Wicked (FF - Loki)

19. Záchrana

,,Jak jsi to přežil?" Byla jsem nucena sama sebou vydat sípavý hlásek. Stále jsem nemohla uvěřit, že žije. Vždyť jsem ho viděla umírat. Cítila jeho bledou postupně chladnoucí kůži a purpurově zbarvenou krev vytékající z jeho úst a tříštící se na jemné kapičky o mramorovou podlahu.

Loki s dumavým pohledem a bez většího náznaku pohybu seděl nerušeně v křesle dokud nezazněla nezodpovězená otázka. S rozvahou zvedl hlavu a napjatě se napřímil. ,,Ta služka,.. hned jak jsi jí pomohla k útěku jsem tušil, že mi půjde po krku. To víno by pro ni byla více než příjemná příležitost. Přímo k atentátu vybouzející. Škoda jej nevyužít,.." Odmlčel se. ,,Škoda, že jsem tak předvídavý. Předstírat vlastní smrt byla jediná nejvěrohodnější možnost, jak se bez větší úhony vyhnout rozlícenému davu vězňů prahnoucích po krvi." Opět jen psanec s těží nazývaný princ si promnul své oči znavené nocí ve snaze vybavit si víc. ,,V skutku mrzí mě, že si toho divadla musela být svědkem,.... ale uznej na vážnosti to rozhodně neubralo." Prohodil a odvrátil zrak, jenž se za sebe patřičně styděl.

,,Jednu věc stále nechápu,.. Jak jsi to mohl tušit?" Zaváhala jsem. ,,Co?" Přejel mi mráz po zádech z jeho podezíravého pohledu. ,,Že ti půjde po krku." Se zvýšeným zájmem jsem odpověděla. ,,Nalhal jsem jí ošklivé věci." Vydechl bez ostychu do vzduchu plného drobných vznášejících se smítek prachu a zaryl svoje nehty hluboko do kožené opěrky sečtělého křesla. ,,J-Jaké věci?" Hlas se mi zlomil a byla v něm slyšet znatelně pohlcující vlna strachu a obav, co jen mohl chudákovy Sionně namluvit za hrůzy, aby ji takhle zmanipuloval.

,,Do toho ti nic není." Snažil se obrátit list, aby se podobnému rozhovoru vyhnul. Dobře věděl, že v něm ještě mám menší strach a nedůvěru a nechtěl, aby mi zrovna tyto dva faktory naprosto pohltily i tak vychýlenou mysl,..znovu. Proto nepokračoval. ,,A vůbec ve svém zdravotním stavu bys měla jen ležet a spát." Vynesl pevně, ale nesnažil se vyznít hrubě.

Další moje otázky držel na uzdě respekt, nebo možná jen strach, co za mostrum vlastně je. Zprvu se zdál bezcitný, ale teď? Třeba jediné po čem skutečně touží je pochopení a soucit. A nebo jsem ho prostě jen přestala bavit a on došel závěru, že takhle ničeho nedocílí.

Jen jak mi dovolila bolestivá strast žeber, které pod každým pohybem dřely jedno o druhé pohnout o milimetřík tělem otočila jsem hlavu na odvrácenou stranu od Lokiho, zavřela oči a snažila se usnout a tím aspoň na pár hodin potlačit palčivou bolest potlučeného těla pokrytého modřinami. Vyčerpaný, horečkou zmocněný organismus snahu rychle vyslyšel a přišla mu v hod.

,,Brzo se uvidíme,.... Slibuji." Lokiho horký dech mě zašimral na krku a vzápětí jeho rty vzácně políbily moje čelo. I přes mé lehké spaní jsem samou únavou zareagovat nestačila.

