Wicked (FF - Loki)

21. Když ptáčka lapají ...

,,Neměl jsi to dělat." I já přistoupila k ke zdi cely a lehce na ni přiložila dlaň. Byla studená a slovo pevná v jejím případě neznamenalo naprosto nic, možná lepší říct nerozbitná. Nejradši bych mu v tu chvíli vběhla do náruče a řekla, že chci domů. Ani nevím proč. Začalo mi ho být opravdu líto. Měl všechno, ale teď se zmítal na samém dně. A kvůli mě klesl ještě níž. Neměl nic... až... na mě.
,,Umřela bys... a o tom co bych měl a neměl rozhoduji já.... Nikoliv ty." Dodal dotčeně, spíš jen proto, abych si mohla být stoprocentně jistá, že je to stále on. Stejně v jeho hlase panovalo něco, co mě donutilo věřit tomu, že mě rád vidí.

,,Proč tě tu drží?" Zahleděla jsem se mu do očí, ale on snažíc se vyhnout očnímu kontaktu provinile sklopil hlavu. Neupravené havraní vlasy mu padly do tváře a rukou matně přejel po skleněné stěně, kde na druhé straně spočinula ta má. Náhle ho však něco vyrušilo. Všimnul si kapek krve na zemi a pak i tenkých proužků purpurové tekutiny linoucí se po druhé ruce.
,,Jsi zraněná." Úlekem zvedl hlavu a zrengenoval mě starostlivým pohledem. ,,Ne, to nic není.... Co jsi provedl?" S odmlkou jsem se vrátila k tématu. Loki se k odpovědi neměl a svým mírně arogantním výrazem, jakoby říkal: "S tebou se tak o tom budu bavit." Po chvíli ode mě zrak odvrátil a začal jím bloumat za mnou, po jednom z pultů s tlačítky.

,,Vy snad nevíte slečno?" Rázem se za mnou ozval hluboký tolerantní mužský hlas. S trhnutím jsem se obrátila a pohlédla na černého plešatého muže s páskou přes levé oko. Loki taktéž zpozorněl.
,,Loki, co ty si za zrůdu?" Prskl princi do tváře, avšak kapky zastavilo sklo. ,,Divím se, že si vůbec někdo, jako jsi ty našel někoho, jako tak ..." Větu nedořekl a odmlčel se. Doufal, že vyzněla dost jasně. Po očku jsem spatřila Lokiho dlaně pevně sevřené v pěsti. Dobře si uvědomoval, že kdyby se ten muž rozhodl mi cokoliv udělat, nic s tím nezmůže. ,,K-kdo jste?" Vysoukala jsem ze sebe a zády se natiskla ke skleněné stěně cely. ,,Jmenuji se Nicholas Fury. Výkonný ředitel společnosti S.H.I.E.L.D a programu Avengers." Představil se s předstíraným úsměvem. ,,Pojďte se mnou slečno. Nechám vám to ošetřit." Mile prohodil, když si povšimnul krve, ale já se ani nehla. ,,Mě se nemusíte bát. To z čeho byste měla mít strach stojí za vámi... ale nebojte. Vše vám bude vysvětleno. Tak prosím pojďte." Pokojně pokynul rukou, ať jej následuji. Chtěla jsem odpovědi na své otázky a on mi je mohl dát. Následovala jsem ho tedy krok po kroku ke dveřím.

,,Kam jí to vedete?!" Loki zakřičel a pěstí zuřivě uhodil do skleněné stěny cely, se kterou to ale ani nehlo. Bezmoc v jeho hlase mě naplnila nejistotou. Stihla jsem se na něj ještě omluvačně podívat dřív, než se za mnou a Furym težké kovové dveře zavřely.

,,Nevím, jestli si to zcela uvědomujete, ale jste pro nás velmi důležitá." Zdůraznil jednooký muž mezi procházením všemožných chodeb. ,,Obávám se, že nerozumím." Zarazila jsem se, ale on mě navedl do nějaké bílé místnosti dost podobné té, ve které jsem se vzbudila. Uvnitř stáli dva vysocí muži v bílých pláštích s milými, až nepřirozenými úsměvy. Vešli jsme do místnosti a Fury se postavil mezi mě a dveře, jakoby si chtěl přes všechno pojistit, že nebudu utíkat.

,,Věc se má tak.." Začal vysvětlovat a mezi tím mě jeden z doktorů jemně uchopil za ruku, aby kouskem bělavé látky utřel proužky krve a druhý na místo vpichů po jehlách nalepil obdelníček nahnědlého materiálu, který vytékající krev zastavil v cestě na povrch. ,,Když vás tu držíme, tak se Loki nijak nebrání. Je to pozoruhodné od osoby, kterou je on a máme za to, že s ním můžeme libovolně manipulovat, taktéž ho možná přimět k obrácení stran." Odkašlal si.
,,Cože?" Vyhrkla jsem, ale přitom jsem rozuměla každému z jeho slov. Jen jsem tomu nechtěla věřit. S překvapeným výrazem plným podezření jsem se na něj otočila, ale hned, jak jsem tak učinnila mi krk semkl a zastudil kovový obojek.

,,Co to sakra..?" Vyprskla jsem, vytřeštila oči a chytla se za ten kus plechu pevně svírající moje hrdlo. ,,Jak jsem řekl. Musíme vás tu udržet a tohle je jedna z mála priorid, která nám to umožní. Viděl jsem, čeho jste schopná slečno a nechci, aby kdokoliv přišel k úrazu." Pravil klidným, ale o to děsuplným hlasem. ,,V tomhle je počítačem ovládaný čip, který snímá vaši fyzickou a srdeční aktivitu. Jakékoliv zvýšení tepu nebo výkyv vyvolá silný elektrický výboj.
Přesně vyroben pro případy, jako je tento. Stark, zase nezklamal." Informoval s kamenným výrazem ve tváři a lehce prstem poklepal na zelenkavé světýlko vyjímající se na tom šetivém límci hanby. ,,Dám vám radu: chcete-li tomu předejít nepoužívejte svoje schopnosti." Opovrženě prohodil. ,,Tak tohle se mi nelíbí." Zabručela jsem uraženě a zadívala se na dřevěnou skříň stojící u zdi, ve které byly vyskládány nejrůznější ostré operační nástroje. ,,Jak dlouho by asi trvalo rozbít skleněnou vytrínu, vzít jeden z těch ostrých ocelových nožů a zabodnout mu jej do zad? Možná bych to stihla, před tím, než by mě elektrický proud dostal k zemi." Zamyslela, jsem se nad mírně sadomasochistickou myšlenkou.

,,Zachránili jsme vám život... Nemáte právo si stěžovat." Zachytil moji blbou poznámku a obořil se. ,,Mám ještě něco na práci, takže se uvidíme později." A za nedlouho Fury z místnosti odešel.