potřebujeme tě!" Vyhrkl naléhavě na služku. ,,Proč? Co se ..?",,Odin upadl do tisíciletého spánku. Asi nepřežije." Nestačila ani položit otázku. Sluha ji rozbouřeně chytil za ruku a oba se urychleně rozeběhli napříč chodbami paláce neznámo kam. Okamžitě jsem vstala a běžela za nimi. ,,Proč Odin spí?" Zakřičela jsem za nimi, ale můj dotaz byl oběma zcela ignorován. Pochopila jsem, že to nemá cenu, tak jsem se prostě zastavila uprostřed jedné obří vyzdobené haly, zůstala stát a křikla naposled na oba : ,,A kdo bude teď..",,král?" Klidný hlas za mě otázku dokončil. V tu ránu jsem ztuhla a opatrně se tím směrem otočila. V pravé části místnosti, na zlatém trůnu seděl Loki a pomale povstal. ,,No přece já." Samolibě se ušklíbl.