Pečlivě spletená vřetena další noční můry zpřetrhala řada hlasitých ran na šedivé kovové dveře místnosti. Otevřela jsem oči a chystala se vystřelit okamžitě a prudce do sedu, ale bolest, která neúprosně zachvacovala moje tělo to nedovolila. ,,Loki?!" Vykřikla jsem, ale hned v ten moment se ony masité kovové dveře rozrazily a do temné betonové místnosti se vlilo ohromné množství světla, které mě na malý okamžik úplně zaslepilo. Zamrkala jsem a přimhouřila svoje na tmu navyklé oči ve snaze zorientovat se v letmo černých tvarech. Tvary se rychle začaly formovat do obrysů a siluet postav oděných v černých barvách a zprudka, ale koordinovaně se oháněly zbraněmi na všechny strany.

Podle pokynů opodál stojícího vysokého bezvlasého muže tmavé pleti s páskou přes levé oko se celá ta neohrabaná tlupa těžkooděných smrtelníků vrhla dovnitř. Šel z nich strach a respekt. Všichni přesně věděli co mají dělat, až na mě. Dřív než bych stihla zareagovat - položit pár otázek, nebo je prostě spalit na popel jsem se ocitla v centru toho pro mě chaotického všeho.
Všichni se semkli do kruhu kolem mě a nelítostně na mě namířily ty prazvláštní kovové trubkovité tyče, jakoby to byla jejich jediná ochrana přede mnou, jejich jediná věc, díky které se cítili mocní a něco víc, než jsem já. Stejný pocit musel prožívat Loki, když v ruce poprvé semkl královské žezlo. Moc a sílu.

Dokonce i ti smrtelníci dělali ty samé vyhrožovací posunky, které měl princ tolik v oblibě. Mít více síly a zdravé tělo i mysl, tak nechám jejich bezcenné orgány, ať se v jejich hrudních koších vaří, ale místo toho jsem se pouze vyděšeně natiskla na opěrku gauče, jako vystrašená myš pod zákeřným a brutálním útokem kocora, jenž nemá před očima nic jiného, než touhu vraždit.

Spěšný pohyb při mém úleku vyvolal opět mučivou bolest deroucí se mezi popraskaná žebra. Před moje vyvalené oči se začalo vtírat svázané sukovité vlákno mdlob.
,,No to se podívejme." Pravil nepřectírajíc překvapení černý jednooký muž a pozvolným krokem sešel pár kamenných schůdků.
,,Ten ignorantský polobůh nelhal." Tiše hlesl a přeměřil pohledem moje hubené tělo zahalené v lehkých světle modrých šatech třesoucí se strachem a bolestí pod pletenou dekou.

--------------------------------

Vzbudil mě pekelně nepříjemný tlak v předloktí. Pomale jsem otevřela oči a pohledla vzhůru. V ten okamžik mě pohltilo ostré světlo upevněné přímo nade mnou ve stropu čistě bílé místnosti. Odtrhla jsem upřený pohled od tropu a pomalu s ním přejela k předloktí, kde do mé ruky vcházely jakési průhlené tenké hadičky. Jeden jejich konec se zmítal na konci kovové tyče se sáčkem nažloutlé tekutiny a druhý konec byl zaveden do mé žíly obmotán ovynadlem. Bez delšího bádáni jsem dospěla k závěru, že ta věc mi jisto jistě musí ubírat moji drahocennou energii.
Ikdyž na druhou stranu můj hrudník netrpí tak strašnou bolestí jako dřív. Možná bych si i troufla říct, že skoro vůbec.

,,Kde mám k čertu svoje šaty?!" Vyřkla jsem nahlas poté, co jsem na sobě spatřila bílou košily, či hábit, pod kterým obvazy kolem hrudníku dřely a nepříjemně svědily. Prudce jsem se vymrštila do sedu, ale můj zbrklý pohyb nezarazila bolavá žebra, nýbrž tlusté kožené pásy pevně spjaté s kovovými tyčemi postele, na které jsem dosud ležela a mými končetinami. Zápěstí i kotníky byly hnědou rozpraskanou kůží dostatečně přidrženy pro případ mého pokusu o útěk.